Abychom běželi nejrychleji, potřebujeme srdce dítěte. Dětské srdce je samou jednoduchostí. Ale jakmile se u dítěte rozvine mysl a žije v mysli, tak do něj vejde zmatení světa. V tu chvíli na něj dolehne strach, pochybnost, úzkost, žárlivost a mnoho dalších nebožských sil, takže pochopitelně nemůže běžet rychle.
Dejme tomu, že vy a někdo další jdete nebo běžíte k nějakému cíli. Pokud ten druhý člověk nese na svých bedrech těžký náklad, zatímco vy nenesete nic, samozřejmě, že nebude schopen běžet tak rychle jako vy. Ale kdo ho nutil nést těžký náklad? Nikdo! Je to nevědomost, kterou si sám vybral. Ve vašem případě už vysvitla moudrost, proto víte, že se musíte zbavit strachu, pochybnosti a dalších negativních vlastností. Nebo je musíte přeměnit a osvítit, aby vám při vašem závodě poskytly dodatečnou pomoc.
Rychlost má obrovskou důležitost. Tím, že dosáhneme svůj cíl, naše cesta neskončí. Po dosažení Nejvyššího musíme vstoupit do světa a tam aktivně sloužit lidstvu. Je to jako když šplháme na ovocný strom. Nejprve na něj musíme vylézt; potom co dosáhneme na nejvyšší větev, musíme snést ovoce dolů a podělit se o ně s těmi, kteří také zkouší vylézt na strom, ale neví jak. Toto jsou upřímní hledající, kteří potřebují pomoct od pokročilejších. Čím dříve dosáhneme svého cíle, tím lépe, protože po dosažení cíle je ještě hodně věcí, které se musí udělat. A nejrychlejší cesta je cesta srdce, protože ta není zatížena zmatkem a obavami světa.Cítíme-li, že svět je plný nenávisti, pak budeme mít k životu neustále rozhořčený postoj. Pak se budeme okamžitě snažit si svět podrobit svou vitální silou, silou, která chce ovládat. Pokud se ale brzy ráno modlíme a meditujeme, opatrujeme-li v hloubce svého srdce milující myšlenky, okamžitě cítíme, že svět je náš přítel. Cítíme, že buď nemáme žádného nepřítele, nebo jich máme jen pár. V této chvíli prožíváme pozitivní sílu, sílu jednoty, která pochází z lásky.
Když říkám, že novým jménem člověka bude Bůh, Bůh znamená univerzálnost. Je Jedním a je Mnohými. Byl Jedním, ale chtěl se radovat z rozmanitosti. Individualita zde mizí a objevuje se univerzálnost. Když používáme sílu lásky, konečná lidská individualita okamžitě mizí a je nahrazena nekonečnou božskou univerzálností.Předpokládejme, že před námi někdo stojí. Víme-li, že tento člověk je náš otec, potom můžeme zkusit poznat, kolik má znalostí, moudrosti a schopností. Pokusíme-li se ale nejdříve změřit jeho znalost, aniž bychom na něj mysleli jako na svého otce, budeme naprosto ztraceni. Když víme, že to je náš otec, okamžitě do nás vstoupí jeho náklonnost a láska a potom můžeme snadno vidět jeho schopnosti. Tehdy je pro nás nemožné oddělit jeho schopnosti od jeho skutečnosti.
Velitel má velké vojsko a v sobě má sílu nechat toto vojsko něco učinit. Může říci jen jedno nebo dvě slova a potom mocí, kterou má, zanechá celý svět v úžasu. Pronese jedno slovo příkazu a jeho síla je okamžitě vidět všude. Jakmile ho vidíme i s jeho schopností, je nemožné oddělit jeho schopnost od jeho skutečnosti. Stejné je to s osobním Bohem. Jakmile Jej jednou spatříme a uvědomíme si, odkud přichází Jeho nesmírná schopnost, potom je nemožné oddělit Bytost od schopnosti.
Berme nejdříve podobu jako skutečnost a od podoby pojďme k beztvaré skutečnosti. Pro hledajícího je jak tvar, tak i beztvaré skutečností. Jít od tvaru k beztvaré skutečnosti je nekonečně snazší než obráceně.Pokud se ráno hledající pro něco modlí a jeho modlitba není vyplněna během několika hodin, okamžitě je odrazen. Potom se přestane modlit a meditovat na šest měsíců. Jeden den nabídne svou upřímnou modlitbu a potom je připraven těšit se šest měsíců z nevědomosti. A tak když hledající právě začíná, je vždy vhodné, aby se k Bohu modlil pro cokoliv, co cítí, že potřebuje nejvíce, ať je to trpělivost, čistota, upřímnost, pokora, nebo mír. Bůh mu potom dá mír, světlo a blaženost, které jsou předchůdci něčeho nekonečného, co se chystá vstoupit do jeho vnitřní bytosti.
Jakmile jednou přijme a dosáhne trochy míru, světla a blaženosti a upevní se do určité míry ve své vnitřní bytosti, bude mít více důvěry v Boží konání a také ve svůj vlastní život aspirace.
Dělá-li někdo velmi rychlý pokrok nebo je trochu pokročilý, cítí, že uvnitř něj je skutečnost, která ho nezklame ani neopustí. Cítí, že Bůh si je plně vědom toho, co potřebuje, a je dychtivý zásobovat ho těmito věcmi, protože Bůh chce naplnit Sám Sebe ve svém vybraném nástroji a skrze něj. Ve svou zvolenou Hodinu Bůh naplní sám sebe v tomto určitém vybraném nástroji a skrze něj.
Když v sobě hledající cítí tento druh jistoty, tehdy pro něj nastal čas modlit se: „Staň se Vůle Tvá.“ V tu chvíli může upřímně říci: „Bože, nyní chci potěšit jen Tebe Tvým vlastním Způsobem.“ V tu chvíli bude cítit, že Bůh se v něm a skrze něj chce projevit. Bude cítit, že v okamžiku, kdy ho Bůh učiní dokonalým, bude moci sloužit Božskosti v někom jiném nebo bude schopen pomoci někomu jinému v jeho dokonalosti.Berme překážky jako nedokonalosti. Dítě si hraje na hřišti a celé se zašpiní pískem a hlínou. Jeho celé tělo je špinavé, ale dítě necítí, že je špinavé. Potom prostě běží k matce a ta jej umyje. Je svatou povinností matky vzít mýdlo a vodu a dítě umýt. Pokud bude dítě cítit, že mu matka vyhubuje a uhodí ho, protože je špinavé, potom k ní nepůjde. Ono to tak ale necítí. Především si nemyslí, že je špinavé. Potom, když běží ke své matce, uvědomuje si jen její lásku. Cítí, že jeho matka je mu vším. Neustále k ní má volný přístup.
Když máme pochybnost, když máme strach, když máme jiné nebožské kvality nebo nedokonalosti, jako dítě běžme ke svému věčnému Otci. Je zde, aby nás očistil, aby nás osvítil, aby nás osvobodil, aby nám dal, co má. Máme k Němu volný přístup. Použijeme-li však svou fyzickou mysl, budeme cítit: „Ach, Bůh s námi nebude spokojen. Bůh nás nepřijme, protože jsme tak špinaví, tak nedokonalí, tak nečistí.“
Fyzická mysl nás okamžitě odděluje. Nechává nás cítit, že my jsme veškerá nedokonalost, zatímco Bůh je dokonalá Dokonalost; jak k Němu tedy můžeme jít? Ale cítíme-li, že Bůh je náš zcela vlastní, že Bůh k nám chová veškerou Lásku a my chováme veškerou Lásku k Němu, potom jen jdeme a položíme se k Jeho Nohám. V tu chvíli zde není žádná překážka.
Musíme cítit, že to, co je Bůh, jsme my také. Jsme tím i nyní, ale nejsme si toho vědomi. Musíme cítit, že nás Bůh stvořil a chce, abychom vrostli do Jeho vlastního obrazu. Máme mysl, která nás odděluje; máme ale také srdce. Když srdce vyjde do popředí, okamžitě cítíme nesmírnou radost, uvolnění a uspokojení. Cítíme, že Bůh je náš. Když používáme své srdce, na základě své jednoty považujeme Boha za svého zcela vlastního. Když používáme srdce, neexistuje žádná překážka, kterou nelze překonat. Tak jako si dítě vytvořilo svou jednotu s matkou, stejně tak my si můžeme na základě své spontánní lásky k Bohu vytvořit jednotu s Ním.V této chvíli nedokážeme slyšet Hlas Boha. Můžeme zevnitř slyšet něco, co cítíme, že je Hlas Boha, ale může to být jen hlas přicházející z našeho subtilního fyzického nebo subtilního vitálna nebo odjinud. Když ale mysl utišíme, můžeme v největší hloubce svého srdce nebo nad svojí hlavou slyšet tichý hlas, a to je Hlas Boha. Jakmile jednou slyšíme Hlas Boha, nemůžeme ve svém životě učinit žádnou chybu. Budeme-li po celou dobu poslouchat jeho příkazy, půjdeme stále vpřed, vzhůru a dovnitř.
Dalším způsobem meditace je vyprázdnit srdce. Nyní je srdce plné emocionálních zmatků a problémů, způsobených nečistým vitálnem, které ho obklopuje. Srdce je nádoba. V této chvíli je nádoba plná nebožských věcí, těch, které nás omezují a svazují. Dokážeme-li nádobu srdce vyprázdnit, je zde kdosi, kdo ji naplní božským mírem, světlem a blažeností, které nás osvobodí. Vyprázdníme-li srdce od nevědomosti, Boží Světlo Moudrosti přijde a naplní ho.
Hledající si může vybrat nebo dělat oba způsoby meditace. Ráno může zkoušet ztišit svou mysl a večer může zkoušet vyprázdnit své srdce. Naše meditace je naší vnitřní potravou. Chceme-li být vnitřně silní, musíme jíst. Jestliže je jídlo výživné a chutné, tak můžeme jíst stejné jídlo ráno i večer. Ale máme-li rádi obě jídla a cítíme-li, že obě jsou stejně lahodná a výživná, můžeme jíst obě. Ale zjistíme-li, že jeden druh meditace je těžší než druhý, měli bychom si vybrat ten snadnější. Jsou-li oba stejně snadné, tak máme štěstí; můžeme jíst různá jídla.From:Sri Chinmoy,Kanada aspiruje, Kanada přijímá, Kanada dosahuje, část 2, Agni Press, 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ca_2