Když jsou spolu dvě obyčejné lidské bytosti, je obtížné, aby se jedna dotkla nohou té druhé, protože jim chybí pocit jednoty. Tam, kde je jednota, nebude nikdy pocit nadřazenosti a podřazenosti. Člověk necítí, že je pod jeho důstojnost dotknout se vlastních nohou. Je to jako dotknout se vlastní hlavy. Nohy a hlava jsou pro něj stejně důležité. Když je to potřeba, dotknu se svých nohou. Když je to potřeba, dotknu se své hlavy. Nedá se mluvit o nadřazenosti a podřazenosti, neboť má hlava a mé nohy jsou jedním.
Jak můžeme mít sílu a zároveň pokoru? Pomyslete na Matku Zemi, která je všude kolem nás. Matka Země zosobňuje veškerou sílu, ale je tak pokorná. Děláme na zemi tolik nebožských věcí, ale Matka Země má nekonečný soucit. Je nekonečně silnější než jakýkoliv jedinec, ale její srdce je veškerým odpuštěním, neboť cítí jednotu s Božím stvořením.
Podívejme se třeba na mangovník. Když něčeho dosáhne lidská bytost, nadýmá se pýchou. Má-li dolar, nadýmá se pýchou, že má dolar a někdo jiný ho nemá. Ale strom se tak nechová. Když je strom obsypaný zralými plody, v tu chvíli by mohl být velmi pyšný, protože každý potřebuje jeho manga. Ale strom nezpychne. Naopak, dává nám své bohatství a sytí nás.
Tím, že nám nabídne své bohatství, získá uspokojení. Opravdové uspokojení je božská spokojenost. Takto nás strom učí, že pokora a síla mohou jít pospolu. Když něčeho dosáhneme, náš úspěch je určitá podoba síly. Avšak tato síla není ničivá. Je to síla, která sytí. Když strom rodí plody, nabízí své bohatství lidstvu. Tomuto bohatství můžeme říkat síla. Vše, co lidstvu pomáhá, je bezpochyby určitou podobou síly.
Kdokoliv má schopnost dávat, je silnější než ten, kdo přijímá. Něco od tebe potřebuji. To znamená, že jsi mi nadřazený. Strom má schopnost dávat nám plody, listy, vše. Když se strom na základě toho, co má a čeho dosáhl, stane důležitým, skloní se. Když nám nabízí veškeré své schopnosti, skloní se. Strom je zářným příkladem toho, jak síla a pokora mohou jít bok po boku.
Pokora znamená jednotu se zbytkem světa, zatímco božská síla je síla dávat a stávat se jedním. Jakmile dáváme, okamžitě rozšiřujeme své vědomí. Na druhou stran se na základě pokory stáváme rozlehlými a rozlehlost samotná je síla.
V duchovním životě platí, že když se Mistr stane skutečně velkým, v té chvíli se stává dítětem. Protože se modlil a meditoval, Bůh mu dal duchovní sílu, okultní sílu a mnoho dalších věcí. Když má duchovní Mistr plno vnitřní síly, tehdy se bude stýkat s lidstvem tak, jako se stýká dítě na hřišti s ostatními dětmi. Bůh je samou Láskou, samou Silou; zároveň je ale i samou Pokorou. Jak to dělá? Bůh je věčné Dítě a toto Dítě je vždy milé a pokorné.
CAP 7-27 Během setkání v Manhattan Centru v New York University’s Meyer Hall of Physics 15. září 1973 a následující den v jeho New Yorském Centru, požádal Sri Chinmoy přítomné, aby mu dávali otázky ohledně síly.↩
From:Sri Chinmoy,Stvoření a dokonalost, (knižně nevydáno), 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/cap