Manuṣyānām sahasreṣu…
Z tisíců lidí sotva jeden usiluje o duchovní dokonalost, a z těch, kteří se snaží a uspějí, stěží jeden zná Mou podstatu. (7.3)
Zdá se, že tento třetí verš odrazuje hledajícího. To však rozhodně nebylo Krišnovým úmyslem. Krišna je nejen veškerou Moudrostí, ale také veškerým Soucitem. Chce Ardžunovi říci, co se při duchovním maratonu ve skutečnosti odehrává.
Nejvyšší Poznání není pro toho, kdo má dětinskou zvědavost, povrchní nadšení, slabé odhodlání, nestálou oddanost či podmíněné odevzdání. Kterákoliv z těchto nebožských vlastností neomylně způsobí selhání vnitřního běžce.
Šestý a sedmý verš popisuje vztah, který panuje mezi Sri Krišnou a vesmírem. „Já jsem počátek a konec vesmíru. Já jsem Zdroj stvoření i místo zániku. Neexistuje nic mimo Mne. Toto všechno Mnou prostupuje jako nit navlečenými perlami.“ (7.6-7)
Když se budeme koncentrovat na větu: „Toto všechno je ve Mně spleteno, jako jsou drahokamy spleteny v náhrdelník,“ okamžitě spatříme jedinečného básníka Krišnu.
Tři vlastnosti přírody: satva, radžas a tamas — harmonie, činnost a nečinnost. Sri Krišna říká, že tyto tři vlastnosti pocházejí z Něj a jsou v Něm, avšak On není v nich.From:Sri Chinmoy,Komentář k Bhagavadgítě, Madal Bal, 2010
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/cbg