Tato kapitola začíná přívalem velmi důležitých otázek. Brahman, adhjátma, karma, adhibhúta, adhidaiva, adhijadžňa — co tato slova znamenají? Pán odpovídá: „Nepomíjivé Absolutno je Brahman. Adhjátma je sebeodhalující Poznání prastaré podstaty Brahman. Karma je zrod přirozené a běžné činnosti. Adhibhúta je pomíjivé hmotné projevení. Adhidaiva je poznání Zářících. Adhijadžňa je oběť, kterou vykonávám Já, abych sjednotil projevení konečného se svým nekonečným Životem.“ (8.3-4)
Krišna potvrzuje, že seberealizace neboli realizace Nesmrtelnosti musíme dosáhnout během života v těle, a nikde jinde. Tak jako každá lidská bytost vytváří omezení, nedokonalost a připoutání, tak je rovněž schopna je překonat. Nakonec vstoupí na úrovně plnosti, dokonalosti a svobody.
Naše bytí je výsledkem předchozího bytí. Naše země je důsledkem existence dřívější země. Všechno se vyvíjí. Základem evoluce je vnitřní a vnější pohyb. Tento pohyb či změna se odehrává i ve světě Brahmy. Dokonce i když člověk dosáhne světa Brahmy, nemůže uniknout z pasti znovuzrození. Není pochyb o tom, že naše pozemské dny a noci nejsou ničím ve srovnání s dny a nocemi Brahmy. Tisíce věků dýchají v jediném dni Brahmy a tisíce věků dýchají v jediné noci Brahmy.
Nemá smysl hledat útočiště v našich pozemských dnech a nocích, protože jsou pomíjivé. Nemá smysl hledat je ani ve dnech a nocích Brahmy, protože ani ty nejsou věčné. Můžeme, měli bychom a musíme si najít úkryt ve věčném Srdci Pána Krišny, jež je naším nejbezpečnějším útočištěm, kde není potřeba ani dne, ani noci, protože Jeho Srdce je Světlem Nekonečnosti a Životem Věčnosti.
Nepotřebujeme nic kromě oddanosti. Oddanost je naše nejvyšší volba. Naše srdce oddanosti naslouchá Jeho Srdci Lásky. On říká: „Jedině neochvějná oddanost má přímý a volný přístup k Mému Životu nesmrtelnému, k Mé Pravdě absolutní.“ (8.22)
To, co je uvnitř, se dříve či později projeví navenek. Ten, kdo má božské myšlenky, bude také konat božské činy. Jedině oddaný a aspirující člověk bude schopen vědomě myslet na Boha v okamžiku, kdy bude opouštět pozemskou scénu.
Krišna nám říká, jak poté, co jogín opustí svou smrtelnou schránku, vstupuje do Nejvyššího: „Smysly má pod kontrolou. Jeho mysl spočívá v srdci. Medituje na Mě. Oduševněle zpívá Aum. Vzdává se prány, životního dechu, a vstupuje do nejvyšší realizace ve Mně.“ (8.12-13)From:Sri Chinmoy,Komentář k Bhagavadgítě, Madal Bal, 2010
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/cbg