Kapitola XV: Nejvyšší Bytost

Kapitola XIII nás poučila o skutečnosti, že existuje pole a Znalec pole. Kapitola XIV vrhla záplavu světla na pole, Kosmickou Hru Prakriti. V následující kapitole se dozvíme o Znalci, o Univerzálním Já a o Nejvyšším Já.

Tato kapitola začíná stromem. Tento strom se nazývá strom světa. Na rozdíl od pozemského či botanického stromu má tento strom kořeny nahoře v Nejvyšším. Nejvyšší je jeho jediným Zdrojem. Jeho větve rostou směrem dolů. Jeho listy jsou védy. Tomu, kdo pronikl do hloubek neustále se měnícího a vyvíjejícího se světa, jsou všechna poznání véd k dispozici.

Zde na zemi není tento strom svobodný. Je polapen v tomto našem světě svou vlastní akcí a reakcí. Výživu mu láskyplně poskytují tři vlastnosti Prakriti. Chce-li člověk objevit počátek, konec a samotné bytí tohoto stromu, musí se zcela osvobodit od stromu pokušení.

Strom symbolizuje aspiraci. Tato aspirace nakonec stoupá k tomu Nejvyššímu. Je bezpočet indických sádhuů (mnichů), kteří sedí pod stromem a vstupují do světa hluboké meditace. Aspirace stromů je povzbuzuje a probouzí jejich dřímající aspiraci. Pán Buddha dosáhl svého osvícení u paty stromu Bódhi. To ví celý svět.

Gíta je oceánem duchovnosti. Nejlaskavější dcerou duchovnosti je poezie. Duchovnost, jež naplňuje život energií, si vždy hraje s jemným dechem poezie. Pokusme se ztotožnit s vědomím básníka, když mluví o stromu:

From:Sri Chinmoy,Komentář k Bhagavadgítě, Madal Bal, 2010
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/cbg