Kapitola XVII: Trojí víra

Člověk je navenek tím, čím je jeho vnitřní víra. Všechny naše činnosti — fyzické, vitální a mentální — mají společný zdroj. Tomuto zdroji se říká víra. Pomocí víry můžeme vytvářet, ovládat, překonávat a měnit svůj osud. Můžete si být jisti, že to, čemu nevědomě říkáme lidská víra, není ničím jiným než božskou Vůlí, která je v nás a pro nás.

Co dělá satvický člověk pomocí své zářivé víry? Vzývá a uctívá Nejvyššího. Co dělá radžasický člověk pomocí své náruživé víry? Uctívá a uspokojuje božstva. Co dělá tamasický člověk pomocí své temné víry? Uctívá neuspokojené, nespokojené, hladové, temné, nečisté a pozemsky spoutané duchy.

Říká se, že na Západě má jídlo jen málo společného s vírou. V Indii je spojení mezi jídlem a vírou takřka neoddělitelné. Naši upanišadští zřeci volali: Annaṃ brahma — „Jídlo je Brahman.“ (­Taittiríja upanišada III.2)

Sattvický člověk jí čerstvou, čistou a zklidňující stravu, aby získal energii, zdraví, spokojenost a dlouhý život. Radžasickému člověku zase chutná kyselé, slané a nadměrně ostré jídlo. Zmocňuje se ho nemoc. Mučí ho bolest. Také tamasický člověk musí koneckonců něco jíst. Lačně pojídá okoralé, nečisté a ošklivé jídlo bez chuti. Následky jeho stravy se dají lépe pocítit než popsat.

From:Sri Chinmoy,Komentář k Bhagavadgítě, Madal Bal, 2010
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/cbg