Není láska mezi matkou a dítětem často vlastnická?

Sri Chinmoy: Na začátku matka nedovolí, aby se jejího dítěte dotýkaly obyčejné lidské bytosti. Jen přátelé, příbuzní a blízcí se mohou dítěte dotýkat a mazlit se s ním. Matka se zdráhá, protože cítí, že jí dítě patří a když se s ním budou mazlit nebo ho budou hladit, dítě může ztratit svou krásu. Co se ale skrývá za jejím strachem? Je to její neosvícená láska k dítěti. Kdyby byla její láska úplně osvícená, okamžitě by cítila: „Jsem matka tohoto dítěte. Ať ho druzí také oceňují. Je to Boží stvoření a Bůh ho dal mně. Ať tedy ostatní děti Boha také ocení svého malého bratříčka.

Po čtyřech nebo pěti letech vezme matka dítě do školky. Znovu spoléhá na ty, kteří mají dítě stejně rádi jako ona, ale teď má více osvícení. Dovolí dítěti, aby chodilo do školy a začalo se učit. Pak mu dovolí chodit na střední školu a na univerzitu.

Pro malé sedmileté či osmileté dítě je matka celým jeho světem. Láska znamená jeho matku a nikoho jiného. O několik let později, když si hraje a zpívá se svými kamarády, se jeho pocit lásky trochu zvětší. Když potom studuje ve škole a na univerzitě, má rád svou zemi. Potom přijde den, kdy ucítí, že patří nejen určité zemi, ale celému světu. A pak jde ještě výše a hlouběji, dokud nakonec necítí, že je univerzální, a dokud jeho láska neobejme veškeré Boží stvoření. Začíná tím, že miluje svou vlastní fyzickou matku. Pak svou lásku postupně rozšiřuje k univerzální Matce, která ztělesňuje celé stvoření.

From:Sri Chinmoy,Dětské srdce a dětské sny, Madal Bal, 2006
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/chd