Když se dítě zeptá: „Kdo je Bůh?“, jak mu nejlépe odpovědět?

Sri Chinmoy: Když povídáte dítěti o Bohu, nemluvte o Něm jako o stařečkovi. Vždy se snažte, aby dítě cítilo, že Bůh je stejně starý jako ono samo. Jsou-li dítěti tři roky, pak jsou pro něj i Bohu tři roky. Řekněte mu, že Bůh je jeho dobrým Přítelem, jeho věčným Přítelem. Řekněte mu, aby se na Boha připravilo. Bůh k němu přichází jako nejbližší Přítel, a tak se musí chovat dobře.

Tou nejlepší odpovědí je ale požádat dítě, aby se podívalo do zrcadla a co nejoduševněleji se usmálo. Dítě možná nebude rozumět slovu ,oduševněle‘, ale snadno dokáže vidět, jak krásně vypadá. Řekněte dítěti, aby se pokusilo usmát tím naprosto nejkrásnějším úsměvem a pak se na sebe podívalo. Dítě pozná, zda je to krásný úsměv, nebo jen obyčejný úsměv. Čím krásnější úsměv, tím více vyjde do popředí jeho božskost. Dospělý se bude možná muset modlit a meditovat a získat božské vědomí, ale dítě to dokáže snadno. Když se dítě bude dívat na své nejkrásnější, zářící vědomí, řekněte mu, že vidí Boha a nikoho jiného.

Kdo je Bůh? Bůh je naše vlastní nejvyšší skutečnost. Dokážete-li se usmát takovým oduševnělým úsměvem, který okamžitě osvítí vás i celý svět, takovýto úsměv není nic jiného než Bůh. Ať dítě zůstane ve vědomí svého nejkrásnějšího úsměvu, úsměvu, který prostupuje napříč celým světem. Pro dítě je tohle nejsnazší odpověď k pochopení a je to také ta nejskutečnější a nejpřesvědčivější odpověď. A zároveň je to naprosto pravdivé. V žádném případě dítě nepodvádíte.

From:Sri Chinmoy,Dětské srdce a dětské sny, Madal Bal, 2006
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/chd