Jak začít

Na začátku meditace se vždy snažte cítit, že jste dítě. Když je člověk dítětem, jeho mysl není rozvinutá. Ve věku dvanácti či třinácti let začíná mysl pracovat na intelektuální úrovni. Do té doby je dítě pouze srdcem. Cítí, že nic neví. Nemá žádné předpojaté představy o meditaci ani o duchovním životě. Chce se od matky nebo otce vše učit od začátku.

Nejprve ciťte, že jste dítě, a pak se pokuste cítit, že stojíte v zahradě plné květin. Tato květinová zahrada je vaše srdce. Dítě si vydrží hrát v zahradě celé hodiny. Chodí od jedné květiny ke druhé, ale ze zahrady neodchází, protože se raduje z krásy a vůně každého květu. Uvnitř vás je zahrada a vy v ní můžete zůstat tak dlouho, jak chcete, a učit se tam meditovat.

Dokážete-li zůstat v srdci, začnete cítit vnitřní pláč. Tento vnitřní pláč, aspirace, je tajemstvím meditace. Když pláče dospělý člověk, jeho pláč není obvykle upřímný. Ale pláče-li dítě, a může plakat jen pro sladkost, je velmi upřímné. V tu chvíli pro něj bonbón znamená celý svět. Dáte-li mu sto dolarů, nebude spokojené. Zajímá ho jen bonbón. A když dítě pláče, co se stane? Okamžitě k němu přijde otec nebo matka, aby mu pomohli. Dokážete-li plakat z hloubky nitra pro mír, světlo a pravdu a je-li to ta jediná věc, která vás uspokojí, potom Bůh, váš věčný Otec a věčná Matka, musí přijít a pomoci vám.

From:Sri Chinmoy,Dětské srdce a dětské sny, Madal Bal, 2006
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/chd