Vnitřně můžeš s Bohem mluvit,
jak dlouho chceš.Proto mluv, mluv, mluv!
Dej Mu veškerý svůj smutek a zklamánístejně jako svou lásku a radost.
Všechno pro tebe uchováv božském sejfu svého Srdce.
```„Bože, poprosil jsi mě, abych rozdal své hračky ostatním. Rozdávám lidem nejen hračky, ale také spoustu dalších věcí. A oni si ty věci ode mě rádi berou. Neřeknou mi ale ani jediné ,Děkuji.‘“
„Mé dítě, je mi tak líto, že to slyším. Nedělej si starosti, já jim vyhubuji. Já ti ale děkuji dvakrát denně.“
„Kdy Bože? Prosím, řekni mi, kdy mi děkuješ.“
„Děkuji ti v tichu prostřednictvím tvého otce, když se na něj večer před spaním usmíváš tím nejkrásnějším úsměvem. Děkuji ti v tichu prostřednictvím tvé matky, když se na ni usmíváš tím nejkrásnějším úsměvem, než brzy ráno vstaneš z postele.“
„Bože, jsem trochu popletený. Moje babička říká, že jsi v mém srdci. Moje matka říká, že jsi v mých očích. Můj otec říká, že jsi okolo mě. Kdo má pravdu, Bože?“
„Všichni mají pravdu.“
„To není možné, Bože! Jak může mít každý pravdu? Prosím, řekni mi upřímně, kdo má pravdu?“
„Říkám ti na rovinu, mé dítě, tvá babička má pravdu, tvá matka má pravdu, tvůj otec má pravdu.“
„Jak to?“
„Žiji ve tvém srdci. Proto jsi tak oduševnělý. Žiji ve tvých očích. Proto vypadáš duchovně krásně. Žiji okolo tebe. Proto jsi vždy tak opatrný.“
„Bože, zasloužíš si mé poděkování.“
„Já si tvé poděkování nezasloužím. To tvá babička, tvá matka a tvůj otec si zaslouží tvé poděkování. Jdi a poděkuj jim.“
„Půjdu. Bože, než od Tebe odejdu, rád bych Ti řekl jednu věc. Protože jsi ke mně byl vždy velmi laskavý, zasloužíš si mé zvláštní poděkování. Moje babička, matka a otec ode mě dostanou obyčejné poděkování.“
Bůh se usmívá a pláče radostí.
„Bože, má matka mi řekla, abych si na nikoho nestěžovala. Ale je mi líto, musím. Víš, Bože, máma mi hodně často hubuje a sestra mě bije skoro každý den. Jsem si jistá, že nedělají správnou věc. Co na to říkáš, Bože?“
„Řekni své sestře a své matce, aby si se Mnou promluvily, než tě budou bít nebo ti hubovat.“
„Ano, ano, to udělám. To znamená, že mě sestra už nikdy nebude bít. Ani má matka mi nebude moci hubovat.“
„Mé dítě, není to úplně tak. Řeknu ti své tajemství. Když Mě požádají o svolení, aby tě mohly udeřit nebo ti vyhubovat, nejprve se podívám, zda si to zasloužíš, nebo ne. Pokud si to nezasloužíš, velmi jim vyhubuji. Pokud si ale jejich hubování a bití zasloužíš, dám ti dostatek síly a veselosti k tomu, abys snědla plody svých špatných činů. Chci, abys byla milá, dobrá, dokonalá a božská.“
„Bože, budu. Děkuju a děkuju, Bože.“
„Bože, mám skutečný problém. Moje matka mi říká, že se musím víc modlit. Můj otec mi říká, že doba, kterou trávím v modlitbách k Tobě, úplně stačí. Bože, kdo má pravdu, moje matka, nebo můj otec? Nebo se oba dva mýlí?“
„Čím více se modlíš, tím více Mě těšíš. Tvůj otec se tedy mýlí. Na druhou stranu, pokud se modlíš a ve tvé modlitbě není tvé srdce, pak jen plýtváš časem. Tvoje matka se tedy mýlí, pokud trvá na tom, aby ses modlil, když ve své modlitbě necítíš nic upřímného. Dám ti novou modlitbu. Tato modlitba ti dá vše, co chceš:
,Bože, modlím se k Tobě, abys mě učinil svým nejsladším a nejdražším dítětem. Modlím se k Tobě, abys mě učinil tak laskavým, jako jsi Ty. Modlím se k Tobě, abys mě přiměl poslouchat Tě každý den. Modlím se k Tobě, abys mě přiměl vždy na Tebe myslet. Modlím se k Tobě, abys mi dal schopnost těšit Tě každý den, každou hodinu, každou minutu a každou vteřinu.‘“
„Bože, to je báječná modlitba. Mohu dodat několik slov?“
„Určitě můžeš, rozhodně!“
„Bože, přál bych si dodat tohle: ,Miluji Tě, Bože. Uctívám Tě, Bože. Klaním se Ti, Bože.‘“
„Ámen. Úžasné, úžasné!“
„Bože, děkuji miliónkrát. Určitě budu každý den říkat tuto modlitbu, kterou jsi mi dal.“
„Bože, moje matka mě neustále trápí. Říká mi, že se k Tobě musím modlit každé ráno a večer. Říká také, že pokud to budu dělat, budu Tě moci vidět každý den. Řekla mi ještě něco. Řekla mi, že jsi velmi laskavý. Je-li to pravda, udělal bys pro mě prosím něco? Můžeš mi říci, jak Tě mohu vidět každý den, aniž bych se k Tobě modlil?“
„Dovolím ti, abys Mě viděl ne jednou, ale dvakrát denně. Trochu se ke Mně ale musíš modlit. Počkej, mám dobrý nápad. Říkám ti potají, že ti dám tu nejsnazší modlitbu. Nesmíš ji nikomu říct, je to všechno jen mezi námi, největší tajemství!
Každé ráno si stoupni před veliké zrcadlo v obývacím pokoji a měj oči napůl otevřené. Podívej se do zrcadla na své oči a usmívej se a usmívej. Určitě Mě spatříš ve svých očích. Nejdřív Mě uvidíš ve svém pravém oku a potom v levém oku.“
„Bude to tak vždy? Nemohu Tě nejdřív vidět v levém oku a potom v pravém oku?“
„Ano, ale k tomu musíš nechat obě oči zavřené, zopakovat sedmkrát Moje jméno a pak oči otevřít. Pak Mě uvidíš nejdřív v levém oku.“
„Bože, bude Ti vadit, když to udělám obráceně? Doufám, že Ti nebude vadit, když budu mít oči napůl otevřené a budu se usmívat, dokud Tě neuvidím, ale nebudu stát před zrcadlem. Myslím, že to bude snazší. Nevadí Ti to?“
„Ne, vůbec ne. Musím říct, že jsi moudřejší než já! Chtěl jsem ti ukázat ten nejjednodušší způsob, jak Mě spatřit. Chtěl jsem, aby sis stoupnul před zrcadlo s očima napůl otevřenýma. Nechce se ti dělat ani to. Chceš mít oči napůl otevřené a usmívat se, dokud Mě neuvidíš! Objevil jsi cestu, která je ještě jednodušší! Jsi opravdu chytrý a velký, a proto tě mám rád a jsem na tebe hrdý.“
„Moc Ti děkuji, Bože.“
„Bože, jak se skutečně jmenuješ?“
„Mé skutečné jméno je stejné jako tvoje.“
„Nedám Ti své jméno!“
„Jak potom chceš, abych se jmenoval?“
„Chci, aby ses jmenoval Voda.“
„Voda! To je pěkné jméno. Pokud Mě od této chvíle dokážeš nazývat tímto jménem, odpovím.“
„Bože, řeknu Ti tajemství. Moje matka mě naučila, že jiným jménem pro vodu je Život.“
„Já ti teď, mé dítě, řeknu další tajemství. Jiným jménem pro život je Bůh.“
„Mohu matce říci Tvé tajemství?“
„Určitě můžeš.“
„Bože, opravdu Ti děkuji, že jsi mi řekl největší tajemství.“
„Bože, můj děda mi vždy říká, že nesmím nikdy lhát. Ale, víš, Bože, on mi lhal mnohokrát.“
„Jaké lži ti říkal?“
„Lež číslo jedna: řekl mi, že jsi mnohem starší než on. Lež číslo dvě: řekl mi, že abys viděl, nepotřebuješ oči jako my. Lež číslo tři: řekl mi, že abys slyšel, nepotřebuješ uši jako my. Lež číslo čtyři: řekl mi, že nepotřebuješ ústa, abys mohl mluvit.
Stojíš přímo přede mnou. Vidím, že máš dvě oči, dvě uši a ústa jako já, a vidím také, že jsi velmi mladý a krásný. Nejsi ani tak starý jako můj otec. Jak mi může děda říkat, že jsi starší než on?“
„Mé dítě, máš pravdu. Tvůj děda má také pravdu. On mě zná z knih. Ty Mě znáš, protože jsi Mě viděla tváří v tvář. Tvůj děda Mě považuje za představu. Ty Mě vidíš jako milujícího Přítele a jako živoucí Pravdu.
„Bože, rád bych Ti něco řekl. Před dvěma a půl tisíci lety žil na zemi velmi, velmi veliký duchovní Mistr. Jmenoval se Buddha. Myslím, že jsi jeho jméno slyšel. Můj otec je duchovní člověk. Následuje Buddhovu cestu.“
„Řekni mi, prosím, jakou cestu následuje tvoje matka?“
„Bože, moje matka následuje mnoho cest. Následuje cestu Buddhy, Krišny, Rámakrišny, Ramana Mahárišiho a občas cestu Sri Chinmoye. Mimochodem, Bože, to všechno jsou dobří a velcí duchovní Mistři. Mají spoustu, spoustu žáků a následovníků. Bože, jsem teď ve vážně obtížné situaci. Nevím, kterou cestu bych měl následovat. Budu-li následovat cestu svého otce, cestu zenu, otec bude velmi potěšen. A budu-li následovat cestu své matky, to jest mnoho cest najednou, potěším matku.“
„Přál bych si, abys následoval Mou Cestu.“
„Jaká je Tvoje Cesta, Bože?“
„Každý den se modli a medituj. Brzy ti dám vědět, jaká je Moje cesta.“
„Bože, děkuji Ti z hloubky svého srdce.“
„Bože, máš chvilku? Musím se Tě na něco zeptat. Moje matka mi říká, že Tě musím milovat každičký den. Má pravdu?“
„Ano, tvá matka má pravdu.“
„Jak Tě mohu milovat, když Tě moc dobře neznám?“
„Řeknu ti, co dělat. Je pravda, že Mě moc dobře neznáš, ale svou matku znáš dost dobře. Ode dneška se ji snaž milovat více. Množství lásky, které od tebe potřebuje, si nechá pro sebe, a zbytek dá Mně. Podělíme se o tvou lásku. Dobrá?“
„Děkuji Ti, Bože.“From:Sri Chinmoy,Dětské srdce a dětské sny, Madal Bal, 2006
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/chd