Žil jednou jeden starší muž, který byl laskavý, štědrý a zbožný. Modlil se k Bohu každý den. Když hodně zestárl a umíral, řekl své ženě: „Umírám. Nechávám tě zde na zemi, ale netrap se. Bůh se o tebe postará.“
Jeho žena odpověděla: „Odcházíš do Nebe, ale netrap se. Bůh se tam o tebe postará.“
Tento starší pár měl jen jedno dítě, malého chlapce, který se jmenoval Gopal. Když jeho otec zemřel, bylo mu sedm. Tato malá rodina žila vždy v lese. Byli velmi chudí a měli jen jednu krávu. Když Gopalův otec zemřel, matka prodávala mléko od jejich krávy, aby získala nějaké peníze. Z těchto peněz živila Gopala i sebe. Ačkoliv byla velmi, velmi chudá, byla velmi oddaná Pánu Krišnovi. Modlila se k Pánu Krišnovi dvacet čtyři hodin denně. Nikdy na něj ani na okamžik nezapomněla. Celý její život byl modlitbou.
Protože bylo Gopalovi sedm let, musel začít chodit do školy. Škola byla od jeho domu docela daleko, a tak musel chodit hustým lesem, aby se tam dostal. Všude kolem byla divoká zvířata a on se samozřejmě bál. Ráno šel do školy s velkým strachem a obtížemi a když se večer vracel, bylo to ještě horší. V tu dobu byla téměř tma a on se bál mnohem víc. Když přišel domů, celý se třásl a strachy téměř plakal.
Jednoho dne řekl své matce: „Už do školy nepůjdu. Bojím se. Musíš se mnou někoho posílat, nebo už nepůjdu.“
Jeho matka odpověděla: „Mé dítě, zítra s tebou půjde tvůj starší bratr. Mám ještě jednoho syna. Žije v hlubokém lese a uvidíš ho, jak pase krávy. Když na něj zavoláš, přijde a bude si s tebou hrát. Vezme tě do školy a přivede tě zase zpátky.“
Gopal byl tak šťastný. Zeptal se své matky: „Jak se jmenuje můj bratr, kterého jsem neviděl?“
„Tvůj bratr se jmenuje Rakhal Raja,“ řekla matka.
Když druhého dne vešel Gopal cestou do školy do hustého lesa, zavolal: „Rakhal Raja, Rakhal Raja, kde jsi?“ Rakhal Raja hned přišel. Vypadal jako opravdový král, s korunou a pavími pery.
Rakhal Raja se tedy setkal s Gopalem a šli společně do školy. Když došli blízko ke škole, Rakhal Raja řekl Gopalovi: „Teď už jdi sám. Přijdu tě vyzvednout a dovedu tě domů, až škola skončí.“ Takto vodil Rakhal Raja Gopala každý den ráno do školy a večer ho bezpečně přivedl domů. Gopal měl ze svého nového bratra velikou radost.
Jednoho dne se ho matka zeptala: „Gopale, přichází Rakhal Raja?“
„Ano, přichází,“ řekl Gopal.
„Říkala jsem ti, že přijde. Je to tvůj starší bratr,“ řekla matka. Rakhal Raja i Gopal spolu byli velmi šťastní. Hráli v lese všelijaké hry. Rakhal přinášel svému mladšímu bratrovi sladkosti a všemožné dobroty, takže Gopal byl vždy šťastný a spokojený. Když se vrátil domů pozdě, matka se nebála, protože se o něj staral jeho starší bratr Rakhal Raja.
Po několika měsících zemřela matka Gopalova učitele. Když v Indii někdo zemře, na konci měsíce se pořádá festival. Každý přijde a je pohoštěn. Jíte tolik, kolik můžete, a když jíst nechcete, přinutí vás. A tak byl měsíc poté, co matka učitele zemřela, uspořádán festival pro děti ze školy. Všichni studenti samozřejmě přinášeli učiteli dárky. Gopal věděl, že každý přinese učiteli dárek, ale ubohý Gopal neměl žádné peníze. Smutně se zeptal matky: „Co mohu dělat? Rád bych svému učiteli něco donesl, jsme ale tak chudí. Co mám dělat?
„Požádej svého Rakhal Raja,“ řekla Gopalova matka. „Dá ti něco, co budeš moci dát svému učiteli.“
Když ráno vedl Rakhal Raja Gopala do školy, Gopal mu řekl: „Rakhal Raja, dnes dá každý mému učiteli dárek, ale já jsem příliš chudý. Můžeš mi něco dát?“
Rakhal Raja řekl: „I já jsem velmi chudý, ale něco ti dám.“ Gopal byl rád, že bude mít něco, co může dát svému učiteli.
Rakhal Raja, který byl ve skutečnosti bůh, postavil okamžitě před Gopala malý hrnek kysaného mléka. Je to něco podobného, čemu vy říkáte jogurt. „Vezmi si tohle,“ řekl. „Tvůj učitel ví, že jsi velmi chudý. Nebude mu to vadit.“
Gopal byl šťastný, že nakonec má něco pro svého učitele. Když však ubohý chlapec přišel do školy, viděl, že všichni spolužáci přinesli drahé a krásné věci. A tak byl velmi smutný a rozpačitý a stál u dveří jako zloděj. Nechtěl, aby ho někdo viděl, protože přinesl jen trochu kysaného mléka v malém hrnku. Učitel byl ale nesmírně laskavý. Vzal si od Gopala malý hrneček a přelil kysané mléko do velkého hrnce. Myslel si, že služebníci brzy přinesou kysané mléko na festival a mohou ho přidat k té troše, kterou přinesl Gopal.
Co se ale stalo? Když učitel přelil kysané mléko z malého hrnku do velkého hrnce, jeho množství se najednou zvětšilo a naplnilo velký hrnec až po okraj! Učitel žasl, jak se malé množství kysaného mléka tak zvětšilo.
Lidé, kteří během festivalu jedli kysané mléko od Gopala, neustále vykřikovali, jak je dobré. „Nikdy jsme nic takového neochutnali!“ říkali. „Tak voní a je tak úžasné! Chuť je vynikající! Je prostě výborné!“
Učitel řekl: „Přinesl mi ho Gopal. Je to Gopalův dárek.“ Pak se Gopala zeptal: „Kde jsi získal ten hrnek s kysaným mlékem, který jsi mi dal?“
Gopal odpověděl: „Dal mi ho můj Rakhal Raja.“
„Kdo je tvůj Rakhal Raja?“ zeptal se učitel.
„Ó, Rakhal Raja je můj bratr. Je to můj nejbližší přítel. Vždy se mnou chodí do školy a vodí mě zpátky domů,“ řekl Gopal.
Učitel věděl, že Gopal nemá bratra. Měl jen jednoho příbuzného, a to byla jeho matka. A tak se zeptal: „Můžeš mi ukázat svého Rakhal Raja?“
„Ano,“ odpověděl Gopal. „Je nesmírně krásný. Má korunu a v ní paví pero. Je tak krásný!“ Gopal slíbil učiteli, že ho vezme za Rakhal Raja. „Ano, můžete jít se mnou, pane,“ řekl. „Vezmu vás za svým Rakhal Raja.“
Večer, když festival skončil a každý pojedl a odešel domů, vzal Gopal učitele s sebou k lesu. Na místě, kde se obvykle setkával se svým starším bratrem, zakřičel: „Rakhal Raja, Rakhal Raja, Rakhal Raja!“ Ale Rakhal Raja za ním nepřišel.
Znovu zavolal: „Rakhal Raja, proč tak zlobíš? Každý den sem chodíš, dokonce i když tě nezavolám. Dnes tě volám a ty nepřicházíš. Proč jsi na mě tak zlý? Proč jsi tak krutý? Můj učitel mi nebude věřit. Bude si myslet, že jsem lhář. Prosím přijď, Rakhal Raja, prosím přijď.“ Volal a prosil, ale Rakhal Raja se neobjevil.
Učitel řekl: „Jsi lhář. Dal ti to někdo jiný.“
Gopal zavrtěl hlavou a řekl: „Ne, ne, dal mi to můj Rakhal Raja. Nevím, proč se na mě dnes zlobí. Nevím, proč za mnou nejde.“ A znovu začal volat: „Rakhal Raja, prosím, prosím, přijď!“ Ale Rakhal Raja nepřišel.
Pak Gopal a učitel uslyšeli hlas přicházející z lesa, jak říká: „Gopale, dnes nepřijdu. Chodím za tebou kvůli tvé matce. Modlí se ke mně každý den. Modlí se ke mně neustále. Jsem s ní nesmírně spokojen, a proto ti chodím pomáhat a hrát si s tebou. Ale tvůj učitel se ke mně nikdy nemodlil. Proč bych mu měl ukázat svou tvář? Tvůj učitel si mě nezaslouží. Jsem jen pro ty, kdo se ke mně modlí, pro ty, kdo mě potřebují. Tvůj učitel se ke mně nikdy nemodlil, proto nepřijdu.“
Učitel pochopil a byl nesmírně rád, že je Gopalova matka tak duchovní. Sám Pána Krišnu vidět nemohl, ale věděl, že je někdo, kdo ho vidět může, protože se k němu modlí každý den, a to je Gopalova matka.
I ty se můžeš modlit ráno a večer. Jestliže se budeš modlit ráno a večer, Bůh bude potěšen. Modli se pět minut ráno a večer. Tvoje máma nebo táta tě naučí jak. Jestliže to budeš dělat, uvidíš, že budeš mít svého vlastního Rakhal Raja, aby ti pomáhal, kdykoliv budeš v obtížné situaci nebo v nebezpečí.From:Sri Chinmoy,Dětské srdce a dětské sny, Madal Bal, 2006
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/chd