Člověk aspirace ví, že to, co má, je lidská vědomost. Lidská vědomost je omezenou nebo neomezenou nevědomostí. Aspirace je božská vědomost. Aspirace ví, co nás svazuje a co nás osvobozuje. To, co nás svazuje, je noc nevědomosti. To, co nás osvobozuje, je světlo moudrosti.
Aspirace se neučí a nemůže se nic naučit od fyzické mysli nebo fyzickou myslí. Aspirace se vše učí srdcem, dokonalostí srdce. Aspirace není učení se hlavou, aspirace je stávání se srdcem. Učení se hlavou pochybuje. Pochybnost je v našem duchovním systému pomalým jedem. Špiní naši čistotu, vyrovnanost, skutečnost a hloubku. Stávání se srdcem je založeno na víře, na našem sebedávání a pocitu jednoty s vesmírem. Stávání se srdcem přijímá. V přijetí se zračí poselství naší úplné spokojenosti, protože díky přijetí nakonec přeměníme nedokonalost v dokonalou Dokonalost. Nejprve pozorujeme a přijímáme věc, která je nebožská. Pak jí silou svého vnitřního světla dáváme nový život. Nakonec ji učiníme nejvýše božskou.
Aspirace je přijetí života a překonání smrti. Aspirace je přeměna a překonání síly smrti. Aspirací se snažíme vytvořit volný přístup k nesmrtelnému životu, abychom zde na zemi vytvořili Království nebeské. Toto Království nemusí a nemůže věčně zůstat jen představou. Musí být vytvořeno v našem životě aspirace.
Když jdeme hluboko do svého nitra, objevujeme, že aspirace je samotným Dechem Boha, který používáme sami pro sebe. Na druhou stranu je aspirace smrtí tisícileté nevědomosti. Když nevědomé v hledajícím skončí, považuje Bůh takového hledajícího za svůj vybraný nástroj a Bůh Sám se prostřednictvím tohoto hledajícího zde na zemi projeví.
Na zemi existují dva světy: svět touhy a svět aspirace. Ve světě touhy ční zmar a svrchovaně vládne zvířecí život. Ve světě aspirace vykvétá lístek po lístku květ uspokojení. Ve světě aspirace se sen hledajícího přeměňuje v nejvyšší Skutečnost. Hledající si uvědomuje, že Bůh je člověk ještě neprojevený a že člověk je Bůh ještě nerealizovaný. Realizace člověka a projevení Boha se uskuteční, když bude celá bytost hledajícího naprosto vnímavá k nepřetržitému proudu Božího Soucitu a Světla. Aspirace připravuje ve jménu Boha naši vnitřní bytost. A jménem nás aspirace vítá a přijímá Boha. Aspirace vítá božské v nás a naplňuje lidské v nás. Člověk a Bůh se vzájemně stejnou měrou a stále potřebují. Člověk potřebuje Boha, aby realizoval svou transcendentální Skutečnost. Bůh potřebuje člověka, aby úplně, naprosto a zcela projevil Sám sebe na zemi.
Aspirace urychluje cestu člověka k transcendentálnímu Cíli a zrychluje projevení Boha zde na zemi. Hledající může urychlit Bohem vybranou Hodinu za předpokladu, že plamen jeho aspirace bude každý den stoupat vysoko, výše, nejvýše. Dnes, silou svého plamene aspirace, dosáhne toho Nejvyššího. Zítra sestoupí, aby odhalil nejvyšší transcendentální Skutečnost v srdci aspirujícího lidstva.
Aspirace v sobě ukrývá vnější i vnitřní svět, svět realizace i svět projevení, svět ega a vesmír univerzální jednoty.
S aspirací svou cestu začínáme a s aspirací v ní pokračujeme. Jelikož naše cesta nemá konce a jelikož je Bůh nekonečný, věčný a nesmrtelný, bude naše aspirace neustále plynout směrem k Boží Nekonečnosti, Věčnosti a Nesmrtelnosti. Naše cesta nemá konce. Aspirace je cestou bez konce, která věčně vede ke vždy se překonávajícímu Za.From:Sri Chinmoy,Plakej uvnitř — tvůj je Cíl, Madal Bal, 2007
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/cw