Dilipův otec, Dwijendra Lal Roy, byl nesmírně nadaný dramatik a básník. Celé Bengálsko znalo jeho jméno a lidé po celém širém Bengálsku zpívali národní písně, které zkomponoval. Tak velký to byl spisovatel! Píseň, kterou jsem vždycky z celého srdce a nahlas zpíval, Ghana Tama Sabrita, je také jeho píseň.
Když jsem byl ještě v Indii, byl jsem inspirován napsat o D.L. Royovi článek v angličtině. Jmenoval se „Matka Indie a její nejmilovanější“. Poslal jsem kopii článku z Pondičery do Puné, kde Dilip-da sídlil. Tam Dilip-da založil chrám. Jmenuje se Hari Krišna Mandir.
Požádal jsem Dilipa-da, aby článek opravil. Opravil ho a poslal ho zpět s dopisem. V tom dopise hodně psal o Nolinim-da. Srovnával Noliniho-da se svým nejvěhlasnějším otcem. Ukázal jsem dopis Nolinimu-da a on k tomu řekl: „Dilip je skutečné šílený! Srovnává mě se svým otcem“. To se stalo v roce 1962.
Když jsem přišel do Ameriky, opět jsem poslal Dilipovi-da článek o jeho otci do Pune. Tentokrát jsem žádal o dovolení vydat článek ve své knize o duchovních lídrech Indie Mother India´s Lihthouse. Dilip-da mi odepsal velmi uznalý dopis. Pak připojil: „Radím ti, nehledě na to, kolik trpíš, nikdy, nikdy se nevracej do Pondičery. Lidé budou říkat, že to s tebou jde od deseti k pěti, ale nikdy se nevracej.“
Nezmínil jsem se o utrpení, kterým jsem procházel asi tak první dva roky v Americe. Ale on věděl, čím si prošel, když odešel z Pondičery do Puné, proto mi dával tuto velmi cennou radu. Bohužel jsem nemohl vyhovět jeho požadavku. V roce 1969 jsem se po pěti letech v Americe vrátil do ášramu na krátkou návštěvu a Matka mě zahrnula Svým soucitem a náklonností. Pak se můj život nadobro změnil.
Ten dopis byl mým posledním spojením s Dilipem-da.From:Sri Chinmoy,Můj hluboký obdiv k Dilipovi-da, Agni Press, 2007
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/dda