Thákur baví Dilipa a jeho přátele

Jednou byli Dilip Roy a jeho přítel, velký básník, skladatel a zpěvák Atul Prasad Sen a další velmi dobrý zpěvák Uma Bose pozváni Thákurem do Santiniketanu. Když přijeli, viděli, že je Thákur velmi rozrušený. Řekli mu: „Proč jsi dnes tak rozrušený? Přijeli jsme. Vždycky nám prokazuješ takovou laskavost a náklonnost. Dnes se stala nějaká chyba.“

Thákur řekl: „Chyba? Právě jsem dostal od někoho dopis. Oženil se. Chtěl, abych mu ke svatbě napsal báseň. Dokážete si to představit? Musím napsat báseň ke svatbě! Jsem tak vyveden z míry. To je vtip.“

Pak řekl: „Dilipe, nežeň se. A když se oženíš, prosím nežádej mě, abych ti napsal báseň ke svatbě.“

Dilip ho ujistil: „Ne, ne, nemusíte se bát.“

Thákur řekl to stejné Uma Bosovi: „Nikdy se nežeňte. Manželství není vůbec dobré.“

Pak jim Thákur řekl legrační příběh o manželství. Řekl, že se to stalo jemu, ale velmi o tom pochybuji. Thákur byl vtipálek. Tento příběh slyšeli Dilip a jeho přátelé přímo od Thákura.

Thákurovi příbuzní našli Thákurovi snoubenku. V Indii je to tradice. Nejprve příbuzní vše připravili. Někdy se snoubenka a ženich před svatbou dokonce ani nevidí, mají takovou důvěru ve starší. Tak či tak šli příbuzní navštívit budoucí novomanželku a byli s dívkou velmi, velmi spokojení. Řekli, že je nejkrásnější a navíc je skvělá pianistka. Uměla hrát i na jiné hudební nástroje. Byla přebornice na všechno. Manželství bylo domluveno.

Thákur byl s několika svými příteli navštívit nastávající manželku ještě před konečným rozhodnutím. Po několika minutách čekání vešla do místnosti žena, která byla vtělenou krásou, a začala hrát na piano. Hrála tak lkavě. Thákur byl tak dojatý, tak vzrušený a tak blažený, že si tuto ženu vezme. Plaval v moři extáze.

Hrála asi deset minut. Thákur nemohl odolat. Řekl svým přátelům: „Dovolte mi, abych ji řekl, že jsem přípraven se s ní oženit. Jsem připraven si ji vzít!“

Thákurův přítel řekl: „Ne, ne to není vhodné chování! Nedělej to. Rozhodně se oženíš, ale nejednej, jak bys neměl. Všechny přípravy zařídíme my.

Nechtěli, aby se choval nepatřičně. Hrála deset nebo patnáct minut a Thákur po celou dobu umíral říci ji, že se s ní ožení.

Jen, co žena dohrála na piano, otočila se k hostům a řekla: „Nyní pošlu pro svou dceru. Přijde vám zahrát. Připravovala se.“

Když dcera vešla do místnosti, Thákurovo srdce ochladlo. Byla vtělenou ošklivostí! Matka byla tak krásná a všichni si mysleli, že je to ona, kdo se má stát budoucí novomanželkou. Thákur byl celý nedočkavý se s ní oženit. Ale ona jen bavila hosty, zatímco její dcera se oblékala. Když ukázala dcera svou tvář, stačilo to. Neměla krásu, nic.

Thákur byl tak zklamaný a znechucený. Nechtěl poslouchat její hudbu. Chtěl jen zmizet. Ale přátelé mu to nedovolili. Řekli: „Ne, to není vhodné, to není vhodné. Musíš zde nějakou dobu s námi zůstat.“

Dcera zahrála na piano a odešla. Pak řekli přátelé matce, že sňatek byl zrušen.

Poté, co Thákur dovyprávěl příběh, řekl Dilipovi ještě jednou: „Dilipe, nikdy se nežeň!“

Toto byl Dilipův legrační, legrační příběh o Thákurovi. Jestli se to opravdu stalo v Thákurově životě nebo ne, nevíme.

Mimochodem nedávno jsem se dozvěděl, že sestřenicí Atula Prasada byla Sahana-di, moje ášramová matka. Jak je svět malý! On sám byl skvělý skladatel. Vypůjčil jsem si od něj melodii k jeho nejvyšší písni Balo balo balo sabe pro svou píseň Chalo chalo chalo chalo.

From:Sri Chinmoy,Můj hluboký obdiv k Dilipovi-da, Agni Press, 2007
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/dda