Thákur byl velmi smutný, že Sahana-di odešla ze Santiniketanu. Byl hluboce okouzlen jejím pěveckým hlasem. Když přišla do ášramu, poslal zprávu: „Kdybych byl císař, jako byli mogulští císaři, poslal bych svou armádu, aby vás přivedla z ášramu nazpět.“ Byla to velká osobnost. Byla velmi vysoká, statná. Jít vedle ní bylo něco skutečně velkého. To bylo jednodušší jít vedle Noliniho-da. Byla vtělená laskavost a současně i vážnost.
Stalo se, že Sahana-di byla jednou z mých ášramových „matek“. Měl jsem pět „matek“ v ášramu. Tyto starší ženy mě zahrnovaly láskou a zájmem. Mojí hlavní matkou byla Mridu-di. Pak přišla Sahana-di.
Jednou vyvstalo mezi Sahanou-di a mnou vážné nedorozumění. Měla oddanou studentku, ale později se tato paní stala soupeřkou Sahany-di. Soupeřčina dcera byla v hudební třídě Sahany-di. Jednoho dne byla tato dívka z nějakého důvodu na Sahanu-di velmi rozzlobená. Postavila se ve třídě a řekla: „Už nemáš svůj pěvecký hlas. I Chinmoy-da to říká.“
Bylo to jen soupeření, protože matka dívky na Sahanu-di žárlila. I tak to bylo velmi urážlivé a Sahana-di byla velmi rozzlobená. Celé to byla naprostá lež, lež, lež. S tou dívkou jsem nikdy ani nemluvil. Byl jsem velkým obdivovatelem Sahany-di. Byla ke mně tak laskavá, srdečná a shovívavá. Ale Sahana-di uvěřila tomuto výmyslu. Když o nás lidé nemluví hezky, vždy tomu věříme. Řekl jsem jí, že to tvrzení je naprostý nesmysl, ale nevěřila mi. Byla tak rozezlená, že se mnou dokonce ani nemluvila.
To se stalo v roce 1947. Ten rok připravil Dilip-da zvláštní program k uctění indické nezávislosti. Chtěl, aby dvě stě lidí zazpívalo píseň, kterou pro tuto příležitost složil. S písní měli vystoupit před guvernérovým palácem. Byla to skvělá píseň v sanskritu o svobodě Indie. Píseň se jmenovala Avirbhuta bharata janani.
Sahana-di řekla Dilipovi-da: „Pokud bude zpívat píseň Chinmoy, já zpívat tu píseň nebudu.“ Kdo jsem byl ve srovnání se Sahanou-di? Ona a Dilip-da byli velmi blízcí přátelé. Proto Dilip-da odpověděl: „Ó, kdo potřebuje Chinmoye?“ Od jednoho mladšího přítele Dilipa-da jsem obdržel zprávu, že se nesmím přidat ke skupině, byl jsem vyškrtnut ze seznamu. A můj bratr Mantu, který nedokázal zazpívat správně jedinou notu, zpívat mohl!
Zpěváci nacvičovali v domě Dilipa-da. Bylo to jen čtyřicet metrů od našeho domu, na stejné ulici. Dvě stě lidí se do jeho domu nevešlo, tak někteří z nich stáli venku na chodníku.
Když nacvičovali, těšil jsem se zpíváním té písně. Kdo by mohl zůstat potichu? Velmi dobře jsem ji slyšel i ze svého pokoje. Naučil jsem si ji velmi, velmi dobře. Ale nedovolili mi zúčastnit se vystoupení. To byl můj trest.
Tolik jsem trpěl za to, že jedna dívka lhala. Přivodil jsem zlobu Sahaně-di a také Dilip-da se na mě velmi, velmi zlobil.
Příběh tady nekončí. Před dvěma lety mi přítel Rintu poslal ze Singapuru dvě nahrávky. Ví, že velmi rád poslouchám písně Thákura, Kaji Najrula a dalších zpívané našimi super dobrými bengálskými zpěváky. Nicméně jedna nahrávka byla nahraná matkou té dívky, soupeřkou Sahana-di. Jakmile jsem uviděl její fotku na obálce, odhodil jsem ji se vší svou zlobou hned stranou. Jak jsem trpěl zákeřnou lží její dcery! Sahaně-di trvalo tři roky, než mi odpustila.
Napsala jednu krátkou báseň a jednu velmi dlouhou báseň o Sri Aurobindovi. Obě byly ve stejné knize. Jednoho dne mi podala tu knihu a řekla: „Chci, abys tu krátkou báseň přeložil do angličtiny. Když to uděláš dobře, odpustím ti.“
Okamžitě jsem přeložil obě básně do angličtiny. Když jsem ji to celé předal, odpustila mi. Čekala jen na příležitost, aby mi odpustila.From:Sri Chinmoy,Můj hluboký obdiv k Dilipovi-da, Agni Press, 2007
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/dda