Já jsem měl to štěstí, že jsem seděl blízko Raviho Šankara, když hrál. Byl jsem mladý chlapec, šestnácti — nebo sedmnáctiletý. V té době jsem neměl problém sedět se zkříženýma nohama, v polovičním lotosovém sedu. Díval jsem se, jak Ravi Šankar hraje, a byl jsem dojatý. Jak hrál! Vzdálenost mezi námi byla možná dva metry.
A nyní, dokážete si to představit, jsme se Ravi Šankar a já stali dražšími než nejdražšími. Je o jedenáct let starší než já a nyní mě adoptoval jako svého mladšího bratra. Celé naše spojení začalo díky Dilipovi-da. Kdo by si pomyslel, že historie bude v našich životech hrát nejvýznamnější roli! Tohle byl záhadný Boží Plán.
Před pár lety mi Ravi Šankar vyprávěl o Dilipovi-di. Byli velmi dobři přátelé. Říkal mi, že když přijel do ášramu, bydlel dva dny u Dilipa-da v domě. Ravi Šankar řekl o Dilipovi-da: „Takový skvělý muž, takový skvělý muž. Ale ášram Sri Aurobinda mu neprokázal náležitou úctu.“
Pak se mě Ravi Šankar ptal na Sahanu-di a Nishikanta. Znal jména všech velkých obyvatel ášramu a ptal se mě, jestli jsem je znal. Mohl jsem mu říci, že každý z nich byl ke mně nesmírně, nesmírně laskavý.From:Sri Chinmoy,Můj hluboký obdiv k Dilipovi-da, Agni Press, 2007
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/dda