Jedno odpoledne svolal Mistr všechny oddané páry kolem sebe. „Přeji si vám všem něco velmi, velmi vyjasnit,” řekl. „Za poslední dva a půl roku jsem dostával od některých z vás dopisy, ve kterých jste mě žádali, abych vás nechal mít děti. A ve vnitřním světě mě někteří z vás žádali, abych vám dovolil mít děti. Někdy, dokonce přesně poté, co proběhla svatba, jste se mi vnitřně přiblížili a žádali mě o dovolení mít děti. Pro váš vlastní duchovní pokrok jsem naléhavě žádal vaše duše a vaše emocionální vitálno, abyste neměli děti. Ale co dobrého to přineslo? Stále mi píšete dopisy a vnitřně mě žádáte.”
„Ale Mistře,” řekl jeden mladý muž, který se nedávno přidal k ášramu: „proč si nepřeješ, abychom měli děti?”
Mistr se na tohoto žáka laskavě usmál. „Mnohokrát jsem řekl, proč si nepřeji, aby mí žáci právě teď měli děti. Později se můžeš zeptat ostatních. Jedinou věcí je to, že když máte děti, nebudete schopni meditovat nebo se soustředit na Nejvyššího ve mně tak, jak byste jinak mohli. Často si dělám legraci z matek, jak se jejich děti staly jejich bohy. Ale říkám vám, že je pravda v tom, co říkám. Během čtyřiadvaceti hodin, kolikrát matka pomyslí na Boha a kolikrát myslí na své dítě? Její dítě je jejím skutečným Nejvyšším.”
Žena mladého muže se tvářila zmateně. Řekla: „Mistře, znamená to, že chceš, abychom nikdy neměli děti?”
„Nikdy jsem nikomu neřekl, že by během tohoto života nemohl mít děti. Řeknete-li, že já chci, abyste nikdy neměli děti, budu prvním, kdo to popře. Ale někteří z vás vstoupili do duchovního života jako skuteční začátečníci. Pokud několik let vstřebáváte božské světlo, mír a sílu, pak když máte děti, budete schopni je lépe vést. Když jste byli připraveni na manželství, řekl jsem vám. Proto prosím ciťte, že až budete připraveni mít děti, také si o tom popovídáme.
Před dvěma lety jsem řekl všem manželským párům, aby chvíli počkaly, než budou mít děti. Ale k mé největší lítosti, pokrok, který jsem očekával, že uděláte, jste ještě neudělali. Stále doufám, že tento pokrok uděláte.
Ale pokud budete mít děti v tomto stupni vašeho vývoje, láska, kterou nabízíte Nejvyššímu ve mně, nikdy nezůstane stejná. Pokud po čtyřech, pěti nebo deseti letech učiníte značný pokrok, pokud vaše mysl bude na mě myslet dvacet čtyři hodin denně, pak možná budete schopni udržet si stejnou lásku ke mně, dokonce i když budete mít děti. Pak bude v pořádku, abyste děti měli.”
„Mistře,” řekla jedna mladá žena: „zdá se, že si k nám o tomto mluvil mnohokrát, ale my jsme stále ještě nepochopili tvou filosofii.”
„Před dvěma roky jsem všechny z vás varoval, abyste neměli děti,” řekl Mistr. „Přesto mě někteří z vás tehdejší noci ve vnitřním světě žádali, abych vás nechal mít děti. Dokážete tomu uvěřit? Strávil jsem dvě hodiny tím, že jsem s vámi o tom mluvil, a toto je vnitřní poslušnost, kterou jsem dostal. V jednom případě jsem rodičům po několika dopisech na toto téma řekl, že je vyhodím z ášramu, pokud budou mít děti. Neposlechli mě, ale můj soucit byl mocnější než světlo mé spravedlnosti. Ale v budoucnu mi Nejvyšší možná nedovolí být tak soucitný.”
Pak se Mistr obrátil na pár, který jej neposlechl. „Jak moc jste trpěli tímto jedním činem neposlušnosti! Někdy se vás ani neptám, proč jste tak smutní, protože vím, že něco uvnitř vás vám důvod řeklo, a mluvit o tom na vnější úrovni nepomůže. Plně vám odpouštím chybu, kterou jste udělali, ale když vidím vaše tváře, uvnitř pláči. Kdybyste mě poslechli, jak šťastní byste teď byli!
Požádal jsem tebe a tvou ženu, abyste udělali mnoho věcí, které jste neudělali. Ve vnitřním světě mě každý pár neposlechl, ale ve vašem případě to byla také vnější neposlušnost. Proto za posledních osm nebo devět měsíců oba trpíte jako nikdy. Možná si myslíte, že Bůh není smutný. To není pravda; je smutný, a já jsem také smutný. Ale co mohu dělat? Dokonce i když si s vámi promluvím, nebudu schopen vám pomoci, protože to, co vám řeknu, jen projde jedním uchem dovnitř a druhým ven.”
Mistr se otočil na zbytek dvojic. „Jak moc tito rodičové trpí! Navzájem se milují celým srdcem a ryzím způsobem, ale dítě je táhne tímto směrem a tamtím směrem. Kdo je příčinou? Dítě, které potřebuje pozornost, pozornost, pozornost! Nezáleží na tom, jak upřímně a oddaně chcete dítě potěšit, nebude potěšeno. Přesto to stejné dítě ztělesňuje poselství Boha. Takže proč nemůže být potěšeno? Protože nemáte dost světla, míru, duševní rovnováhy a dalších božských vlastností, abyste věděli, co dělat. Proto vzešly tyto problémy. Někteří z vás nejsou v situaci, aby vyřešili své vlastní životy, tak jak se můžete starat o život někoho dalšího? Vychovat dítě je ta nejobtížnější věc; vynést do popředí Božskost v dítěti je nesmírně obtížné. Je to jen o málo těžší než realizace Boha!”
„To je pravda,” řekl manžel smutně. „To, co vidí druzí žáci je pouze dobrá stránka mít děti. V ášramu, když děti chodí s rodiči do meditační místnosti, druzí vidí, že dětem žehnáš, a vidí radost rodičů. Ale těžké chvilky s dětmi nevidí. A je mnohem více práce a těžkých chvilek než radosti.”
„Některé z vdaných žen mají podivnou myšlenku, že když je někdo bude nazývat ‚Matko‘, budou opravdu něčím. Mají pocit, že když po nich někdo pláče, učiní jej bezpečným. Ale pravda je taková, že se stanou pouze více nejisté. Už jsou bezmocné a s dětmi budou bezmocnější.”
„Ale Mistře,” zeptala se mladá žena: „není nutné mít děti, abychom udrželi ášram vzrůstat?”
„Ne, má dcero. Pokud chceš mít děti jen proto, abys dovedla do ášramu více lidí, přeji si říct, že dlouho předtím, než tvé děti vyrostou, nebudu již více na zemi. Nezůstanu na zemi na neurčito, protože sám znám utrpení, kterým procházím.
Minulý měsíc jsem měl po telefonu ošklivý souboj s jednou matkou. Proč? Její dcera je stále ještě dítětem, přesto její matka chce, aby se za někoho provdala. Byl jsem jednoduše naštvaný. Řekl jsem: ‚Já jsem tvůj duchovní otec; ukázal jsem ti takovou pozornost. Je teď čas, aby se tvá mladá dcera provdala?‘ Matka mi řekla, že když svou dceru provdá, přivede děti do ášramu. Řekl jsem jí, že na zemi je bezpočet duší, které nejsou připravené přijat duchovní život, a ty budou opatřovat svět novými dušemi, které se jednoho dne připojí k našemu ášramu. A tak se nemusí strachovat. Právě teď nepotřebujeme zvyšovat počet jen kvůli počtu.”
Mistr se na několik vteřin odmlčel. Potom řekl: „Stokrát jsem vám vykládal mou filosofii ohledně tohoto tématu, ale buď jste lidé neschopní, nebo neochotní mi naslouchat. Vnitřně i navenek mě žádáte a žádáte, abych vám dovolil mít děti. Takže teď vám všem dávám povolení mít děti. Od dnešního dne, pokud budete mít děti, nebudu rozladěn; dám vám plné svolení. Jen mě neobviňujte, pokud začnete mít problémy. Dávám vám plnou zodpovědnost. Pokud vám nevadí jít pomalu, nevadí. Stále zůstanete mými žáky. Ale jestliže neuděláte pokrok, neřeknu nic. Co se týká této konkrétní části vašeho bytí, budu zcela lhostejný. Poté, co budete mít děti, pokud řeknete, že vaše pozornost bloumá nebo zůstává jen na vašich dětech, nebo pokud si neudržíte svou vnitřní výšku, prosím, nechoďte za mnou, abych vás zachránil. Bude příliš pozdě a já budu bezmocný.
A tak, mí drazí, musíte vědět, jaký pokrok chcete učinit. Pokud budete mít děti, nebudu se na vás zlobit. Ale říkám vám, že dříve či později si uvědomíte, že jste dělali větší pokrok bez nich. Jste-li v oslnivém světle, neoceňujete jej. Ale když jdete ven z ášramu do kanceláře, pak oceňujete meditativní náladu, kterou jste zde cítili. Pouze když jste s neaspirujícími lidmi, plně oceníte lidi aspirující.”
„Nemohou děti mezi manželem a manželkou vytvořit pocity více bratrské a sesterské?” zeptal se jeden z manželů.
„Ve většině případů,” vysvětlil Mistr: „jsem oddaným párům řekl, aby omezili svůj vitální život. Použijete-li sílu své vůle, zvýšíte sílu své vůle. Dokážete-li se omezit, zjistíte, že v omezení je svoboda. Nakonec, když vaše touha slábne, se vztah mezi manželem a manželkou stane bratrský a sesterský. Jakmile očistíte své vitálno a snížíte své touhy na co nejmenší míru, tehdy se přiblížíte ustanovení bratrských či sesterských pocitů. Aby se to stalo, není nutné mít děti.”
„Mistře,” zeptal se jeden mladý muž, který se nedávno oženil: „když se rozhodneme, že bychom chtěli mít děti, je pravda, že můžeš vejít do světa duší a snést do naší rodiny zvláštní duši?”
„V minulosti jsem to dělal,” odpověděl Mistr. „Ale již více neručím za to, že rodičům snesu zvláštní duši. Duchovní Mistr dokáže udělat mnoho věcí, pokud je to Vůlí Nejvyššího. V jednom případě mě Nejvyšší požádal, abych změnil pohlaví dítěte poté, co se narodilo. Nebudu vám říkat proč, ale Nejvyšší to chtěl ze zvláštního důvodu. A ta osoba dokonce ani není blízkým žákem. V maličké místnosti, poblíž matčina pokoje, jsem musel použít takovou okultní sílu! Dokážete si to představit? Ale to jsou vše příběhy,” řekl Mistr s úsměvem. „Pro vás to mohou být povídačky.”
„Mistře,” zeptal se starší muž: „mnoho tvých nezadaných žáků se chce vdávat nebo ženit?”
„Bohužel někteří svobodní chlapci a děvčata myslí pouze na zadané páry. Sousedova kráva lepší mléko dává. Svobodné dívky závidí vdaným a vdané závidí svobodným. Vždy říkám, že když zůstanete svobodní, můžete běžet jako jelen. Ale v některých případech, když lidé zůstanou svobodní, neudělají vůbec žádný pokrok. Jejich mysl se potuluje a oni si v srdci uchovávají ty nejvíce nebožské myšlenky. Ale když se vdají nebo ožení, alespoň na hrubé fyzické úrovni do nich vstoupí trochu čistoty. Mysl, vitálno, tělo teď mají věrnost; vědomí se stalo věrné. Není to pokrok? A tak jim tímto způsobem manželství pomáhá.”
„Můžeš to vysvětlit trochu hlouběji?” zeptala se jedna mladá žena.
„Předtím jste jen mysleli na jiné dívky či chlapce, ale teď, když se vaše mysl toulá, si okamžitě pomyslíte: ‚Co si o mě můj manžel nebo má manželka pomyslí?‘ Předpokládejme, že manželka pro manžela připravila výtečnou snídani nebo mu řekla něco pěkného. Když se začne manželova mysl toulat, tehdy vyjdou do popředí pěkné věci, které manželka udělala. Kdo tu byl předtím, aby vás hlídal? Takže všichni z vás v tomto směru učinili pokrok. Na druhou stranu jsou žáci, kteří manželství nepotřebují a kteří se snaží jinak, aby učinili ten samý pokrok.”
„A co setkávání s jinými muži a ženami, když už jste zadaní?” zeptala se jedna žena.
„Indové udělali mnoho hloupostí,” řekl Mistr: „ale Bůh jim dal alespoň trochu smyslu. V indické rodině se manželé snaží chodit všude společně. Není-li manželka doma, manžel předstírá, že je nemocný, a obráceně. Dělají správnou věc, neboť tímto způsobem udržují rodinu silnou. Lidská mysl je plná podezírání. Stýkáte-li se s druhými, nevědomě vytváříte problémy druhému v manželství. Stýkání vás možná nesnese z vaší duchovní výšky, protože vy víte, že jste čistí. Ale jestli vás pozoruje váš manžel nebo manželka, nevědomě se tento člověk cítí nejistý a popuzený. Proč musíte ve svém manželském životě vytvářet takové nejistoty? Chci, abyste byli spolu a stali se jedním s druhým a pak se snažte potěšit Nejvyššího ve mně. Nedokážete-li se stát jedním, hádáte-li se a bojujete-li, pak nepotěšíte nikoho.
Ve vnitřním světě si mi manžel někdy stěžuje, že je mu manželka nevěrná a naopak. Existují takové choulostivé situace, jak navenek, tak uvnitř. Proto vám to dnes povídám. Proč vytvářet problémy tím, že se zbytečně budete stýkat s ostatními?
Někdy je nutné o těchto věcech mluvit. Pokaždé, když takto mluvím k nějaké skupině, okamžitě vědomí všech stoupne. A teď si přeji, aby se všechny páry chovaly jako hrdinové. Využijete-li manželství správně, budete mít mou radou čtyři oči a čtyři ruce. Veškeré naděje mám ve svých duchovních dětech. Ale tak jako vy očekáváte věci ode mne, já mám ve vás také velká očekávání. Vy jste mi dali mnoho a já jsem mnoho dal vám. Ale naše dávání neskončí. A tak se zkusme navzájem potěšit všemi způsoby.”
Poté Mistr ztichl a několik minut meditoval. Později zavolal každého ze zadaných dvojic k sobě a požehnal jim.From:Sri Chinmoy,Žákovská síla lásky, (knižně nevydáno), 2014
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/dlp