PANDIT: Jsem zde v Kalkatě už několik dní. Je mi líto, že jsem vám nemohl přijít vzdát poctu dříve.
VIDJAŠAGAR (S úsměvem.): Jsem tak rád, tak hrdý, že jste konečně přišel do mého domu. Daří se vám dobře? Posaďte se prosím.
PANDIT (Sedá si.): Všechno je v pořádku, díky Boží Milosti. A co Vaše zdraví, Vidjašagare?
VIDJAŠAGAR: Není dobré. Mé tělo nefunguje dobře. Jsem starý. Připravuji se na cestu na onen svět.
PANDIT: To neříkejte, Vidjašagare. Copak nevíte, že kdybyste tu nebyl, cítily by se tisíce a tisíce lidí jako bez otce? Musíte si uchovat zdraví a tělo nejméně sto let.
VIDJAŠAGAR: Netrapte mě, bratře, netrapte mě. Už jsem začal mít problémy ve vlastní rodině. Můj syn začal být neposlušný. Pošpinil naši rodinu. Nemám ponětí, kolik utrpení mě ještě čeká.
PANDIT: Nevděčnost je na pořádku dne. Bengálci jsou chudáci jen proto, že začali být naprosto nevděční. Před několika dny jsme měli zvláštní setkání učenců a Pandit Pančanan na tomto setkání řekl, že jste zničil hinduistické náboženství. Řekl, že s pomocí řady mladých hinduistů ničíte celou zemi. Řekl, že ve vašich aktivitách není nic božského, ve vaší nezištné práci pro Bengálsko není skutečný cit nebo sebeobětování. Má pocit, že vše děláte jen pro vlastní jméno a slávu. Tolik mě mrzí, že vám to říkám. Nedokážete si představit, jak jsem trpěl a jak trpím těch několik dní od chvíle, kdy jsem slyšel Pančanana, ze všech lidí právě jeho, mluvit o vás špatně.
VIDJAŠAGAR: Není proč se trápit. Vše je Boží hra. Já nic nedělám, příteli. Je to Bůh, kdo koná ve mně a mým prostřednictvím. Já jsem pouhým nástrojem: Nimmita matram. Mám ale pocit, že se mýlíte. Mám pocit, že jste určitou věc slyšel špatně. (Odmlčí se.) Nikdy jsem pro tohoto učence nic neudělal. Jak to, že o mě mluví špatně? Dospěl jsem k závěru, že mě budou kritizovat jen ti, kterým jsem nějak pomohl. Ti, kterým jsem nijak nepomáhal, mě nikdy kritizovat nebudou. A jasně si vzpomínám, že Pančananovi jsem nijak nepomáhal. Určitě mluvil o někom jiném.
(Vstoupí Hridaj)
HRIDAJ: Ach, světče, můj strýček z matčiny strany se neustále modlí k Bohu a medituje na Boha. Z neustálého přemýšlení a modlení zešílel. Dnes by vás rád viděl, Vidjašagare.
PANDIT: Tvůj strýček? Thákur z Dakšinešwaru?
HRIDAJ: Ano, je venku.
PANDIT: Venku! Proč jsi ho nevzal dovnitř? (Vaišnab Čaran Pandit jde ven a přivede Rámakršnu dovnitř. Ten potom mluví s Vidjašagarem.) Dnes k tobě přišel Paramahansa, velká osvobozená duše, realizovaná duše. Můžeš být nesmírně hrdý, že za tebou přišel.
(Šrí Rámakrišna se klaní Vidjašagarovi. Vidjašagar se také klaní a nabídne Rámakrišnovi místo.)
SRI RÁMAKRŠNA: Tak dlouho jsem žil v malém rybníce. Dnes jsem přišel k oceánu.
VIDJAŠAGAR: Protože jste přišel k oceánu, přijměte prosím trochu slané vody. To je vše, co vám mohu nabídnout.
SRI RÁMAKRŠNA: Vidjašagare, jednáte správně. Je správné projevovat lásku a soucit. Ale připoutání je velmi špatné. Když někdo miluje jen členy své rodiny, je to připoutání. Člověk musí vidět Boha ve všech. Když někdo vidí přítomnost Boha v každém člověku, pak se tomu říká soucit. Přišel jsem vás navštívit, protože vidím, že sloužíte Bohu ve všech lidech. Přišel jsem ocenit vaši božskou moudrost. Myslíte si, že vám narostly rohy, a proto jsem vás přišel navštívit?
VIDJAŠAGAR: Kterýkoli dům je dnes posvěcen vašima nohama. Z mého domu se dnes stalo poutní místo.
PANDIT (K Vidjašagarovi.): Je samotnou božskou Láskou. Jeho bláznivost je opojení božskou Láskou. Jako Sri Čaitanja vstupuje do vysokého samádhi, transcendentálního transu.
VIDJAŠAGAR: Ano, já vím. Vidím to. Cítím to. (K Rámakrišnovi.) Tento chlapec vám slouží? (Ukazuje na Hridaje.)
SRI RÁMAKRŠNA: Zeptejte se ho, zda mi slouží, nebo zda mě hlídá. Příšerně se ho bojím.
HRIDAJ: Strýčku, to je od tebe moc ošklivé, takhle mluvit. Copak jsem tě někdy neposlechl? Copak jsem ti někdy něco nařizoval? Copak mě někdy poslechneš? Vůbec si nevšímáš vnějšího světa. Zapomínáš na počasí; zapomínáš na jídlo. Proto se o tebe starám. Někdy tě laskavě požádám, abys udělal pár věcí, ale je to jen kvůli tvému zdraví. Nezahanbuj mě, kamkoli přijdeme, nebo odejdu. Nemusím ti pomáhat a jestli nestojíš o mé služby, dál s tebou nebudu. (Začne odcházet.)
SRI RÁMAKRŠNA: Ach, neodcházej, neodcházej, Hridaji. Nenechávej mě samotného. (K Vidjašagarovi a Panditovi.) Můj synovec je tak hodný. Miluje mě dnem i nocí. Kdo by se o mě staral, kdyby se mnou nebyl on? Zapomínám se dokonce i obléknout. Kdyby mě nehlídal, jak by se potom mohl ukázat ve vážené společnosti? Zostudil bych jeho i celou rodinu. (Hridaj se vrátí a posadí se, uklidněný.) Vidjašagare, znovu bych vám chtěl říci, že děláte správnou věc. Sloužíte Bohu v lidstvu. Sloužíte Bohu s nesmírnou láskou. Proto těšíte Boha. Svět si bude navždy pamatovat váš život zasvěcení.
(Rámakrišna vstane. Vidjašagar a Pandit oba vstanou a pokloní se Rámakrišnovi. Rámakrišna se pokloní jim. Rámakrišna a Hridaj odejdou.)
PANDIT: Je opravdu velkým duchovním Mistrem. Hodně jsem o něm slyšel a vnitřně cítím, kým je.
VIDJAŠAGAR: Já také cítím, kým je. Je opravdu velký. Je chloubou nejenom Bengálska a Indie, ale chloubou celého světa. (Odmlčí se.) Práce, práce, práce! Běda, mé dny jsou sečteny. Přesto jsem nebyl schopen sloužit Bohu oddaně a z celé duše. Nejsem schopen myslet na svého Vnitřního kormidelníka, protože neustále myslím na jiné lidi a na pomoc druhým. A lidé o mně dokonce nemluví hezky. Ani mě neoceňují. Pokud do svého života nevnesu svého Vnitřního kormidelníka, má služba lidstvu nebude mít žádný smysl.
PANDIT: Vidjašagare, jste opravdu velký. Vaše upřímnost se hluboce dotkla mého srdce. Hrajete svou úlohu nanejvýš oddaně, celou duší. Stvořitel ve vás je opravdu velký, ale kritik ve vás bohužel vytváří problémy. Nebuďte kritikem, ale milovníkem lidstva. Vy jste tvůrcem, který tvoří lásku v lidstvu. Chcete dokonalost a Bůh vám dokonalost dá. Neustálá zasvěcená služba, kterou děláte pro Něj a pro lidstvo, vám dá dokonalost. Pracujete. Sebezdokonalení se zrodí z vaší práce. Sebekritika vám nikdy dokonalost nedá. Vidjašagare, já vám radím, ale jste to vy, kdo by mi měl radit v každé vteřině mého života.
VIDJAŠAGAR: Ne, Bůh mluví ve vás a vaším prostřednictvím. Jsem vám velice vděčný, Pandite. Od této chvíle, teď, když jsem spatřil Rámakrišnu, se budu více věnovat svému duchovnímu životu. Můj duchovní život a můj život zasvěcení lidstvu půjdou bok po boku. Můj život realizace a můj život zasvěcení, který je projevením Lásky a Světla na zemi, půjdou od této chvíle bok po boku.
PANDIT: Vidjašagare, jste velmi výjimečný muž. Bengálsko je požehnané, že vás může považovat za svého vlastního. Matka Země je požehnaná, protože jste její vyvolený syn.From:Sri Chinmoy,Pij, pij nektar mé Matky, Madal Bal, 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/dm