Jak může duchovní Mistr pomoci svým žákům, pokud nejdou k jinému Guruovi? Může to dělat svou vědomou vůlí, vůlí své duše. Jsem zde na zemi, a ačkoliv nejsem v Anglii a Puerto Rico, skrze svou vědomou vůli se brzy ráno po 2 hod. koncentruji na všechny své žáky, kteří tam jsou. Koncentrovat se letmou sekundu je dostatečné, ale já dělám více než toto, abych věděl, co dělá a jak daleko se duše dostala. Takže i když zůstává ve fyzickém, což je skutečným otroctvím, může duchovní Mistr pomáhat svým žákům v různých částech světa. Pak, když opustí tělo, je zcela volný. Z druhého břehu pracuje duchovní Mistr skrze Světlo duše nebo sílu Vůle. Světlo duše může být nabídnuto z jakékoli roviny vědomí, z nejvyšší úrovně přímo dolů na pozemskou úroveň. Takže Mistr se může z vyšších světů snadno spojit s aspirující duší žáka a žák může reagovat na Světlo Mistra. Je to tak, že Mistr může, pomáhá a musí pomáhat žákovi.
Když Mistr přijímá někoho jako skutečného žáka, opravdového žáka, dává slib Bohu, Nejvyššímu, a duši daného hledajícího, že bude věčně odpovědný za tuto duši. Ale existuje mnoho, mnoho lidí, kteří přijdou na naši cestu — stovky tisíc. Mohou s námi zůstat deset, dvacet, třicet, nebo dokonce čtyřicet let, ale nikdy nás opravdu nepřijmou. Když Mistr opustí tělo, není zodpovědný za tyto takzvané žáky. Mistr je nechá jejich osudu.
Nyní někteří mohou říci: „Jak to, že jsme chodili do Centra a vy jste nás nepřijal jako pravé žáky?“ Jednoduchý důvod je to, že jste mne nepřijali bezvýhradně. Jen někoho, kdo opravdu přijal naši cestu, lze považovat za skutečného žáka. Přijetí musí být vzájemné; nikdo ho nemůže vynutit. Lidské rodiče se mohou nutit, ale duchovní rodiče nemohou.
Na vnější úrovni jsem všem osobně neřekl, kdo jsou mí skuteční žáci, ale vnitřně jsem jim to řekl, a oni si mohou být jisti, že když jsem opustil tělo, nebudou ztraceni. Oni nikdy nebudou ztraceni, ani v této inkarnaci, ani ve svých budoucích inkarnacích. Skuteční žáci — ti, kteří mě přijali jako svého vlastního, a které jsem přijal jako své vlastní — budou naplněni a realizují v této inkarnaci, nebo v jejich další inkarnaci, nebo v několika málo inkarnacích. Některým žákům to může trvat dvacet inkarnací nebo více, protože mají velmi špatný začátek. Někteří, kteří ke mně přišli v první nebo druhé lidské inkarnaci, to může trvat stovky inkarnací. První nebo druhá lidská inkarnace je napůl zvířecí inkarnace. Zvíře je tam stále jako převládající faktor, tak jak mohou dosáhnout realizaci Boha? I v New York Centre existuje mnoho žáků, kteří měli jen šest nebo sedm lidských inkarnací.
Když se velcí Mistři přicházejí na zem, výrazně urychlují pokrok svých žáků. Ale jak daleko jej mohou urychlit, když samotní žáci učinili tak malý pokrok? Přesto se Mistři snaží a velmi statečně bojují; napadají nevědomost. Říkají: „Uvidíme, jak daleko můžeme zajít.“ Opět platí, že někteří žáci, kteří byli na zemi jen několik inkarnací, mohou v důsledku své upřímnosti, pokory a dychtivosti stále běžet nejrychleji. Oni nepoužívají své předchozí skryté vlastnosti a jejich mysl nebyla pokryta miliony myšlenek a nápadů. Od samého počátku svého duchovního života začínají pochodovat. Přicházejí do duchovní rodiny, nebo mají-li dost štěstí, něco je tlačí zevnitř dopředu, aby se vydali ke Světlu. Existuje něco, čemu se říká Božská Štěstěna. Někteří lidé tuto štěstěnu mají, a pokud ji používají správným způsobem, pak je pro ně v jedné inkarnaci možné všechno. Jinak to trvá stovky let.From:Sri Chinmoy,Smrt a znovuzrození, Madal Bal, 1994
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/dr