Vděčnost²

Vděčnost, vděčnost, vděčnost.

Vděčnost je zázračným vlivem uvnitř nás. Toto zázračné působení posiluje naše fyzické tělo, pročišťuje naši vitální energii, rozšiřuje naše mentální zření a zintenzivňuje naši duševní blaženost. Hledající v nás se snaží být prostý, upřímný, čistý a pokorný. Každý duchovní hledající se snaží pěstovat si tyto kvality v hojné míře. Nejjednodušší a nejúčinnější cestou, jak pěstovat tyto kvality, je otevřít květinu vděčnosti a nechat ji rozkvétat uvnitř našeho srdce lístek po lístku. Jak to dokážeme? Musíme považovat za důležitější nejenom to, co máme, ale plnou měrou i to, co nemáme.

Co máme, je myšlení plné touhy, hledání plné touhy a toužebnou snahu stát se něčím. Myšlení plné touhy: myslíme si, že budeme nějakým způsobem velcí nebo úspěšní. Hledání plné touhy: hledáme pravdu a světlo svým vlastním způsobem tam, kde podle nás pravda a světlo musí přebývat. Toužebná snaha stát se něčím: chceme se stát čímsi, co nám dá potěšení. Toto je ta nejžalostnější chyba, kterou děláme. Pokud se chceme těšit svým vlastním způsobem, pak vědomě nebo nevědomě přivádíme do popředí vlka vitálna.

Co nemáme, je bezdechý vnitřní pláč a bezmezný vnější úsměv. Jestliže si dokážeme vyvinout bezdechý vnitřní pláč, pak si automaticky vyvineme i bezmezný vnější úsměv.

Buď vycházíme zevnitř ven, anebo se zvenku noříme hluboko dovnitř. Na svou cestu se můžeme vydat buď se schopností duše, anebo se schopností těla. Schopnosti obou musí být nakonec sjednoceny. Není třeba říkat, že schopnost duše je nekonečně větší než schopnost těla. Malá schopnost, kterou tělo má, však musí být sjednocena se schopností duše. Nejvyšší schopností těla je přijmout vedení duše. Pokud je duše uznána za nejvyššího vůdce, pokud duše dostane příležitost řídit, tvořit a tvarovat náš osud, pak získáme něco, co právě nyní nemáme: sladký, čistý, intenzivní vnitřní pláč a zářivý, jistý, bezmezný vnější úsměv.

From:Sri Chinmoy,Everest aspirace, část 1, Madal Bal, 2003
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ea_1