Ničení je velmi složitý pojem. Ve světě zvířat je někdy ničení nutné pro přežití. Jinak je však ničení záporná síla, síla noci, která vůbec není povzbuzující, užitečná ani plodná. Dokonce i svět myšlenek, který je v lidském životě tak užitečný, může být naprosto ničivý. Nepotřebujeme, aby nás ničili druzí. Jediná nezdravá, nepatřičná myšlenka stačí, aby zničila naši duševní rovnováhu, a když ztratíme svou duševní rovnováhu, ztratíme všechno.
Když se nadechujeme, vdechujeme mnoho nepatrných Božích stvoření. Musíme se nadechovat, abychom žili, a tito tvorové musejí být našimi oběťmi. Laskavé srdce v nás by se díky své jednotě s nimi mělo cítit špatně, jsou-li zabiti. Dostaneme-li se však na hlubší úroveň, vidíme, že toto takzvané zničení žádným zničením není. V Kosmickém Plánu Boha je to ten správný způsob, jak v našem životě pokračovat. To, co někteří mohou nazývat ničením, je ve skutečnosti pro ta malá stvoření Boha krokem vpřed, protože duše se vyvíjí skrze proces smrti a znovuzrození.
Ve světě vlastnění vlastníme, abychom si užívali. Zatímco ale vlastníme, rozlišujeme. Chceme tohle, nechceme tamto. Kvůli svému pocitu oddělenosti dáváme přednost jedné věci před druhou, ale děláme to svým lidským způsobem. Dáváme přednost věcem, které nás podněcují nebo které nám dávají okamžitou radost a uspokojení. V případě Boha však žádné rozlišování není. Bůh vidí všechno jako své vlastní a uvnitř všeho cítí nezměrnou užitečnost a potřebnost.
Chceme vlastnit svět, ale naše schopnost přijímání je tak omezená, že musíme volit mezi jedním a druhým. Pokud jde o Boha, ten nevybírá, nemá priority — Jemu patří všechno. Chce vynést do popředí svou vlastní Božskost, kterou do každého svého stvoření vložil. Dokonce i ničivé síly nevědomosti v sobě mají určité světlo. Bůh chce tedy toto jejich nekonečně malé světlo vynést do popředí. Jako Bůh i my musíme v silách nevědomosti vidět Božskost. Nevšímejme si na prvním místě vnějšího světa. Nevěnujme veškerou pozornost vnějšímu tělu, které božské být nemusí. Namísto toho, abychom se zabývali vnějším tělem stvoření, budeme se zabývat především Božskostí, vnitřní skutečností stvoření, a budeme se snažit přetvořit skutečnost těla tak, aby se stala stejně dokonalou jako skutečnost duše.
V božském světě je osvícení dokonalostí. Toto osvícení nikdy neodmítne svět vlastnění nebo svět ničení. Snadno jim může poskytnout přístřeší uvnitř sebe sama. Když vstoupí do světa ničení, vynáší do popředí energii, protože ničení má obrovskou energii. Vynáší tento aspekt Božího stvoření do popředí a pak jej používá pro božský účel. Když vstoupí do světa vlastnění, vlastní všechno. Nic nevylučuje. Vynáší do popředí božskou podstatu, která je ve všem. Dokonce i vnější tělo může být snadno přeměněno, když to Božské vystoupí do popředí. Svět osvícení nevylučuje ani svět vlastnění, ani svět ničení. Osvícení je světem přijetí.
Bůh stvořil celý svět pro své vlastní Uspokojení. Jeho Uspokojení je však jiné než naše uspokojení. Nás uspokojuje, když vyžadujeme a přivlastňujeme si, abychom mohli říci: „Toto je mé, toto mám.“ Bůh vždy považuje své stvoření a svou vlastní Existenci za jedno. V našem případě vlastnění zahrnuje vždy někoho nebo něco jiného. Říkáme: „Já jsem vlastník a ty jsi vlastnictví.“ Potom cítíme, že jsme svému vlastnictví nadřazeni, protože s ním můžeme dělat, co chceme. Bůh však cítí, že On a Jeho vlastnictví jsou jedním, a tím samým. Jsou si rovni.
Někdy se stvoření postaví proti stvořiteli. Rodiče jsou stvořiteli svých dětí. Když děti vyrostou a dostanou se do puberty, často vzdorují. Stvoření může nabýt sílu a jít za hranice vize stvořitele. Když Bůh svou Vizí něco stvoří a Jeho stvoření překoná Skutečnost Jeho Vize, Bůh se necítí smutně nebo bídně. Naopak je to právě to, co ve skutečnosti chce. V Božím světě Vize Bůh vidí jednu Skutečnost, ale uvnitř této Skutečnosti existuje mnoho plně rozkvetlých skutečností.
Když dostaneme, co chceme, jsme chvíli spokojeni. Jestliže však dostaneme o jeden haléř více, než jsme chtěli, často spokojeni nejsme, protože to není přesně to, co jsme chtěli. Chceme vlastnit, ale jestliže přijde o jednu věc více nebo o jednu věc méně, než jsme chtěli, nejsme spokojeni, protože lidská touha je tak omezená, že chceme věc přesně tak, jak si ji naše mysl představila. Pokud jde o Boha, Bůh je spokojen ihned, jakmile vytvoří svou Vizi. Dokonce i když se s ní projevení neshoduje, má ohromnou radost. V našem případě si vytvoříme svůj záměr a poté očekáváme jistý druh výsledku, a když se výsledek podle našeho očekávání nedostaví, cítíme se bídně. Pokud jde o Boha, samotná Jeho představa je pro Jeho Uspokojení víc než dost.
Ničení je někdy nezbytné nejenom pro přežití, ale také proto, aby se na povrch vynesla dynamická energie, která je v danou chvíli používána ničivým způsobem. Jinak by nezdolnou energii duše zakryl svět letargie a ospalosti. Vlastnění samo o sobě není špatné, musíme však vědět, co vlastnit. Musíme vědět, že to, co opravdu potřebujeme, je služba, krása, světlo a blaženost. Tyto věci musíme vynést na povrch. Nebudeme vlastnit věci, které by nás vlastnily, zatímco je vlastníme, ale věci, které budou zpívat píseň jednoty. Osvícení je přijetí všeho — ničení, vlastnění, všeho — pouze však v zájmu jejich přeměny. Musíme přijmout, vynést na povrch a přeměnit.
Mysl je nyní v lidském světě, světě pokušení. Oči vidí něco krásného a okamžitě pokoušejí mysl, aby šla a zmocnila se toho. Uši slyší něco krásného a okamžitě pokoušejí mysl, aby šla a zmocnila se toho. Každá část bytosti je předmětem pokušení a je pokušením napadána.
Ve světě pokušení je neustálý boj, neustálé přetahování mezi pokušením a osvícením. Pokušení chce rozšířit své vlastní hranice, ale i když se rozšíří, stále není spokojeno, protože po pokušení vždy následuje zklamání. Proto se neustále rozhlíží kolem a hledá trvalé uspokojení tady, tam a všude. Když uvidí osvícení, nakonec se mu odevzdá, protože vidí, že osvícení ztělesňuje uspokojení.
Osvícení zahrnuje svět ničení, svět vlastnění a svět pokušení. Vždy bychom se měli snažit zaměřovat na osvícení, abychom svůj pozemsky spoutaný život zachránili před světem ničení a abychom jej proměnili ve svět Nebesky svobodný.
EA 26. 12. července 1977, 8:15 — Jamaica High School Track, Jamaica (New York)↩
From:Sri Chinmoy,Everest aspirace, část 2, Madal Bal, 2003
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ea_2