Jestli spíš, pak spi; nemám s tebou co do činění. Jestli sníš, musím říci, že s tebou mám něco do činění. Jestli plánuješ, mám s tebou do činění vše.
Ten, kdo spí, neví, co má a čím je. Ty však nespíš; ty sníš a plánuješ. Víš tedy, co máš a čím jsi. Na druhou stranu musíš vědět, že tvůj způsob snění a můj způsob snění, tvůj způsob plánování a můj způsob plánování jsou odlišné.
Když sníš, vstupuješ do světa, který sám sebe neustále přetváří a znovu formuje. Když plánuješ, chceš vidět začátek, prostředek a konec svého tvořivého procesu. Staneš-li se však pravým hledajícím, uvidíš, že tvořitel v tobě nebude mít nikdy konce. Neexistuje žádný konec tvoření; existuje pouze stále se překonávající skutečnost.
I když tvůj způsob snění a plánování a můj způsob snění a plánování nejsou stejné, přesto ty něco máš a já něco mám. To, co máš ty, není použitelné, není účinné, není dokonalé. To, co mám já, však je použitelné, účinné a dokonalé. Proto tě žádám nebo ti nařizuji, aby ses probudil, vstal a rozhlédl se kolem.
Máš-li ruku, tehdy můžeš přemýšlet o někom jiném, kdo má také ruku, přestože ta tvá nemusí být tak silná jako jeho. Máš-li oko, tehdy můžeš cítit, že někdo jiný má také oko, přestože to tvé nemusí být tak krásné nebo tak požehnané darem vidění jako jeho. Máš-li konečné vědomí, konečné dosažení, tehdy si můžeš být vědom nekonečné možnosti někoho jiného.
Jako pravý hledající můžeš vědět, že tvoje snění je pouhým předstupněm stavu skutečnosti, který má někdo jiný; můžeš vědět, že tvoje plánování je pouhým počátkem nebo předstupněm stavu, který je daleko za tím, co tvá mysl dokáže vidět, cítit a čeho dokáže dosáhnout.
Něco však máš; proto nutně musíš dostat více. Nemáš-li nic, nemůžeš nic dostat.
Jestliže máš trošičku životní energie, lékař ti může dát injekci. Když jsi však úplně mrtvý, lékař ti nic dávat nebude. Dá ti lék jedině tehdy, když v tebe a pro tebe chová alespoň malou naději.
Máš-li na své životní cestě alespoň jiskřičku aspirace, jedině tehdy ti Bůh dá nekonečnou aspiraci. Svou plánující myslí se snažíš realizovat Boha svým vlastním způsobem. Bůh tedy řekne: „Ubohý člověk. Alespoň se snaží. Dobrá, ukážu mu tedy pravou cestu, tu nejúčinnější cestu.“ V tu chvíli ti Bůh ukáže svůj Plán, ale na rozdíl od tvého plánování, které provádíš svou lidskou myslí, je Plánem Boha Jeho všepřesahující Vize.
Dáš-li Bohu svůj způsob, jak něco děláš, On ti nabídne Jeho způsob, jak dělá tu stejnou věc. Dítě dá otci pětník nebo desetník, který najde na ulici. Je to jeho jediný majetek a dítě jej dá svému otci. Mohlo si jej schovat nebo si za něj koupit sladkost, ale ono dalo celý svůj majetek svému milovanému otci. Otec cítí, že když mu dítě takto nabídne svou jednotu, je to nekonečně cennější než milióny dolarů, a tak mu dá pětidolarovou bankovku.
Jestliže své vlastní lidské sny dokážeš dát bezvýhradně Nejvyššímu, dostaneš svět Jeho Skutečnosti. Když dáš pro svou vlastní radost, pak ti Srdce Jednoty tvého Otce s tebou dá vždy nekonečně více, než potřebuješ a než si zasloužíš, protože Jeho Uspokojení je pouze v tom, že dává, že tě činí svým Věčným přítelem, spolupodílníkem a partnerem, druhem svého Světla Nekonečnosti a Blaženosti Nesmrtelnosti. Pokud tedy dáš to, co máš ve svém světě snění, On dá svět své Skutečnosti. Dáš-li to, co máš ve svém světě mentálního plánování, On ti dá v mžiku svůj svět přímé Vize, který rozkvete do světa Dokonalosti a Uspokojení.
EA 99. 20. července 1977, 17:20 — Sri Chinmoy Centre, Jamaica (New York)↩
From:Sri Chinmoy,Everest aspirace, část 4, Madal Bal, 2003
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ea_4