Když se duše chystá reinkarnovat, je k tomu nucena, nebo má právo učinit sama toto rozhodnutí?

Když duše opustí tělo, po opuštění fyzického, vitálního, mentálního a psychického obalu se postupně vrací do své vlastní sféry. Nikdo kromě Nejvyššího nemůže duši donutit, aby se reinkarnovala. Nejvyšší má sílu duši donutit, ale nedělá to. Nejvyšší nikoho nenutí, aby něco dělal. Duše má vnitřní nutkání naplnit Božské zde na zemi. Některé duše chtějí několik let odpočívat, řekněme deset, dvacet, čtyřicet nebo šedesát let, zatímco jiné, nevyvinuté duše, plné pozemských tužeb, které chtějí naplnit bezpočet svých nenaplněných přání, se vrací do fyzického světa dříve. Po pravdě řečeno nehodlají zde na zemi vykonat nic duchovního. Přijdou do světa projevení jen proto, aby vyplnily bezpočet svých lidských tužeb.

Duše, jak jsem již řekl, není nucena se reinkarnovat, ale předtím, než sestoupí, prověřuje rodinu, prostředí, okolnosti a několik dalších věcí. Než skutečně vstoupí do rodiny, musí mít rozhovor s Nevyšším. Nejvyšší potom buď schválí rozhodnutí duše, nebo ho pouze toleruje. Mezi souhlasem a tolerancí je veliký rozdíl. Jsem si jistý, že to víte.

Jsou některé duše, které už mají dost pozemských zážitků, kterými jsou utrpení a zklamání. Tyto duše se většinou uchýlí k Nirváně. Nevrací se zpět. Zůstávají v Prázdnotě. Existují ale aspirující duše, které nepřijmou porážku. Budou přicházet i přes opakované porážky, aby dosáhly božského Vítězství. Takovéto duše budou přicházet a odcházet, dokud na zemi nebude nastoleno božské Vítězství. Skutečně jsi jedním z těchto božských bojovníků.

Ještě něco bych rád dodal. Duše není nucena. Lidský otec říká svému synovi: „Jsi můj syn. Musíš mě poslouchat.“ Ale Nejvyšší Otec to nedělá. Jen nevědomá lidská bytost poroučí. Čím výše jdeme, tím je nám to jasnější. Obvykle nám Nejvyšší vloží do vědomí to, co od nás ve skutečnosti chce, aby naším prostřednictvím naplnil Sám Sebe nekonečně mnoha způsoby v nás a skrze nás. Nátlak je pouze v tomto světě, ne ve vyšších světech. To, co duši nutí se reinkarnovat, je vnitřní nutkání, a ne nějaká vnější síla. Můj otec, Nekonečné, je tou nejsoucitnější Bytostí tady na zemi i tam v Nebi. Je mou svatou povinností Jej naplnit zde na zemi i tam v Nebi. A nakonec si musím uvědomit, že Jeho naplněním naplňuji sám sebe neomylně, zcela, božsky a svrchovaně.

From:Sri Chinmoy,Pláč země se potkává s úsměvem Nebe, část 1, (knižně nevydáno), 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ech_1