_George Riddell:_ Takže podle jógy, když vaše fyzická bytost přestává existovat, nebo jak říkáme „umírá“, co se stane s vaším duchovním já?

Sri Chinmoy: Když zemřeme, naše fyzické tělo, fyzický obal, vstoupí do fyzického světa a je rozloženo pohřbem či kremací. Vitální obal vstoupí do vitálního světa. Mysl vstoupí do mentálního světa. Duše se pak pomalu vrací do své vlastní sféry. Tam obvykle zůstává několik let. Záleží to na každé duši — na její potřebě či její přípravě. Když si duše nějakou dobu odpočine, cítí, že uzrál čas na to vstoupit znovu do světa, aby naplnila svou božskou misi. Realizace Boha trvá spoustu inkarnací.

Než duše vstoupí do stvoření, snaží se shůry pozorovat prostředí, situaci a rodinu, kterou si vybere. Pak jde k Nejvyššímu pro souhlas. Někdy souhlas dostane, jindy vchází do stvoření s pouhým vědomím Nejvyššího. Znovu začíná svou cestu. Snaží se odhalit svou vnitřní Božskost a zároveň na poli stvoření projevit Božské. Takovýmto způsobem pokračuje proces reinkarnace.

Věříme v reinkarnaci. Víme, že chceme naplnit milióny svých tužeb. Když mi byly čtyři roky, měl jsem mnoho přání; ve věku deseti, dvaceti, třiceti, čtyřiceti či šedesáti let tato přání stále nejsou naplněna. Ani my, ani Bůh nebude spokojen, dokud nebudeme naplněni. Nejprve se nám dostává naplnění tím, že uspokojujeme své tužby v běžném lidském životě. Poté budeme naplněni tím, že dosáhneme svou vyšší aspiraci. Právě teď chceme peníze, jméno, slávu a takové věci. Potom se se svou duchovní aspirací budeme snažit získat Světlo, Mír a Blaženost. V jedné inkarnaci, během jednoho krátkého života, to všechno nedokážeme. Potřebujeme mnoho inkarnací. Proto je podle naší indické filozofie reinkarnace pozitivní skutečností a pozitivní pravdou.

Mr. George Riddell: Když mluvíme o reinkarnaci, přichází mi na mysl otázka koloběhu karmy. Takže když se v koloběhu karmy reinkarnuje osoba nebo duše v lidské formě, může se reinkarnovat do jiných forem?

Sri Chinmoy: Jako předmluvu k této odpovědi bych chtěl říct, že duše je v tomto stole, duše je v této židli, duše je v rostlinách, duše je ve všem. Duše je samozřejmě ve všech lidských bytostech. Všechno je otázkou stupně projevení. Kristus měl duši, já mám duši, my všichni máme duši. Kristus měl všeprostupující Vědomí Nejvyššího. V případě obyčejného člověka se jeho úroveň projevení nepřibližuje vědomí Krista. Podobně duše tohoto stolu, této židle, se nepřibližuje projevení naší duše.

Ale abych odpověděl na vaši otázku, když už jednou duše vstoupí do lidské inkarnace, když jednou přijme lidský život, nepřijme již zpravidla zvířecí život. Kdysi dávno jsme měli všichni zvířecí inkarnaci, ale obecně platí, že duše nevstupuje do zvířecí inkarnace z lidského stavu. Velmi zřídka se stává, že lidé jsou ještě ve zvířecím vědomí, ačkoliv mají lidské tělo. Přebývají ve zvířecím království se svými vášněmi a chtíči, se svými nejnižšími vitálními tužbami. V takových případech Nejvyšší dovolí této lidské bytosti, lidské duši, aby vstoupila do určitého zvířete, potěšila se, vyřešila to a odhodila všechny tyto nejnižší vitální touhy. Duše tam přebývá šest nebo osm měsíců nebo rok. Neznamená to ale, že duše zůstane trvale ve zvířecím světě. Ne. A jen ve velmi řídkých případech duše vstupuje zpět do zvířecího světa. Dostali jsme lidské tělo a odtud rosteme; z člověka rosteme do nadčlověka.

From:Sri Chinmoy,Pláč země se potkává s úsměvem Nebe, část 1, (knižně nevydáno), 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ech_1