Když meditujete, ve skutečnosti vstupujete do ztišené či klidné, tiché mysli. Musíme si být plně vědomi příchodu a útoku myšlenek. To znamená, že nedovolíme žádné myšlence — božské ani nebožské, dobré ani špatné, aby vstoupila do naší mysli. Naše mysl by měla být naprosto tichá. Pak musíme vstoupit hluboko dovnitř. Tam musíme pozorovat svou pravou existenci. Když mluvíme o své vnější existenci, vidíme své údy a své tělo, hrubé tělo, to je vše. Pokud však jdeme hluboko dovnitř, přibližujeme se ke své pravé existenci, a tato existence se nachází v nejvnitřnějších zákoutích naší duše. Když žijeme v duši, cítíme, že vlastně spontánně meditujeme.
A tak chcete-li vědět, co je to meditace, chtěl bych říct, že meditace je takový stav našeho vědomí, ve kterém chce vnitřní bytost místo miliónů myšlenek rozmlouvat pouze s Bohem. Meditace je jazyk Boha i jazyk člověka. Mluvím teď anglicky a vy mi rozumíte, protože umíte dobře anglicky. Podobně, pokud někdo umí dobře meditovat, dokáže rozmlouvat s Bohem. A tak meditace je jazyk, který používáme, když mluvíme s Bohem.From:Sri Chinmoy,Pláč země se potkává s úsměvem Nebe, část 1, (knižně nevydáno), 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ech_1