Jestliže má člověk aspiraci, ale nemá oddanost, brzdí to jeho vnitřní pokrok?

Sri Chinmoy: Má-li aspirant aspiraci a nemá oddanost k Mistrovi, určitě to značně brzdí jeho duchovní pokrok. Když aspirant o Mistra nemá zájem a chce aspirovat zcela sám, je to něco jiného. Nečeká se od něj, že bude někomu projevovat oddanost. K tomu bych ale rád řekl, že pokud skutečně aspiruje, musí cítit, že svého vzdáleného cíle jednoho dne dosáhne pomocí oddanosti. Aby dosáhl cíle, dokonce i bez Gurua, přesto potřebuje vědomou oddanost samotnému cíli, a pokud aspirant cítí, že tuto oddanost nepotřebuje, pak se beznadějně mýlí. V duchovním životě nastane okamžik, kdy člověk pocítí, že oddanost nemůžeme od aspirace nikdy oddělit. Oddanost je svíce, aspirace je plamen. Nehledě na to, po které cestě jdeme, není-li naše aspirace založena na koncentrované a odevzdané oddanosti našemu nejvyššímu cíli, realizace nejvyšší Pravdy zůstane navždy nemožná.

From:Sri Chinmoy,Pláč země se potkává s úsměvem Nebe, část 1, (knižně nevydáno), 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ech_1