Když se někdy modlím pro odevzdání a medituji na odevzdání, jsem dojatá k slzám. Zdá se mi, že jsou to jiné slzy než slzy radosti duše, které jsem občas zažila. Úzkost, která je doprovází, ve mně zanechává pocit, že to nejsou ani slzy aspirace, ale pouze zklamání, a to mě znepokojuje. Jak mohu usilovat o odevzdání a koncentrovat se na odevzdání, aniž bych se stala tak emocionální? I když píši tuto otázku, zjišťuji, že jsem pohnuta k slzám.

Sri Chinmoy: Jsem si jist, že víš, že když duše vyjadřuje svou radost slzami, znamená to, že vyjadřuje svou nejhlubší vděčnost prostřednictvím fyzické bytosti. Jak víš, v radosti duše nemůže být zklamání. Tam se ti silou tvého odevzdání dostane jen pocitu rozlehlé a úplné jednoty s tím Nejvyšším. To, co někdy cítíš během své meditace a modlitby, je nejisté nutkání tvého dosud neovládnutého vitálna. Protože jsi několikrát zažila slzy radosti duše, které jsou určitým druhem božského Světla, zklamání, které spočívá ve tvém neosvíceném emocionálním vitálnu, nemůže zůstat nadlouho. Na druhou stranu, je-li tvá modlitba zaplavena čistotou a tvá meditace přeplněna jasem, dokonce i v oblasti hrubého vitálna budeš mít místo zklamání částečný pocit psychické realizace, Pravdy v podobě spontánní radosti srdce. Spontánní radost srdce ti snadno umožní meditovat na úplné a naprosté odevzdání. Pomocí světla tvé duše se prosím pokus osvítit své emocionální vitálno. Jakmile je omezené emocionální vitálno osvícené, vstupuje do nezměrného moře všedosahujícího a všenaplňujícího odevzdání.

From:Sri Chinmoy,Pláč země se potkává s úsměvem Nebe, část 1, (knižně nevydáno), 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ech_1