Když vlévám svoji náklonnost do ptáka, tato náklonnost pak plyne do Univerzálního Vědomí. Všechno, co nabízím v podobě lásky, náklonnosti a zájmu, přijímá celý vesmír.
Takže i když se svojí náklonností sestupuji pod lidskou úroveň, jí se to také dotkne. Pak to vstoupí do mých duchovních dětí. Když tedy dokáži tímto způsobem rozšířit více náklonnosti, cítím se naplněnější.
Zároveň, koupím-li si ptáka, vidím spoustu věcí. Pták v kleci mi připomíná duši uvězněnou v lidském těle. Vidím, jak má duše a vaše duše trpí. Vidím, jak naše duše chtějí létat po obloze božského vědomí.
23. prosince 1981Vidím, jak jsou opice neposedné! Má opice Madhu je vtělená neposednost, ale dává mi spoustu radosti, když ji pozoruji.
Když jsem byl dítětem, mívali jsme doma zvířata — psy, ptáky, opice. Teď se vracím ke svým starým zvykům. Nejsou to zlozvyky, staré zvyky mohou být i dobré.
Všechno má svůj vnitřní význam. Hlavním důvodem, proč chovám zvířata, je, že mi dávají ohromnou radost. Také cítím, že tyto nevinné bytosti potřebují moji zvláštní péči. Každý den slyším ptáky a dívám se na opice a další zvířata — morčata, pískomily atd. Dělám to každý den.
Jsem opravdu smutný, když některý z mých ptáků onemocní nebo když se opicím či jiným zvířatům nevede dobře.
Zvířata jsou neposedná, roztomilá, a zároveň sladká a láskyplná. Všechny tyto vlastnosti jdou pospolu.
3. dubna 1981Viděl jsem ho, jak vlétl do jedné skříňky. Databir a Ashrita ji otevřeli, ale nebyl tam. Myslí si, že vylétl z domu ven.
27. září 1980Pak jsem do něj strčil ještě jednou a on otevřel oči. Tolik si užíval svého spánku nevědomosti!
27. září 1980Kočky jsou mnohem méně vyvinuté než lvi. Lvi si vyvinuli dobré a vznešené kvality. Domácí kočky se neustále dožadují naší pozornosti a budeš-li jí tuto pozornost dávat a dávat, můžeš změnit její přirozenost. Obecně jsou ale lvi mnohem více vyvinutí.
Mnoho žáků mělo lví inkarnaci. Začali jsme s Dulalem!
23. října 1980Nedávno jsem se díval na televizi. Poslouchal jsem zprávy o generálním tajemníkovi OSN, Kurtu Waldheimovi. Můj Bože, Tigo mi to nechtěl dovolit. Mluvil hlasitěji než nejhlasitěji!
24. ledna 1981Ptáci se ke mně přidávají svým vlastním způsobem. Začínáme okolo půl čtvrté nebo o tři čtvrtě na čtyři. Jeden pták na horním patře říká: „Happy Birthday! Thank you!“ (Šťastné narozeniny! Děkuji!) V přízemí jiný pták říká: „Hi! Hi! Hi!“ (Ahoj! Ahoj! Ahoj!) A takhle nějak to pokračuje.
3. dubna 1981Zvířata stvořil Bůh. Různí lidé mají v oblibě různá zvířata. Ty můžeš mít rád jedno a jiné má rád zase někdo jiný. Jinak bychom ve zvířecí říši neměli žádnou zábavu. Je lepší, když existuje specializace!
Je mnoho zvířat, které nemám. To ale neznamená, že jsou beznadějná nebo zbytečná. Ne, ne! To jen, že ve svém domě nemohu mít všechny.
Příští týden pozvu žáky do svého domu na prohlídku zvířat a ptáků. Všechny klece ozdobíme.
3. dubna 1981
TZOO Sri Chinmoye“ otevřelo své brány na jeden den, 18. dubna 1981. Ptáci a zvířata měli své klece speciálně vyzdobené a vyrovnané do řad takovým způsobem, aby kolem nich mohli žáci procházet a prohlížet si je↩
Jedno děvče pracovalo dole v kuchyni. Zavolal jsem ji, aby hned přišla nahoru. Zeptal jsem se jí: „Jak mohla vyšplhat do horního patra?“
Odvětila: „Guru, činčila sem vyšplhala už několikrát.“
Namítl jsem: „Umějí poskakovat a jsou moc roztomilé, ale jak dokážou přijít až sem?“
A ona na to: „Zvládnou to!“
Mezitím činčila poskakovala po mém pokoji sem a tam a pak se schovala pod postel.
Řekl jsem: „Chytit ji teď bude hodně náročné.“
Odvětila: „Zkusme to.“
Stoupla si k posteli a pokoušela se ji chytit. Nebyl jsem v chytání činčil moc zběhlý, a tak jsem se jen snažil zahnat ji na její stranu. Nevěděl jsem, jak ji chytit; věděl jsem jen, jak křičet! Protože jsem se ji ale nesnažil chytit, přišla přirozeně na moji stranu.
Přiblížil jsem k ní ruku s nadějí, že mi nedovolí se jí dotknout. Ruku jsem sice natáhl, ale vnitřně jsem se modlil, aby k ní nepřišla a nedotkla se jí. Bůh moji modlitbu vyslyšel, činčila utekla na druhou stranu. Takto to pokračovalo pět nebo deset minut.
Dokonale jsem se bavil, ale dívka spíše ztrácela trpělivost, že se činčila nechtěla nechat chytit. Dal jsem jí tedy speciální poselství. Řekl jsem: „Takhle to s námi dělá i Bůh: hraje si na schovávanou. Když Mu nevěnujeme žádnou pozornost, přijde k nám. Jestliže Jej ale hledáme a chystáme se ho chytit, schová se nám.“
„Činčila nás tedy učí stejnou hru. Když si jí nevšímáme, klidně se k nám přiblíží, dotkne se nás a hraje si poblíž. Když se ji pak ale snažíme usilovně chytit, prostě zmizí. Takhle s námi hraje Boží Kosmickou Hru.“
„Když se Boha chystáme spatřit, v tu chvíli odchází. Když ale svému duchovnímu životu nevěnujeme žádnou pozornost, když na Boha nemyslíme, začnou k nám přicházet všechny dobré, krásné a čisté myšlenky. Jestliže jednoho dne někdo nechce meditovat, jestliže si chce užít nevědomosti, v ten samý den ten člověk dostane ohromnou inspiraci vést duchovní život. Když ale v jiný den umírá touhou po duchovním životě, budou jej napadat všechny špatné myšlenky a síly.“
Tohle nás tedy učila ta činčila.
15. června 1981A já odpovím: „Ne, nahoru jít nemohu.“
Pak mi řekne, že mi toho mazlíčka dá za moji cenu, ale musím jej chovat ve velmi velké kleci. A že si následující týden přijde ke mně domů zkontrolovat, že jsem jej do té velké klece dal. Jinak že si ho vezme zpátky.
Obvykle se chlubí svými opicemi a já svými. Jednou nám prodal několik létajících veverek.
11. ledna 1982Dvakrát nebo třikrát jsem ho nechal u sebe na posteli, když jsem meditoval, ale on z ní spadl. Slyšel jsem tu ránu a cítil se velice bídně.
Rozhodl jsem se tedy při meditaci nechávat nohy na podlaze. Kanu pak spí vedle nich. Kdykoliv si je však zvednu na postel, vyskočí a začne naříkat, protože už je nevidí. Když je tedy zase vrátím na zem a on je spatří, jde si znovu lehnout.
Dělá-li rámus pták Koka, Kanu tomu nevěnuje žádnou pozornost. Když ale já něco napíšu kuličkovým perem na kousek papíru, okamžitě otevře oči ze strachu, že odcházím. A když se pohnu nebo udělám nějaký hluk, začne hned skákat a naříkat.
21. ledna 1982Majitel toho papouška byl nesnesitelný, a jeho žena byla snesitelná jen trochu. Křičeli na ptáka, jako by to bylo dítě. Snažili se, aby něco řekl, ale z jeho slovníku o tři sta slovech jsme neslyšeli žádné.
Promarnili jsme skoro dvě hodiny a neslyšeli jsme ani slovo! K cizincům ten pták prostě nemluví. Před majiteli — kteří se tím chlubí v novinách — ale dokáže říct přes tři sta slov!
25. ledna 1982Kanu mi to ale občas nedovolí. Okusuje mi smyčec. Pokud však hraji na cello, je pro něj smyčec moc vysoko. V takovém případě si pak hraje u mých nohou.
25. ledna 1982Každý den poskakuje, ale když jsem ho vzal nahoru toto ráno, jeho oči se jen zavíraly a nechtěl jíst.
25. ledna 1982Před čtyřmi nebo pěti dny jsem ho chtěl zase nakrmit, ale byl příliš neposedný. Pořád jen štěkal. Podíval jsem se tedy na něj a spojil se s jeho duší. Před vchodem do mého domu bylo deset nebo dvanáct žáků. Řekl jsem jim: „Jeho duše mu teď řekla, aby jedl, a věřte tomu nebo ne, už jíst bude!“ Jakmile jsem mu pak dal pizzu, pustil se do ní.
Před tolika lidmi mě tento pes poslechl! Vzal si alespoň dvacetkrát. Nejprve jíst nechtěl, ale když jsem o to požádal jeho duši, přesvědčila jeho vitálno.
Když požádám duši některého žáka, aby něco udělal, tato duše se zoufale snaží poselství žákovi předat. Mysl ale často přijde, a zablokuje to. Je tak mocná! Většina žáků má „báječné“ mysli, takže pokaždé svoji duši neposlechnou.
Pro duši je nesmírně obtížné přesvědčit lidskou mysl. A s vitálnem je to stejné. Když žáci dělají nějakou špatnou věc, duše se jejich vitálno snaží tak zoufale přesvědčit! Vždycky se to ale nepodaří.
V případě Šony se jeho duše spojila se zvířecím vitálnem a snadno ho přesvědčila. Vitálno psa může být ochotnější duši naslouchat než vitálno lidské bytosti. Vzhledem k evoluci je člověk daleko, daleko pokročilejší než zvířata. Co se ale týče poslušnosti, to je jiná. Lidské bytosti mohou být mnohem komplikovanější!
31. ledna 1982Řekl jsem mu: „Když jsi před svým Guruem, myslíš si, že se můžeš takhle chovat? Byl jsi povýšen, takže se musíš chovat jako lidské bytosti!“
16. února 1982Když jsem se vrátil, stoupl jsem si před Kanua a Šonu alespoň na pět minut. Oba se předváděli — jak vysoko dokáží vyskočit. Musel jsem tedy oba oběma rukama požehnat.
27. dubna 1982Pak mě pozdravil nějaký džentlmen. Usmál se a povídá: „Mrzí mě, že štěká, ale je to šéf!“
20. května 1982Duše Kanua ke mně přišla mnohokrát. Když mu bylo měsíc a půl, začala se mnou mluvit. V tu chvíli mi zrovna Kanu ležel na hrudníku a díval se na mě. Byly dvě nebo tři hodiny ráno.
2. července 1982Nirvik mě v tu chvíli zrovna masíroval a řekl: „Guru, jak to mohli udělat?“
Jenže oni věděli, že ty dárky byly pro ně.
21. července 1982Chce ale Kanu lidskou inkarnaci? On přišel ze světa planet, z Neptunu. Jen se podívejte, jak je míruplný. Když začne naříkat, dělá to určitým způsobem, v intervalech, jako kdyby hrál na nějaký hudební nástroj.
9. srpna 1982Pak si lehne k mým nohám a učiní nepodmíněné odevzdání. Potíž je ale v tom, že jeho odevzdání trvá jen vteřinu — jako odevzdání mých žáků!
Někdy, když jdu ven, se na mě Šona dívá tak oduševněle a žalostně! Když se pak vrátím, nechce mě pustit dovnitř, dokud jej nepožehnám a neukáži mu svoji náklonnost.
Vidíte, jak zvířecí svět reaguje na moji lásku a zájem? To množství náklonnosti, lásky a zájmu, kterým kropím lidské bytosti, je nepředstavitelné! Tito nevinní psi však reagují na moje božské kvality velmi uspokojivě.
27. srpna 1982Třikrát mě hravým způsobem kousl, ale tak jemně, že to nic nebylo. Od té chvíle mě začal kousat pravidelně. Nebojí se!
12. října 1982Když jsem ten samý zvuk pak slyšel později znova, šel jsem se podívat do ptačí místnosti, jestli nepochází odtamtud. Vstoupil jsem do ní a uviděl jsem jednoho ptáka naříkat: „Áách! Áách!“ Skučel!
Ten pták ale ve skutečnosti netrpěl. Prostě jen skučel.
15. února 1983Dokonce i když Šonu drží jiný člověk — jakmile spatří, že já držím Kanua, začne štěkat a štěkat. Uspokojí ho, až když přijde ke mně.
Mám-li ale mluvit obecně, Šona přijal svého mladšího brášku hned, jak jsme ho dostali. Má pro Kanua upřímnou náklonnost.
Když na někoho začnou žárlit lidské bytosti, neuchovají si pro tu osobu svoji opravdovou náklonnost. Psi ale takoví nejsou. Mí dva psi jeden druhého následují a hrají si spolu. Dokonce i když Kanu Šonu kousne, ten mu jen zahrozí a zavrčí. Nikdy jej nekousne na oplátku.
20. února 1983Sýr, vitamíny, jídlo, vodu — cokoliv se mu snažím dát, vždycky s ním mám těžké pořízení.
Jeden z našich žáků, chlapec, má ty dva psi ale moc rád. Dnes ráno začal Kanu naříkat a tento žák se k němu přidal.
20. května 1983Také jsem Šonu prosil, ale Šona nechtěl jít. Nakonec jsem řekl Kanuovi: „Co se dá dělat? Prosím ho. Mám k němu jít a popadnout ho?“
Kanu čekal, až Šona odejde, ale ten se k tomu neměl. Po nějaké době si šel Kanu lehnout do jeho pelechu.
8. listopadu 1983Jakmile sestoupím z horního patra, otevřou oči a začnou naříkat. Když ale sedím před prostředními dveřmi, nevidí mě. A tak nenaříkají.
Nevadí jim, když slyší cello. Dokud mě nevidí, nezačnou naříkat.
3. února 1984Jak jsem dnes přišel nahoru, Kanu si nejprve lehl, že měl hlavu na mých nohách. Pak, asi po dvou nebo třech minutách, dostal povolení změnit polohu. Tak si lehl přímo na moji hlavu!
5. dubna 1984Nato začne další pták křičet: „Carreras! Carreras!“ Toho jsem koupil ve Venezuele. Carreras byl lídr jedné politické strany.
29. dubna 1984Dá si tolik načas se snězením jednoho kousku! Rád se dívám na jeho představení!
9. června 1984Nevěděl jsem, jestli by můj dech nemohl ublížit jeho dechu, anebo jeho dech mému, neměl jsem ale to srdce jej odsunout. Řekl jsem si: „Takovouto lásku mám pro svého psa!“
Když Kanu dýchal současně se mnou, modlil se tak oddaně a oduševněle! Nemodlil se za nic konkrétního; nežádal lidskou inkarnaci, jako ta slavná kočka z Brooklynu. Jen se na mě díval s oddaným pocitem.
Tolikrát se během dne stává, že jej popadnu a snažím se ho přimět, aby se na mě podíval, ale on nechce. Když se nechce modlit, když nechce meditovat, neudělá to, ať už jej jakkoliv prosím. Toto ráno se ale začal modlit spontánně.
4. února 1986Někdy se pokouší říci „Happy Birthday!“ (Šťastné narozeniny!) Naneštěstí ale řekne jen „Happy Birth!“ (Šťastné narození!) Slovo „day“ neřekne. Pak ke mně přiletí a začne mě klovat do prstu na noze!
9. března 1988Pak pokračovala: „Je to tajemství. Nikomu neříkej, že umím bengálsky!“ Kanuova duše byla plná obdivu a náklonnosti.
9. března 1988Zeptal jsem se: „Co se stalo?“
A on opakoval: „Nemohu tomu uvěřit, nemohu tomu uvěřit! V mých rukách, v mých rukách, Šona odešel!“
Zarazil jsem ho: „Mridule, počkej chvíli.“ Pak jsem všechnu svoji koncentraci zaměřil na Šonu. Po pár minutách jsem uslyšel, jak Mridul zvolal: „Ach, je zpátky, vrátil se!“
To byla ta nejšťastnější novinka!
13. listopadu 1996A jakmile mé setkání s prezidentem Gorbačovem skončilo, spěchal jsem opět k telefonu.
13. listopadu 1996Jeho duše mi ale odvětila: „Ne, nechci jít, nechci odejít.“
Namítl jsem: „Ty ale trpíš, trpíš a trpíš. Držel jsem tě tady na Zemi. Byla jsi ke mně velice laskavá a soucitná.“
Odpověděla: „Dobrá tedy. Odejdu s tvým požehnáním.“
Ještě jsem dodal: „Mé požehnání, láska, vděčnost a vděčnost a pýcha a pýcha s tebou zůstanou.“
Když pak ale opustila tělo, byla znovu smutná. Chtěla na Zemi zůstat. Snažil jsem se ji tedy utěšit: „Už jsi opustila tělo. Kdybych tě chtěl zadržet na Zemi, nedovolil bych ti zemřít. Chtěl jsem, abys šla, a tak jsi odešla. Odešla jsi s mým požehnáním, radostí a pýchou.“
13. listopadu 1996Odpověděla: „Vezmu si také Šonu.“
Kanu si chtěl se Šonou hrát, ale ten byl pořád ještě smutný. Na Zemi byl Šona v porovnání s Kanuem daleko větší, i když oba psi byli docela malí. Ve světě duší je teď ale Kanu ten velký a Šona ten malý. Kanu je plný soucitu a Šona je malým dítětem. Tady byl Šona velkým bratrem; teď je jím Kanu.
Kanu je moc šťastný, že je Šona opět s ním.
13. listopadu 1996Zeptal jsem se: „Kdy? Během kolika let?“
Odpověděla: „Ne, ne, do konce roku.“
Už mi stihla přinést dvě nebo tři dobré novinky. Až jich od Šony budu mít v Japonsku ke konci roku všech patnáct, vyhlásím je.
13. listopadu 1996From:Sri Chinmoy,Přátelství s královstvím zvířat, (knižně nevydáno), 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/fak