V konečném bude vždy utrpení, protože se snažíme soutěžit, uchopit, vlastnit. V Nekonečném však není žádné utrpení, protože jakmile vstoupíme do Univerzálního Vědomí, naše vůle a Univerzální Vůle se stanou zcela a neoddělitelně jedním s tím, co univerzální Vůle požaduje od země, a tam není žádné utrpení. Ale v této chvíli se snažíme uspokojit svět svým omezeným vědomím a svět se snaží uspokojit svým omezeným vědomím nás. Omezujeme druhé a my sami jsme omezeni. Náš hlavní zážitek v tomto světě je zážitek omezení, a to je důvod, proč trpíme.
Z nejvyššího pohledu Bůh ztělesňuje jak omezené, tak neomezené vědomí. Je nejmenším mravencem a zároveň je nezměrným vesmírem. Je menší než nejmenší a větší než největší. Anor aniyan mahato mahiyan ... Je dále než nejdále a blíže než nejblíže. Je blíže než nejblíže pro koho? Pro hledajícího. Je dále než nejdále pro koho? Pro nehledajícího. Pro ty, kteří si hoví v potěšeních nevědomosti, je Bůh dále než nejdále. Tito lidé přirozeně trpí.
Bůh je ale pro hledající bližší než nejbližší. Když se hledající modlí k Bohu a medituje na Boha, cítí, že je nejdražším dítětem Boha. Když se modlí k Bohu, cítí, že Bůh Vševědoucí je zde a naslouchá mu. Když medituje na Boha, cítí, že Bůh k němu hovoří a on Bohu naslouchá. Když poslouchá Boha a Bůh poslouchá jeho, nemůže existovat žádné utrpení. Tuto pravdu se hledající učí od svého duchovního života. Jestliže ale neaspiruje, musí po celou dobu zůstat v omezeném vědomí. V takovém vědomí je přirozeně mnoho utrpení.From:Sri Chinmoy,Padesát lodí svobody k jednomu Zlatému Břehu, část 6, (knižně nevydáno), 1974
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ffb_6