Meditace a vnitřní vzdělávání. Meditace je rozsáhlý předmět. Jako duchovní člověk vím trochu o meditaci a na toto téma mohu mluvit hodiny. Chci vám ale říct, s mojí naprostou upřímností, že pokud můžeme dokonce pouhou minutu oduševněle meditovat, výsledek naší meditace zdaleka předčí efekt jakékoliv přednášky na toto téma dané kýmkoliv na zemi.
Jelikož ale musíme přesvědčit svou fyzickou mysl, mluvíme a nasloucháme. Žijeme v mysli, cítíme, že jsme myslí a pro mysl. V tomto případě je často nanejvýš důležité přednášet o meditaci; ale nejlepší meditace probíhá v největším tichu, v naprostém tichu.
Jelikož chceme přesvědčit svou fyzickou mysl, zkusme zjistit, co meditace skutečně znamená. Na Západě má bohužel mnoho lidí zkreslené představy o meditaci. Myslí si, že meditace znamená vést život zřeknutí se sama sebe a že se meditace nemůže použít v našich denních činnostech. Myslí si, že meditace je pro ty, kdo chtějí žít v Himálajských jeskyních a kdo se chce vyhnout společnosti. Chtěl bych ale říct, že všechny tyto představy jsou nezdravé. Hledající, který ví, jak správně, efektivně a oduševněle meditovat, je praktický člověk. Meditace není teoretická, ale praktická. Jelikož je Bůh Samotný praktický, hledající nejvyšší Pravdy nemůže být jiný.
V tomto světě buď toužíme, nebo aspirujeme. V každém okamžiku máme velkou příležitost uchopit a vlastnit svět, anebo se s ním nerozlučně sjednotit. Meditace nás učí, jak se stát s celým světem nerozlučně jedním. Pokud pláčeme po Nesmírném, po nejvyšší Pravdě, meditace je okamžitou odpovědí. Pokud chceme dosáhnout bezmezného míru, bezmezného světla, bezmezné blaženosti, meditace je jedinou odpovědí. Svět potřebuje jediné: mír — a meditace je jedinou odpovědí.
Medituje každý. Jestliže mi řeknete: „Ne, já nevím, jak se medituje,“ nemohu s vámi naneštěstí souhlasit. Medituje každý, ale je rozdíl mezi mým způsobem meditace a jeho nebo jejím způsobem meditace. Od rozbřesku Nebes a stvoření meditoval každý, ale všichni meditujeme podle své schopnosti a vnímavosti. Když myslíme a meditujeme na Boha, je to jeden způsob meditace. Když opatrujeme nebo oceňujeme dobrou myšlenku, dokonce jen na letmou vteřinu, je to jiný druh meditace. Cokoliv nám pomáhá v našem seberozšíření, je meditace.
Na Západě často mluvíme o modlitbě, kdežto na Východě, obzvláště v Indii, mluvíme o meditaci. Západní mínění je, že modlitba může a dokáže všechno. Na Východě cítíme, že nám meditace může dát všechno, že nám meditace pomůže vrůst do stále přesahujícího Za. Modlitba a meditace jsou blízcí přátelé. Když se modlíme, celá naše bytost stoupá vysoko, výš, nejvýš a dosahuje konečnou Pravdu. Tehdy nabízíme sami sebe Nejvyššímu, základnímu Zdroji. S naší modlitbou rozmlouváme s Bohem a tvoříme si tak volný přístup ke svému nejvyššímu Absolutnímu Otci. Když meditujeme, zklidníme, ztišíme, vyprázdníme a upokojíme mysl a přijímáme Světlo shůry v nekonečné míře.
Meditace a modlitba jsou dva odlišné druhy rozmluvy, ale slouží ke stejnému účelu. Když se modlíme, mluvíme k Bohu. Říkáme Mu o všech svých potřebách a oduševnělých očekáváních. Svou modlitbou žádáme Boha o cokoli, co chceme, a modlitbou také Bohu nabízíme to, co bychom Mu rádi nabídli ze své vlastní existence. Ale když meditujeme, zůstáváme tiší, naprosto tiší, a prosíme Boha, aby působil v nás a naším prostřednictvím. On dává pokyny a my se snažíme vykonávat jeho výslovnou Vůli.
Na počátku pomocí meditace vidíme a cítíme, že Bůh Sám dělá vše a my jsme pouhými nástroji. Ale časem, když jdeme hluboko dovnitř, dospějeme k poznání, že On není jen Tím, kdo činí, ale i činem samým, a není jen činem, ale také jeho výsledkem. Abychom to zjednodušili, můžeme říci, že meditace představuje Boží vědomé a soucitné pokyny, které nám Bůh dává, a modlitba znamená naši oduševnělou rozmluvu s Bohem. Když meditujeme, Bůh mluví k nám a my Mu nasloucháme s největší oddaností. Když se modlíme, my mluvíme k Bohu a On nám naslouchá s největším Soucitem.
Meditace a vnitřní vzdělávání je jedna a ta samá věc; meditace je vnitřní vzdělávání. Abychom byli správnou lidskou bytostí, musíme být integrálně vzdělaní. Abychom byli správnou božskou bytostí, musíme být zcela svobodní ve svém vnitřním i vnějším životě. Vnější vzdělání nám říká, co svět dělá. Vnitřní vzdělání nám říká, co můžeme dělat my. Vnější vzdělání nám pomáhá vést slušný život. Vnitřní vzdělání nám pomáhá žít pro Boha v srdci člověka. Vnější vzdělání je pozorování, pozorování faktů. Vnitřní vzdělání je zážitek, zážitek skutečnosti. Se svým vnějším vzděláním můžeme nanejvýš zaklepat na Boží Dveře. Se svým vnitřním vzděláním můžeme nejen vstoupit do Pokoje Boha, ale skutečně si sednout na Boží transcendentální Trůn. Vnější vzdělání je naplnění fyzické mysli, vitálna a vědomí spojeného se zemí. Vnitřní vzdělání je píseň osvobození, spásy a božské svobody.
Každá lidská bytost má dva učitele. Tak jako je vnější a vnitřní vzdělávání, stejně tak je pro nás učitel ve vnějším světě a ve vnitřním světě. Učitel ve vnějším světě nám říká: „Přijmi mě. Jestliže mě nepřijmeš, zůstaneš navždy tím nejžalostnějším hlupákem. Čím dříve mě přijmeš, tím lépe pro tebe.“ Učitel ve vnitřním světě nám říká: „Přijmi mě, prosím, protože jestliže mě nepřijmeš, já nebudu nikdy kompletní. Ty i já jsme jedním. Zůstane-li jedna naše část neosvícená, temná a neaspirující, tak já zůstanu nedokonalý. Proto tě prosím, ó hledající, přijmi mě, protože chci být s tvým laskavým přijetím mého Světla skutečnosti kompletní a dokonalý.“ Vnější učitel mi říká: „Následuj mě. Mohu ti ukázat cíl, tak mě následuj. Nebudeš-li mě následovat, nedosáhneš žádného cíle, a tak mě následuj.“ Vnitřní učitel nám říká: „Věř mi, jednou provždy, nebeské Světlo je v tobě. Transcendentální Světlo je tvé. Věčný Otec je pro tebe. Nakonec bych ti, ó hledající, chtěl nabídnout toto poselství: ty jsi cesta a jsi také Cíl. Věř mi, jednou provždy.“
FFB 7. Smith Hall, University of Delaware; Newark, Delaware. January 16, 1974; 8:00 p.m.↩
From:Sri Chinmoy,Padesát lodí svobody k jednomu Zlatému Břehu, část 1, Agni Press, 1974
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ffb_1