Padesát lodí svobody k jednomu Zlatému Břehu, část 5

Ve svém hledání Boha jsem objevil, že je všude kolem mě a uvnitř mě. Jednota s Ním se stává velmi srozumitelnou. Co mě však mate, je rozdělení. Jaký je smysl rozdělení?

Sri Chinmoy: Pokud vidíte a cítíte Boha kolem sebe a uvnitř sebe, jak potom můžete mít pocit rozdělení? V mém nitru je srdce; v mém nitru je duše. Je-li něco mimo mé tělo, potom mohu mít pocit oddělení. Nemohu ale oddělit své srdce od svého těla nebo od sebe samého, protože mé tělo a mé srdce jsou nedílnou součástí sebe navzájem a mého života. Oddělím-li jedno od druhého, potom vůbec neexistuji. Cítíte-li v sobě skutečně Boha, pak zde nemůže být žádný pocit rozdělení.

Ve skutečnosti se děje to, že v tomto okamžiku žijete ve svém srdci a cítíte v sobě Boží Přítomnost, ale později jste ve fyzické mysli. V tu chvíli zpochybňujete svou vlastní existenci a také skutečnost, kterou jste právě zažili. Jakmile začnete zpochybňovat, vzniká pocit rozdělení. Tehdy cítíte, že něco ztrácíte, že jste od něčeho odděleni. Ale vy nic neztrácíte. Jakmile jste jednou něco získali, je to uvnitř vás. Nevíte-li však, jak to podle libosti využívat po celou dobu, potom máte pocit, že jste to ztratili.

Když se brzy ráno modlíte, v tu chvíli cítíte Boží Přítomnost v sobě i kolem sebe. Když potom vstoupíte do ruchu a shonu života, možná na existenci Boha zapomenete. V okamžiku, kdy zapomenete, cítíte pocit oddělení. Ale tento pocit oddělení není ve skutečnosti způsoben nepřítomností Boha uvnitř vás. Jeho Přítomnost tam je, ale vstoupí do vás nevědomost a zahalí vaše vědomí, které vám před několika hodinami, brzy ráno, pomohlo sjednotit se s Bohem a cítit s Ním neoddělitelnou jednotu.

To je důvod, proč se vnitřně snažíme zůstat v neustálé modlitbě nebo meditaci. Navenek je to nemožné. Musíme zůstat na zemi. Musíme jít do práce; musíme jít do školy; musíme dělat rozmanité činnosti. Ale ve své mysli, ve svém srdci můžeme dělat cokoliv. Navenek můžeme mluvit se svými přáteli a dělat vše, co je v našem každodenním životě nezbytné, uvnitř si ale můžeme udržovat živoucí Přítomnost Boha. Protože máme v sobě duši, cítíme, že jsme božští; protože máme v sobě aspirující srdce, cítíme, že jsme božští. Stejně tak, když jdeme ven a jsme se svými přáteli, musíme si pamatovat – ne z pýchy nebo domýšlivosti, ale z naprosté nezbytnosti – že patříme Božskému a jsme pro Božské.

Musíme cítit nejen božskost v sobě samých, ale i také božskost v ostatních, protože tímto způsobem můžeme cítit svou jednotu s Nejvyšším v lidstvu. Jeden způsob, jak cítit jednotu s ostatními je cítit, že jsme vším. Ale pak si můžeme začít myslet, že jsme každému nadřazení a toto pak jen zmaří náš záměr. Cítíme-li, že jen my sami jsme božští, že božskost vlastníme jen my, kdežto ostatní vlastní nebožské síly, pak tam okamžitě dojde ke konfliktu. Ale jestliže během našich setkání s ostatními cítíme, že patříme Zdroji, pak budeme zkoušet vidět Božské i v ostatních. Cítíme-li, že jsme božští a můžeme-li během naších setkání s ostatními vidět Božské i v ostatních, pak se naše božskost a jejich božskost nebudou hádat ani napadat. Cítíme-li, že jsme božští, je to naprostá pravda. Ale ve stejnou chvíli musíme cítit, že ostatní jsou také božští, stejně božští.

Náš problém je, že většinu času tento pocit nemáme. Když se doma modlíme, vidíme a cítíme Boha; Bůh je náš. Ale ve chvíli, kdy vyjdeme z domu a podíváme se kolem na ostatní, nezkoušíme uvnitř nich vidět Boha. To, co v nich zkoušíme vidět je nedokonalost, něco odlišného od nás. Po naší meditaci vycházíme ze svého srdce a vstupujeme do mysli nebo vstupujeme do vitálna. Pak se zkoušíme od ostatních oddělit a ostatní vidíme jako nebožské. Ale když vstupujeme do světa, můžeme-li si s sebou vzít božskost, kterou jsme viděli a cítili během naší meditace doma, a zkusíme-li vidět stejnou božskost v ostatních, pak tam nebude žádný pocit oddělení. A uvidíme-li to, co jsme cítili v sobě i v ostatních, pak nikdy nepropásneme Boží Přítomnost. Nikdy neztratíme svůj pocit jednoty s Bohem.

Když dosáhneme naprosté jednoty s Bohem, vidíme stále protipól dobra a zla?

Sri Chinmoy: Když jsme ve stavu jednoty s Bohem, nemůžeme říci, že toto je zlo a toto je dobro. Jakmile se sjednotíme s Bohem, vše je projevením božské Vůle. Dokud však s Bohem nejsme sjednoceni, potom jsme jednu sekundu s Bohem, v Bohu, a další hodinu jsme sami v sobě – ve svém vlastním vitálnu, ve svém vlastním fyzickém vědomí. Tehdy v nás a kolem nás budou vždy nebožské i božské síly. Ale když máme nejvyšší, nejjemnější meditaci, nevidíme protipóly dobra a zla. Tehdy jsme totiž sjednoceni s transcendentální Skutečností, a ta překonává všechny lidské představy dobra a zla, božského a nebožského.

Zkoušíme-li jít za mysl, je to možné jen s Milostí nebo existuje něco, co můžeme něco dělat?

Sri Chinmoy: Musíte vědět, že Milost je něco, co nikdy nemůžeme pochopit a nepochopíme, dokud a pokud nerealizujeme Boha. Osobní úsilí je také Milostí Boha. Je mnoho příběhů o hledajících, kteří si myslí, že je to vše osobní úsilí, a později si uvědomí, že to vše byla Milost Boha. Dokud si nejsme vědomi Boží Milosti, Jeho neustálé Milosti, musíme používat osobní úsilí jako svého vlastního stvoření, vlastního dosažení. Nejlepší pro nás je cítit osobní úsilí jako své vlastní dosažení a pak jít o jeden krok výš a hlouběji. Ale nepřijmeme-li to hned na začátku, nevynaložíme-li osobní úsilí, pak nezačneme dělat vůbec nic. Bůh pro nás jako jednotlivce pláče, abychom vyšli z moře nevědomosti. Chtěl bych říct, že Boží Milost je zodpovědná za vše, ale dříve, než to dokážeme cítit, je vždy dobré vynaložit vědomé osobní úsilí. Pokud vědomě nevynaložíme osobní úsilí, potom nebudeme nikdy vědět, co je Boží Milost. A také to, co je vědomé osobní úsilí, budeme vědět až potom, co realizujeme nejvyšší Pravdu. V té chvíli uvidíme, že osobní úsilí není nic jiného než skrytá Milost Boha. Skrytá Milost Boha je naše osobní úsilí.

From:Sri Chinmoy,Padesát lodí svobody k jednomu Zlatému Břehu, část 5, Agni Press, 1974
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ffb_5