Napsal jste aforismus, který říká: „Bůh je zároveň _konečný_ i nekonečný. Je prostorem. Je za prostorem. Je měřitelný. Může být změřen. Musí být změřen. Je nezměřitelný. Je bez hranic. Je nekonečný.“ Můžete to prosím vysvětlit?

Sri Chinmoy: Bůh je konečný a Bůh je nekonečný. Zdůraznil jste slovo „konečný“. Znamená to, že nesouhlasíte s představou, že Bůh může být konečný. „Všemohoucí“ — to je váš pocit o Bohu. Bůh je všemohoucí, Bůh je vševědoucí, Bůh je všudypřítomný. Vezměme si teď božskou kvalitu, které říkáme všemohoucnost. Může-li být Bůh rozsáhlý jako vesmír, ale nemůže-li být menší než nejmenší atom, kde je pak Jeho všemohoucnost? Když myslíme na všemohoucnost, naše lidská mysl má pocit velmi rozsáhlé, nezměřitelné síly. Ale termín „všemohoucnost“ vyjadřuje, že někdo má neomezenou sílu. To znamená, že Nejvyšší, podle své sladké Vůle, má sílu být neomezeně rozsáhlý nebo nepředstavitelně malý. Podle naší sladké vůle my nemůžeme dělat nic, ale protože je Bůh všemohoucí, podle Jeho sladké Vůle může dělat všechno, co chce. Bůh je nekonečný, protože je všemohoucí. A na druhou stranu je Bůh konečný právě proto, že je všemohoucí. Protože ten, kdo je všemohoucí, může dělat a být čím chce. Jako lidské bytosti se vyvíjíme vstříc naší transcendentální Dokonalosti. Bůh je nekonečný, ale vstoupil do našeho konečného těla, které zde bude padesát, šedesát nebo sedmdesát let a pak zemře. Bůh je nekonečný, ale je obsažen v každém malém dítěti. Zde v konečném se chce bavit a hrát melodii Nekonečného. Jen tehdy získává největší radost. Právě v konečném usilujeme o Nekonečné, usilujeme o dosažení Nekonečného. Na druhou stranu, Nekonečné má největší radost, když se učiní tak malým, jak je to jen možné. Konečné a nekonečné: našim vnějším očím se zdají být jako protiklady, ale v Oku Boha jsou jedním. Konečné a Nekonečné jdou vždy spolu; jedno doplňuje druhé. Konečné chce dosáhnout absolutního Nejvyššího, čímž je Nekonečné. Nekonečné se chce projevit v konečném a skrze konečné. Tehdy je hra úplná. Jinak by to byla jen jednostranná hra. Nebyla by v ní žádná radost, žádné dosažení, žádné naplnění. V Nekonečném a skrze Nekonečné, konečné zpívá svou píseň uskutečnění. A v konečném a skrze konečné, Nekonečné zpívá svou píseň projevení.

From:Sri Chinmoy,Plamenné vlny, část 5, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/fw_5