Plamenné vlny, část 9

Část I: Otázky a odpovědi o náboženství

FW 208-224. Sri Chinmoy pozval členy Meditační skupiny, aby položili své otázky o náboženství, které by mohl odpovědět na pátečním setkání Meditační skupiny v OSN. Tyto otázky byly zodpovězeny 31. října a 14. listopadu 1975.

Proč existují náboženství a jakou by měla hrát roli v našich životech?

Sri Chinmoy: Náboženství hraje významnou roli v životě aspirujícího hledajícího. Náboženství je náš duchovní domov. Začínáme ve svém duchovním domově a pak jdeme do domova Boha. Náboženství je dům, ve kterém žijeme, dokud jsme nevstoupili do Božího Paláce a nevybudovali si jednotu, vědomou jednotu s Bohem. Není dobré, abychom se báli Boha. Bůh je všemilující. Jestliže ale někdo myslí na Boha se strachem, tak bych chtěl říct, že je to takto lepší, něž nemyslet na Boha vůbec. Většina lidí, kteří praktikují náboženství, se bojí Boha. Když udělají něco špatného, cítí, že je Bůh potrestá. Proto často myslí na Boha. Nejprve k Němu přistupují se strachem a teprve potom k Němu přistoupí s láskou, nevinností a s jednotou. Tomuto říkáme náboženství. V náboženství v nás po většinu času přebývá strach; a tento strach nás nutí myslet na Boha a modlit se k Bohu. Toto se většinou stává, ale není tomu tak vždy. Lidé následují svá náboženství, protože milují Boha a bojí se Boha. Když ale praktikují duchovnost, nikdy to není ze strachu. Kde je jednota, tam není strach. Duchovnost praktikují z prosté nezbytnosti. Nezbytnost nás nutí, abychom milovali Boha. Bůh nás miluje bezpodmínečně a je naší svatou povinností Jej milovat také.

Co je cílem náboženství?

Sri Chinmoy: Cílem náboženství je přinášet Boha do rozmanité činnosti člověka. Bůh musí být vnímán jako živoucí Bůh. V opačném případě, pokud jsme jen věřící v Boha, nemůžeme toho hodně dokázat. Role náboženství je, aby každý člověk cítil, že Bůh je někdo, kdo žije, nebo že Bůh je nekonečný Mír, Světlo a Blaženost. Tyto také žijí. Jestliže jednotlivec chce cítit, že jeho Bůh je živým Bohem, musí toto přesvědčení vynést do popředí svým náboženským cítěním nebo náboženskou vírou.

Jaký je původní význam náboženství?

Sri Chinmoy: Původní význam náboženství byl, aby mohl člověk vidět, cítit a vědomě zasvětit svou existenci Jedinému, který existuje v mnohých; vidět Jediného v mnohých. Existuje mnoho zemí, mnoho vyznání, různé víry a sekty. Náboženství má toto všechno propojit. Náboženství má provést syntézu; má za cíl mezi náboženstvími všech zemí nastolit pocit jednoty. Po celé délce i šířce světa musí zpívat píseň jednoty. To je důvod, proč náboženství vstoupilo do bytí.

Rodina byla vždy vnímána jako centrum náboženské i společenské části většiny náboženství. Můžete vysvětlit posvátný a božský záměr, který má rodina mít?

Sri Chinmoy: Posvátný a božský účel každé rodiny spočívá v objevu skutečné reality každého jednotlivce. Možná se ptáte, proč každý jedinec musí objevit svou skutečnou realitu. Pokud v sobě člověk neobjeví svou skutečnou realitu, pak popírá slib, který kdysi dal v oblasti duše. Když byl v oblasti duše, vybral si z milionů rodin na zemi konkrétní rodinu, aby splnil slib, který dal Bohu, že pro Boha udělá něco mimořádného. Slíbil, že realizuje, odhalí a projeví Boha. Tento posvátný slib může přijít do popředí pouze tehdy, když si jedinec uvědomuje, čím se má stát. Pokud považuje Boha za svého zcela vlastního a cítí, že se jednoho dne stane jedním s Bohem, pak je předurčen k dosažení svého cíle. Pokud se snaží získat nějakou vyšší skutečnost — kterou může dosáhnout jen překonáním sám sebe — potom dělá tu správnou věc. Zatímco překonává sám sebe, uvědomí si posvátnost a božský smysl své vlastní existence i rodiny, ke které patří.

Může náboženství pomoci lidstvu dosáhnout světa opravdového bratrství a lásky?

Sri Chinmoy: Ano, ale člověk musí vědět, co to je náboženství. Náboženství je kód života, který někoho spojuje se zbytkem lidstva. Pokud člověk cítí, že jeho život má zvláštní spojení s životy ostatních, pak jen tehdy může dosáhnout nebo se může snažit dosáhnout jednoty. Nejdřív ale musí cítit vnitřní spojení. Pokud začne s tímto spojením, pak jen tehdy může myslet na dosažení své neoddělitelné jednoty s ostatními. A tak budete-li následovat nějaké konkrétní náboženství, tak budete cítit, že máte něco společného s ostatními, že máte vnitřní spojení s ostatními. Potom s tímto spojením musíte jít hluboko dovnitř, abyste si vytvořili svou neoddělitelnou jednotu s ostatními a se zbytkem světa. A když jste si vytvořili svou jednotu, přirozeně uvnitř i kolem sebe uvidíte bratrství a lásku.

Jak může náboženství překonat zúžený pohled na svět a rozvíjet skutečné přijetí všech ostatních náboženství jako pravých a nezbytných?

Sri Chinmoy: Náboženství jako takové nemůže tento zúžený pohled překonat. Pouze tehdy, když náboženství přijme pomoc od duchovnosti, od svého staršího bratra, bude možné tento zúžený pohled překonat. Náboženství vidí Boha, ale duchovnost pomáhá hledajícímu stát se Bohem. Náboženství může jít tak daleko, jak věří ve Světlo nebo dokonce jak Světlo vidí. Ale duchovnost jde mnohem výš, mnohem hlouběji. Pomáhá hledajícímu nebo ctiteli náboženství vrůst do Světla samého a stát se jedním s Bohem-Vědomím a Bohem-Světlem. Náboženství se zastaví při pohledu na skutečnost; nechce, aby do reality vrostlo. Duchovnost, stejně jako náboženství, vidí, co je skutečnost, ale pak jde o krok dál a chce vědomě vrůst do skutečnosti samé. Takže pokud náboženství přijme pomoc od duchovnosti, pak je docela možné překonat všechny zúžené pohledy, které v náboženství nacházíme.

Co má Bůh na náboženství nejraději?

Sri Chinmoy: Co má Bůh nejraději na každém náboženství, je srdce jednoty. Ať nejprve každé náboženství toleruje ostatní. Jakmile je zde tolerance, ať jde každé náboženství o krok dále. Ať také uzná ostatní náboženství. Jakmile dojde k uznání, každé náboženství musí upřímně cítit, že ostatní náboženství jsou stejně dobrá. Musí cítit, že každé náboženství je správné svým způsobem, že všechna jsou si rovna. Tolerance ostatních existuje, jen dokud je zde pocit oddělení. Jakmile uzná určité náboženství pa­třičnou hodnotu ostatních náboženství a vidí jejich ­existenci jako vyjádření Pravdy, může jít toto náboženství vysoko, výše, nejvýše a hluboko, hlouběji, nejhlouběji. Tím, že vidí a vytvoří si vědomou jednotu se všemi dalšími náboženstvími, může prohlásit, že je jen jedno náboženství. Když si některé náboženství uvědomí, že všechna náboženství vytvářejí jedno věčné náboženství, jedno věčné oko Pravdy, jedno věčné srdce Pravdy, tehdy je toto náboženství dokonalé. Takový objev a dosažení má Bůh nejraději na všech světových náboženstvích.

Jaký je rozdíl mezi náboženstvím a duchovností?

Sri Chinmoy: Náboženství říká hledajícímu, že určitě existuje někdo, komu se říká Bůh. Duchovnost říká hledajícímu: „Nejen že ti můžu ukázat, kde ta Osoba je; mohu ti také pomoci, aby ses stal vědomým, stálým a neoddělitelným přítelem této Osoby.“

Proč bychom měli na prvním místě věnovat svůj čas Bohu?

Sri Chinmoy: Překrásná otázka. Člověk věnuje na prvním místě svůj čas Bohu, protože vidí, že ne jako on sám nebo ostatní, Bůh je Alfou a Bůh je Omegou. Je počátkem a je koncem. Bůh je toto. Bůh je tamto. A ve stejný okamžik překonává to, čím On věčně je. Bůh prostupuje vším, je všude. Cokoliv děláme, cokoliv říkáme, do čehokoliv vrůstáme, není ničím jiným, než Jeho vlastním rozšířením Jeho vlastní Existence skutečnosti. Hned na začátku, na samém začátku musíme vědět, že existuje jen Bůh. Protože existuje jen Bůh samotný, tak cokoliv děláme, víme, že naše jednání motivoval On a výsledky jednání najdeme také v Něm. Naše jednání nás naplňuje, naše schopnosti se zvětšují a naše uvědomění se posiluje jen proto, že Bůh je a existuje. A proto také, ať už vědomě či nevědomě, ať už radostně či smutně, si musíme Boha všímat.

Když stoupenec nějakého náboženství medituje na ideály svého náboženství, dosáhne stejného výsledku, jako stoupenec jiného náboženství, který také medituje na ideály svého náboženství?

Sri Chinmoy: Každé náboženství má svůj vlastní ideál. Všechna náboženství nemohou mít stejné ideály a jejich stejnou úroveň. Stejně i meditace nemůže mít v každém náboženství stejnou výšku a stejný standard. Výsledek bude záležet na typu meditace a ideálu daného náboženství, na výšce tohoto ideálu. Je-li ideál vysoký, a zároveň je-li i meditace velmi oduševnělá, výsledek bude mimořádný.

Jaké jsou hlavní překážky pro smysluplnou modlitbu?

Sri Chinmoy: Existují dvě hlavní překážky. Když někdo dostatečně necítí své vlastní náboženství, nemůže dojít daleko. A tak si musí nejprve vyvinout upřímný vztah k náboženství. Potom musí ze svého náboženství vytvořit živoucí skutečnost, tak, jako jsou tělo, vitálno a mysl živoucí skutečnosti. Dokud si neuvědomí a nepozná, že je náboženství živoucí skutečnost, nebude schopen skrze své náboženství udělat pokrok.

Proč k sobě nemají náboženství navzájem víc lásky a úcty?

Sri Chinmoy: Náboženství k sobě nemají víc lásky a úcty, protože schopnost jejich srdce je omezená a není neomezená. Nestarají se o univerzálnost, která je v srdci; starají se jen o svou individuální existenci. Kdyby mohla náboženství cítit univerzálnost, tak by měla automaticky trvalou lásku a úctu k ostatním.

Nárokují-li si všechna náboženství možnost kázat pravdu, které náboženství je nejpravdivější?

Sri Chinmoy: Každé náboženství si nejen nárokuje učení pravdy, ale skutečně tuto pravdu učí. Ale jen učení a kázání pravdy nestačí. Může-li náboženství pravdu žít — řekněme, může-li vynést do popředí živoucí dech, světlo skutečnosti pravdy — pak je toto náboženství nejopravdovější. Náboženství, které ztělesňuje a žije konečnou pravdu lásky a jednoty, je zdaleka nejvýznamnější, nejdůležitější a nejnepostradatelnější náboženství.

Má-li někdo obrovskou víru ve své náboženství, jak by se měl dívat na jiná náboženství a na jejich stoupence?

Sri Chinmoy: Má-li někdo obrovskou víru ve své náboženství, tak by si měl vytvořit stejnou víru v ostatní náboženství, ale neměl by je všechna následovat. Náboženství je jako cesta. Zkouší-li někdo jít ke svému cíli všemi cestami, tak bude jeho pokrok velmi pomalý. V tento okamžik je na jedné cestě, v další okamžik na druhé a v následující okamžik na třetí. Kdykoliv mění cestu, aby dosáhl svého cíle, pochopitelně ztrácí čas. Hlavní je cítit, že každé náboženství je opravdové svým vlastním způsobem a že upřednostňuje svou cestu, kterou vyjadřuje. Ale všechna náboženství jsou v Očích Boha stejně významná a důležitá.

Je vzájemné porozumění a úcta možná mezi různými náboženstvími světa?

Sri Chinmoy: Je to nejen možné, ale je to i praktické a nevyhnutelné. Není-li tam vzájemné porozumění, pak nemůže existovat žádná úcta; není-li vzájemná úcta, pak nemůže existovat ani vzájemné porozumění. Vzájemné porozumění a vzájemná úcta jdou ruku v ruce. Pokud existuje vzájemné porozumění a vzájemná úcta, tak jen tehdy mohou různá náboženství cítit trvalou harmonii. Každé náboženství si musí uvědomit, že aby bylo úplné, dokonalé a celé, musí cítit svou přítomnost v srdci jiných náboženství. Stejně tak ostatní náboženství musí také cítit přítomnost tohoto náboženství. Každé náboženství musí cítit svou přítomnost v srdci jiných náboženství. Také musí každé náboženství cítit, že je jen větví, a není celým stromem. Strom je Bůh nebo Pravda. Některá náboženství nevěří v Boha nebo je pro ně obtížné odhalit existenci Boha, ale věří v existenci Pravdy. Neexistuje žádné náboženství na světě, které nevěří v existenci Pravdy. Takže pokud náboženství věří v existenci Pravdy, pak je to víc než dost. Tato existence Pravdy je strom Skutečnosti života na Zemi. Pokud je Skutečnost strom, pak bude mít samozřejmě několik větví a každá větev je náboženstvím.

Může být někdo mimořádně oddaný některé náboženské osobnosti, jako Ježíšovi nebo Buddhovi, a zároveň stejně tak i žijícímu duchovnímu učiteli, nebo je lepší následovat jen jednoho učitele?

Sri Chinmoy: Jestliže hledající nemůže cítit a rozumět tomu, že žijící učitel je ztělesněním Ježíše nebo Buddhy, potom je pro hledajícího nejlepší věřit buď v Ježíše, ve Sri Krišnu, v Buddhu nebo v jiného duchovního Mistra, který už není ve fyzickém. Shledává-li hledající, že je pro něj obtížné cítit nebo vidět přítomnost dřívějších Mistrů v žijícím Mistrovi, tak by měl meditovat na toho, ke kterému má podle své vnitřní kapacity, vnitřní oddanosti a odevzdanosti nejlepší vztah. Může-li ale hledající cítit, že žijící Mistr ztělesňuje vědomí Krišny nebo Krista, pak nemá žádný problém dosáhnout buď Krista nebo Sri Krišnu skrze žijícího Mistra. Žijící Mistr je také syn Boha, který jen převzal jiné jméno a jinou formu. Nová forma znamená novou osobnost, novou božskou osobnost. Šrí Rámakrišna prohlásil: „Ten, kdo byl Krišna, kdo byl Buddha, kdo byl Ráma, je v jedné formě Šrí Rámakrišna.“ Změní se jen jméno a tvar. Vnitřní skutečnost zůstává stejná. A tak jestliže je hledající pokročilý, nutně musí cítit, že pokud jsou žijící Mistři opravdoví, pak slouží stejnému záměru — vedou lidstvo k jeho cíli.

Jak můžeme jako jednotlivci podporovat celosvětové uznání základní jednoty všech hlavních náboženství?

Sri Chinmoy: Existuje jen jeden způsob, jak můžeme podpořit celosvětové uznání základní jednoty všech hlavních náboženství. Nejprve musíme zdokonalit sami sebe jako jednotlivce. Staneme-li se milujícími Boha a budeme-li sloužit po celou dobu Bohu v lidstvu, pak naše dokonalost automaticky povzbudí ostatní, aby se stali dokonalými. Když se staneme dokonalí, tak naše dokonalost automaticky vstoupí do stoupenců jiných náboženství. Jako jednotlivci se tak musíme stát dokonalými bez ohledu na to, jaké náboženství vyznáváme. Potom bude naše dokonalost šířit vůni, vůni božské květiny, která je určená pro všechna náboženství a milovníky náboženství. Tato květina je pro každého, aby ji každý mohl ocenit a vrůst do ní. Poté, co každý vroste do své vlastní květiny božství, tak budou všichni vidět a cítit základní jednotu všech náboženství pro uctívání konečné Pravdy v životě.

From:Sri Chinmoy,Plamenné vlny, část 9, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/fw_9