Bůh, Avatáři a jogíni

Část I: Bůh, Avatáři a jogíni

Jak se před vámi Nejvyšší objevuje a jaká je podstata vašeho vztahu k Němu?

Náš vztah je vztahem Otce a syna. Ze svého nekonečného Soucitu ve mně zapálil plameny aspirace. Tyto plameny stoupají vysoko, výše, nejvýše. Má aspirace v sobě nese nepodmíněnou lásku, oddanost a odevzdanost.

V lidském životě si člověk často přestane vážit vztahu, který má, ale v duchovním životě se důvěrný vztah mezi hledajícím a Nejvyšším Kormidelníkem stále zintenzivňuje a prohlubuje. Sladkost, láska a zájem plynoucí mezi hledajícím a Nejvyšším se důvěrnějším vztahem nezmenší. Naopak, důvěrný vztah tyto kvality jen zvyšuje. Když jednám s osobním aspektem Nejvyššího, On zvyšuje mou lásku, oddanost a odevzdanost. Nechá mě uvědomit si, kým věčně je. Čím důvěrnější je náš vztah, tím větší je naše vždy naplňující jednota.

Proč o Bohu mluvíte vždy v mužském rodě?

Jaký je rozdíl mezi Avatárem a částečným Avatárem?

Můžete nám vysvětlit rozdíl mezi Avatárem a dokonalým Mistrem?

Na druhou stranu musí být pro každého hledajícího jeho Mistr dokonalý. Váš Mistr je dokonalý pro vás a Mistr někoho jiného je dokonalý pro něj. Žáci by svého Mistra měli považovat za dokonalého. Jen tehdy budou moci postupovat vpřed. Jinak se žák nic nenaučí. Duchovnost není jako vyučovací hodina ve škole, kde váš učitel ví o trochu víc než vy. Ačkoliv má váš učitel zeměpisu mnoho nedostatků, musíte k němu jít, odevzdat se mu a všechno se od něj učit jen proto, že musíte zeměpis studovat.

Pokud jde ale v duchovním životě o vnitřní světlo, vnitřní poznání a vnitřní moudrost, musíte cítit, že váš Mistr je dokonalý. Nemáte-li pocit, že váš Mistr je dokonalý, nedokážete dojít příliš daleko. Jestliže od začátku cítíte: „On ví jen o trochu víc než já; není úplně dokonalý,“ pak nedokážete dělat pokrok. Žáci si mohou o Mistrovi někoho jiného myslet, že je absolutně zbytečný; to nevadí. Každý žák by měl ale cítit, že jeho vlastní Mistr je pro něj dokonalý. Nevidí-li žák v Mistrovi dokonalost, jak ji může mít ve svém vlastním životě? Pouze když vidí u někoho jiného stejnou věc, po které touží, bude usilovat o její dosažení. Jestliže ale ve svém Mistrovi nevidí to, co chce, je nesmyslné, aby s ním zůstával. Aby spatřil dokonalost, musí jít k jinému Mistrovi.

Jaký je rozdíl mezi jogínem a Avatárem?

Má nějaký význam, když velký Avatár a nižší Mistr odejdou ze světa ve stejný den?

Proč se některé realizované duše vrací na zem a jiné ne?

Realizovali španělští mystici Boha?

Část II: Spojení a realizace.

Jaký je rozdíl mezi mystickým zážitkem a realizací Boha?

Jsou Sat, Čit a Ánanda na stejné úrovni, nebo na různých úrovních?

Může mít někdo zážitek nirvikalpa samádhi?

Obtíž je, že tady na Západě je velmi slabé povědomí o tom, kdo Guru je. Prosím o prominutí, ale nekritizuji Západ. Zdaleka ne. Velmi Západ obdivuji. Na Západě je ale představa Gurua a chela (žáka) velmi podivná, velmi podivná. Lidé na Západě tomu nerozumí a nechtějí rozumět. Na Západě si myslí, že to ví lépe. Ale na Východě cítí skutečnou jednotu těchto dvou duší. Tady na Západě se stále cítíme být někomu zavázáni. Jsme zavázáni tady a tam, a závazek ke Guruovi přichází vždy jako poslední. Nejdřív musím navštívit své přátele; musím udělat toto a tamto. Tady na Západě nedáváme důležitost Guruovi na druhé místo, ale na třetí místo. Na Východě tomu tak ale není. Na Východě má Guru tu nejvyšší důležitost. Neříkám to jako kritiku; jen uvádím, jaká je pravda.

Náš Guru od nás nechce nic. Chce jen, abychom mu absolutně věřili. Věříme-li svému Guruovi, náš Guru pro nás udělá všechno. Ale nevěříme-li svému Guruovi, chudák náš Guru je ztracen. Proč? Žák za jeho jednáním najde nějaký skrytý motiv, i když Mistr chce přijít a pomoci svému žákovi z celého srdce. Bude si myslet: „Mistr chce něco víc. Chce ode mě peníze. A proto to všechno dělá.“ Guru přichází k žákovi jako nezvaný host.

Jak dlouho trvá průměrnému člověku, který přijde na duchovní cestu, než realizuje Boha?

Existuje nějaký způsob, jak zkrátit cestu k realizaci?

Jak můžeme co nejlépe využít svůj vnější čas ke zdokonalení své vnitřní aspirace?

Jste hledající. Když se modlíte, koncentrujete a meditujete, musíte cítit, že každá vteřina je nekonečně důležitější, než jste si mysleli dříve, před vstupem do duchovního života. Tuto vteřinu můžete použít k meditaci nebo k pomlouvání a pěstování nečistých a nebožských myšlenek. Když vědomě používáte čas, abyste udělali něco božského, vstupujete do božského času. Božský čas znamená věčný čas. Když vědomě myslíte na něco božského, věčný čas okamžitě přichází a potřásá si s vámi rukou. V lidských bytostech obvykle nezůstává, protože by musel zůstat v pochybnostech, starostech, úzkostech, žárlivosti, a tak dále. Jestliže ale chcete pomocí své aspirace v každém okamžiku stoupat, tehdy se věčný čas stává vaším přítelem. Potom se mohou pozemský čas a věčný čas spřátelit.

Jestliže je pro vás realizace vzdálená i poté, co jste se modlili, meditovali a sehráli svou úlohu v duchovním životě, nemusíte být netrpěliví nebo znepokojení, protože Boží Hodina ještě neudeřila. Sehráli jste svou úlohu a musíte cítit, že také Bůh ve vás sehrál svou úlohu — stali jste se nástrojem. I když se bude vaše vědomá mysl snažit, abyste se cítili bídně, neboť jste sehráli svou úlohu a přesto jste od realizace Boha daleko, musíte cítit, že Boží Hodina ještě neudeřila. Potom se nebudete cítit bídně.

Velice často si vymyslíme určité datum a pro svou realizaci si dáme nějaký poslední termín. Cítíme, že toho a toho dne, možná za deset, dvacet, čtyřicet nebo padesát let, realizujeme Boha. A pak, ačkoliv jsme to byli my, kdo si toto datum představoval a stanovil si pro sebe tento časový limit, když ve stanovený čas své realizace nedosáhneme, proklínáme svou aspiraci a proklínáme Boha. Pokud však cítíme, že tuto hodinu musí vybrat Bůh, dokážeme být šťastní.

Je možné realizovat Boha, aniž bychom odešli žít do jeskyně?

Část III: Dokonalý žák

Dokonalý žák

Právě dnes jsem četl příběh o duchovním Mistrovi, který poradil dvěma hledajícím, aby šli a přijali jiného Mistra. Stalo se, že když k novému Mistrovi tito hledající přišli, Mistr k nim byl velice nevlídný, hrubý a urážel je. Přesto u něj oba hledající zůstali. Mistr nakonec řekl: „Dobrá, přijďte zítra. Promluvím si s vámi.“ Druhého dne se hledající vrátili, ale tentokrát Mistr ani nevyšel ze svého domu. Poslal jednoho ze svých pomocníků, aby jim řekl, že je nechce vidět. Hledající odpověděli: „Ještě včera nám huboval, urážel nás, ale slíbil nám, že se s námi dnes setká. Prosím, jdi a vyřiď mu to.“ Pomocník řekl: „Tento duchovní Mistr je daleko nad morálními zásadami. Nemusí dodržovat své sliby.“ Hledající na něj však stále naléhali. Nakonec dostali svolení Mistra navštívit. Když Mistr uviděl, že ti stejní hledající k němu znovu přišli s nesmírnou aspirací, položil jim několik otázek a řekl jim o jejich budoucím životě. Hledající potom od Mistra chtěli duchovní požehnání a lásku. Duchovní Mistr řekl: „Aby se vám dostalo duchovní lásky, nemusíte mi být nablízku. Jste-li upřímní, dostanete ji, ať jste kdekoliv. Nejste-li upřímní, budete jako tento člověk vedle mě. Za posledních dvanáct let jsem mu nedokázal nic dát. Mám ale jiného žáka, který toho ode mě přijal hodně, ačkoliv jsem ho viděl jen jednou před mnoha lety. Také vy dva, kteří jste sem přišli poprvé, jste toho ode mě hodně přijali. Ale tento člověk, který je se mnou tolik let, ode mě nepřijal nic.“

Jak může žák nejvíce potěšit svého Mistra?

Žákovo oddané, zasvěcené jednání by mělo být od začátku naprosto nepodmíněné. Žák cítí, že jeho čas, jeho úsilí, jeho schopnosti a jeho zasvěcení jsou veškerým jeho bohatstvím. Myslí si, že když dal Mistrovi své bohatství, má zákonité právo očekávat od Mistra Mír, Světlo a Blaženost, což je Mistrovo bohatství. V duchovním životě by ale nemělo být žádné obchodování. Když dá žák něco svého, okamžitě čeká něco na oplátku, neboť žije ve světě dávání a braní. Mistr ale ví, co je pro žáka nejlepší a také kdy je nejlepší mu to dát. Dá-li Mistr něco předčasně, místo osvícení žákova temného vědomí jen rozbije jeho vnitřní nádobu. Pokud má žák schopnost přijímat, Mistrova síla ho nutně musí osvítit. Jestliže žák schopnost přijímat nemá, Mistrova síla bude zbytečná. Právě naopak, bude škodlivá. Když se někoho dotýkám a žehnám mu, velice často cítím odpor a neochotu přijmout to, co nabízím. A co se v tu chvíli děje? Mohl bych do této tvrdé, odporující zdi Světlo či Sílu Shůry vtlačit, ale jen by se rozbořila.

Chcete-li tedy Mistra skutečně potěšit, z vašeho slovníku by mělo zmizet slovo očekávání. Když budete očekávat, budete očekávat svým vlastním mentálním způsobem: „Dělám pro Mistra toto, takže Mistr udělá něco pro mě, nebo budu jeho oblíbencem.“ Existuje tolik druhů očekávání. Božská Pravda je však daleko za očekáváním. Mistr ví, co dát a jak to dát. Žák má ale svou vlastní představu, jak od Mistra něco očekávat. A tak vzniká konflikt mezi Mistrem a žákem.

Když Mistrovi něco dáte a pak cítíte, že jste ho tím potěšili, do určité míry je to pravda. Skutečně jej ale potěšit můžete, když mu něco dáte a nebudete od něj nic očekávat, neboť tehdy ve vás bude moci Mistr působit svým vlastním způsobem. Mistr si řekne: „Dal mi svůj poklad, ale nic ode mne nechce. Teď je na mně, abych se rozhodl, co mu dám. A tak mu dám to nejlepší, to úplně nejlepší.“ Když ale někdo Mistrovi něco dá a pak si myslí, že mu Mistr bude v něčem nadržovat nebo o něm bude velice pěkně mluvit, potom už ve vnitřním světě o něco požádal. Mistr se přirozeně vynasnaží, aby mu to dal. Kdyby ale nechal výběr na Mistrovi, kdyby mu dal příležitost dát to, co sám chce, Mistr by mu mohl dát nezměrný Mír, Světlo a Blaženost.

Jak se člověk stane dokonalým žákem?

Co je lepší — jeden dokonalý žák první třídy, nebo milion žáků jiných tříd?

Měli jste mnoho, mnoho zvířecích životů a mnoho lidských životů. Lidský život je do určité míry dokonalejší než zvířecí. Božský život, do kterého vrůstáte, však přichází pomalu a plynule, nepřichází najednou. V porovnání jsme více božští, ale musíme si uvědomit, že větší dokonalost přichází z menší dokonalosti. Dokonalostí tygra je sežrat hodně zvířat. Boží Dokonalostí je ale projevovat Lásku, Soucit a Zájem.

Jak někdo může stále zůstat žákem první třídy?

Jak můžeme milovat své bratry a sestry a sloužit jim?

Jak ti mohu nejlépe sloužit?

Část IV: Mistrův soucit

Proč duchovní Mistři trpí nemocemi, když jsou ve spojení s Bohem?

Stalo se toto v případě Šrí Rámakrišny?

Často odebíráte potíže žáků, ale trpíte kvůli tomu fyzickou bolestí. Je problém vyřešen, když bolest odejde?

Guru, kolik lidí se pustí do duchovního života z pouhého zoufalství?

Proč scházíš na úroveň žáků, abys jim pomohl?

Matka dojde na trh, nakoupí jídlo a pak řekne svým dětem, aby se přišly najíst. Jsou-li děti moudré, řeknou: „Máme takové štěstí, že máme tak hodnou matku. Šla tak daleko a přinesla nám jídlo.“ Pokud moudré nejsou, řeknou: „Ne, sice potřebujeme jídlo, ale chceme se jít najíst do restaurace.“ Toto dělají někteří nešťastní žáci. Chtějí se jít někam najíst, protože tam ještě nebyli. Cestou vidí nějakou sladkost a přijde k nim pokušení. A tak si místo pořádného jídla koupí nějaké hlouposti, sní je a potom je jim špatně.

Můžete cítit, že dostáváte náležité duchovní jídlo, jestliže cítíte, že existuje někdo, kdo od vás neustále něco očekává. Jako samotní jednotlivci můžete být frustrovaní. Jakmile ale cítíte, že existuje někdo, kdo od vás neustále něco očekává, dáte svému životu větší význam. Když od vás něco očekává váš nadřízený, jste nadmutí lidskou pýchou. A když cítíte, že od vás něco očekává někdo, kdo stojí nad vaším nadřízeným, jste naplněni pocitem božské pýchy. Jste naplněni, jen když cítíte, že vás potřebuje vaše vlastní srdce srdcí. Jeho očekávání znamená jeho jednotu s vámi. To, že vás potřebuje, je jeho potravou. Vaším Vnitřním kormidelníkem je Nejvyšší. Váš Nejvyšší a můj Nejvyšší jsou jedním, já jsem si s Ním ale vytvořil neustálou jednotu, zatímco vy bohužel ne. Když řeknu „já“, okamžitě cítím, že Nejvyšší působí ve mně a mým prostřednictvím a já působím v Nejvyšším a Jeho prostřednictvím. Dokážete-li jít hluboko dovnitř, také vy si s Nejvyšším vytvoříte jednotu.

Proč to s námi prostě nevzdáš?

Část V: Vnitřní spojení

Co by měl žák dělat, aby získal stejnou sílu, jakou cítí, když medituje s Guruem, i když bude Guru daleko od něj?

Až se budeš vracet do Venezuely, musíš cítit, že si mě neseš ve svém srdci, a ne, že jsi mě nechal v New Yorku. Neměj pocit, že je moje existence pouze v jedné části světa. Ne, musíš cítit, že má vnitřní existence je všude. Má vnější existence, mé fyzické tělo, které je pět stop a osm palců vysoké, mohou zůstat pouze na jednom místě; ale má vnitřní existence se může toulat po mnoha a mnoha místech. Takže musíš cítit potřebu vnitřního vztahu, vnitřního spojení s mým srdcem a s mou duší. Jen pak budeš moci udělat ten největší pokrok.

Pokud si žák již vytvořil vnitřní spojení s Mistrem a má s ním vytvořen pevný, nejintimnější, nejoddanější a odevzdaný vztah, pak v případě, že zůstane s Mistrem, bude mít samozřejmě možnost získat více. V jeho případě je už vnitřně sjednocen s Mistrem; nyní jeho vnější já pláče, aby se sjednotilo s vnitřním já. Pokud bude fyzicky blízko Mistra, přirozeně získá dvojí sílu a jeho pokrok bude nekonečně rychlejší.

Velmi často se ale z příliš blízkého vztahu rodí pohrdání. Když zůstáváte s Mistrem, vtipkujete a podobně, hned si řeknete: „On je úplně jako my.“ Ale on není jako vy. On může dělat mnoho, mnoho věcí ve vnitřním světě, které vy dělat nemůžete. Ve vnějším světě ale jí stejné jídlo, dává si zmrzlinu, a dělá vše jako vy. Hlavní ale je, že dokáže ve vnitřním světě dělat věci, které vy nedokážete. Proto se musíme nejprve k jeho vnitřní existenci přiblížit a uctívat ji. Pokud jste vnitřně Mistra potěšili, pak si můžete být jisti, že je to jen otázkou krátkého času, než potěšíte Mistra ve vnějším životě; ne naopak. Řekne-li Mistr navenek: „Potřebuji nějaké poštovní známky,“ hned půjdete na poštu a známky přinesete. Ale tento druh spojení vám významně nepomůže, pokud vaše vnitřní spojení není kompletní. Jestliže je vnitřní spojení kompletní, a já řeknu: „Prosím, vezměte mě na pláž,“ jestliže mě tam zavezete a uděláte mi tak radost, pak mě těšíte po všech stránkách. Už jste si se mnou vytvořili vnitřní spojení; tím jste mě nanejvýš potěšili a nyní jste si vytvořili také vnější spojení tím, že jste mě poslechli.

Může Mistr vést nové žáky poté, co opustil tuto zem?

Jak můžeme říci, že jsme potkali svého Mistra?

Také to záleží na vnitřní úrovni a přípravě hledajícího. Hledající se musí připravit, aby svého Mistra dokázal přijmout. Nebude-li připraven, může svého Mistra vidět tváří v tvář, ale nepozná ho. Mistr ví, že je tento hledající určen pro jeho cestu, ale nemůže mu říci: „Ty jsi můj žák.“ Hledající si pomyslí: „Ó, jsem tak bohatý nebo mám velký vliv, proto chce, abych byl jeho žákem.“ Takto může Mistra podezřívat. Také když Mistr řekne: „Ne, ty nejsi mým žákem,“ hledající bude mít pocit: „Ó, je to proto, že mu nemám co nabídnout, jsem beznadějný a bezmocný.“ Cokoliv Mistr řekne, bude možné zpochybnit. Je to tedy hledající, kdo si musí vybrat. Potom záleží na Mistrovi, zda ho přijme, nebo mu řekne, že na něho čeká jiný Mistr.

Jakmile si hledající vybere Mistra a Mistr ho přijme, nesmí hledající cítit, že se stal automaticky jeho drahým, blízkým žákem. Hledající musí vědět, jak je upřímný. Pokud cítí „potřebuji Pravdu, potřebuji

Řekneš nám, abychom po tom, co opustíš tělo, šli k jinému Mistrovi?

Měli bychom se snažit zůstat s učitelem v kontaktu, když opustí tělo?

Část VI: Svatí a blázni

Pokud nějaká lidská bytost dokáže přeměnit své vědomí natolik, že se sjednotí s Univerzálním Vědomím, zajisté si zaslouží být uctívána. Zároveň existují blázni, kteří chodí po světě a vydávají se za povznesené bytosti. Jaká jsou tedy rozlišující znamení mezi světcem a bláznem?

Obyčejný blázen je ale mentálně, vitálně či fyzicky narušený. Nikdy neví, co by měl dělat, co by měl říci nebo jak by se měl chovat. Trvale ztratil spojení mezi fyzickým světem a svou vlastní existencí na zemi. Kdykoliv něco řekne nebo udělá, není tu harmonie s Univerzálním Vědomím. To znamená, že se nedokáže vrátit do Univerzálního Vědomí, ve kterém všichni přebýváme. Všichni žijeme v Univerzálním Vědomí, ačkoliv si toho nemusíme být vědomi. Zároveň neporušujeme pravidla Univerzálního Vědomí. Blázen si Univerzální Vědomí také neuvědomuje, zároveň však kvůli své nevědomosti porušuje zákony Univerzálního Vědomí.

Tak jako my máme předpojaté představy, má je i blázen. On své představy ale nedokáže zformulovat tak, jako je formulujeme my. My známe svou mysl. Víme, jak jedna myšlenka může následovat druhou. U blázna tomu tak není. Všechny myšlenky a představy vyšších a nižších světů k němu přichází v záblesku a on ztrácí veškerou svou vnitřní a vnější rovnováhu. Vstupují do něj síly a tlaky jiných světů a nachází v něm volný průchod pro své vyjádření.

Věří falešní Mistři, že jsou opravdoví Mistři?

Jestliže předpokládáte, že v okamžiku realizace se překoná veškerá naše žárlivost, proč potom spolu bojují duchovní Mistři?

Proč Bůh dovoluje nepřátelství mezi různými duchovními Mistry?

Je následování vaší cesty v rozporu s cestou Ježíše, který řekl: „Já a můj Otec jsme jedním. Nikdo nemůže jít k Otci beze mne?“

Když Mistr odejde z pozemského vědomí, měli by jeho žáci pomáhat ostatním?