Žákovo oddané, zasvěcené jednání by mělo být od začátku naprosto nepodmíněné. Žák cítí, že jeho čas, jeho úsilí, jeho schopnosti a jeho zasvěcení jsou veškerým jeho bohatstvím. Myslí si, že když dal Mistrovi své bohatství, má zákonité právo očekávat od Mistra Mír, Světlo a Blaženost, což je Mistrovo bohatství. V duchovním životě by ale nemělo být žádné obchodování. Když dá žák něco svého, okamžitě čeká něco na oplátku, neboť žije ve světě dávání a braní. Mistr ale ví, co je pro žáka nejlepší a také kdy je nejlepší mu to dát. Dá-li Mistr něco předčasně, místo osvícení žákova temného vědomí jen rozbije jeho vnitřní nádobu. Pokud má žák schopnost přijímat, Mistrova síla ho nutně musí osvítit. Jestliže žák schopnost přijímat nemá, Mistrova síla bude zbytečná. Právě naopak, bude škodlivá. Když se někoho dotýkám a žehnám mu, velice často cítím odpor a neochotu přijmout to, co nabízím. A co se v tu chvíli děje? Mohl bych do této tvrdé, odporující zdi Světlo či Sílu Shůry vtlačit, ale jen by se rozbořila.
Chcete-li tedy Mistra skutečně potěšit, z vašeho slovníku by mělo zmizet slovo očekávání. Když budete očekávat, budete očekávat svým vlastním mentálním způsobem: „Dělám pro Mistra toto, takže Mistr udělá něco pro mě, nebo budu jeho oblíbencem.“ Existuje tolik druhů očekávání. Božská Pravda je však daleko za očekáváním. Mistr ví, co dát a jak to dát. Žák má ale svou vlastní představu, jak od Mistra něco očekávat. A tak vzniká konflikt mezi Mistrem a žákem.
Když Mistrovi něco dáte a pak cítíte, že jste ho tím potěšili, do určité míry je to pravda. Skutečně jej ale potěšit můžete, když mu něco dáte a nebudete od něj nic očekávat, neboť tehdy ve vás bude moci Mistr působit svým vlastním způsobem. Mistr si řekne: „Dal mi svůj poklad, ale nic ode mne nechce. Teď je na mně, abych se rozhodl, co mu dám. A tak mu dám to nejlepší, to úplně nejlepší.“ Když ale někdo Mistrovi něco dá a pak si myslí, že mu Mistr bude v něčem nadržovat nebo o něm bude velice pěkně mluvit, potom už ve vnitřním světě o něco požádal. Mistr se přirozeně vynasnaží, aby mu to dal. Kdyby ale nechal výběr na Mistrovi, kdyby mu dal příležitost dát to, co sám chce, Mistr by mu mohl dát nezměrný Mír, Světlo a Blaženost.
Nejlepší způsob, jak Mistra potěšit, je dát mu to, co máte a čím jste, bez jakéhokoliv možného očekávání. Takto od něj dostanete všechny božské kvality v nekonečné míře a zároveň vás Nejvyšší v Mistrovi bude moci použít pro svůj vlastní záměr.From:Sri Chinmoy,Bůh, Avatáři a jogíni, Madal Bal, 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ga