Peníze půjčuje moudře¹

Byl jednou jeden velmi bohatý muž, který byl nesmírně krutý a lakomý. Jeho žena byla dobrosrdečná a ke každému plná soucitu. Jejího manžela neměl nikdo rád, ji však všichni milovali. Říkala si však: „Bůh mi dal špatného manžela, tak co nadělám? Nikdo ho nemá rád, proto bych ho měla mít ráda alespoň já.“ Byla k němu milá a sloužila mu dnem i nocí.

V kraji, kde žili, udeřil hladomor a mnoho vesničanů k nim přišlo pro pomoc. Manželka dala každému peníze a prokazovala jim zájem a soucit. Manželovi navzdory jeho lakotě její šlechetnost nevadila. „Dokud nemusím dávat já osobně, jsem spokojený,“ říkal.

Když lidem peníze dávala, lidé jí říkali: „Jen si ty peníze půjčujeme. Vrátíme vám je.“

„Ne,“ odpovídala jim: „nemusíte je vracet. Je to dar. Jen si je vezměte.“

„Ne,“ odporovali lidé: „až hladomor skončí, vrátíme vám je.“

„Pokud mi je chcete skutečně vrátit,“ řekla jim žena: „potom mi je dejte v den, kdy můj manžel zemře.“

Někteří byli udiveni, že tak mluví o svém manželovi. Jiní si pomysleli, že až její manžel zemře, bude mít značné výdaje na pohřeb, a proto to říká.

I stalo se, že jeden z jejich synů zaslechl, když to jeho matka říkala. Syn miloval oba rodiče, ale když slyšel, co řekla, rozzlobil se. Zašel za svým otcem a řekl mu: „Matka žádá lidi, aby jí peníze, které jim dává, vrátili až po tvé smrti.“

Otec tomu nemohl uvěřit: „Jak to může říct? Peníze vždy dává, nepůjčuje, proč tedy teď žádá, aby jí peníze vrátili? A proč to musí být až po mé smrti?“

Zašel tedy za svou ženou a zeptal se jí: „Pověz mi, proč žádáš lidi, aby ti peníze vrátili až po mé smrti?“

„Nechápeš to,“ odpověděla. „Víš, že tě lidé nemají rádi. Nenávidí tě. Každý chce, abys zemřel už dnes. Mnoho lidí si ale ode mě vzalo peníze a lidé přirozeně nechtějí peníze vracet. Od nynějška místo toho, aby mysleli na tvou smrt, budou se modlit k Bohu, aby tě nechal naživu a oni nemuseli peníze vrátit. Chci, abys žil mnoho, mnoho let. Kdo ví? Jednoho dne se možná také staneš velmi milým, dobrosrdečným a soucitným.

Proto jsem vymyslela tuhle lest. Chci, aby se každý den modlili k Bohu, abys žil. To mi udělá radost. Komu záleží na penězích? Chci, abys žil velmi, velmi dlouho.“

Manžel byl moudrostí své ženy nesmírně dojat a jejich syn byl ke své matce také plný obdivu.

From:Sri Chinmoy,Skvělá indická jídla: božsky lahodná a nanejvýš výživná, část 8, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/gim_8