Karnasen byl zarmoucený. Protože nikdo z jeho rodiny nezůstal naživu, odešel do jiného království, kde nalezl útočiště. Král tohoto království, který se jmenoval Gaur, byl k němu laskavý a zahrnul ho pohostinností. Vyzval Karnasena, aby tam strávil zbytek svého života. Jednoho dne řekl král Gaur Karnasenovi: „Kdyby ses chtěl oženit, požádám jednu ze svých švagrových, aby si tě vzala.“
Král Karnasen odvětil: „Jsem starý muž. Proč bych měl v tomto věku znovu vstupovat do rodinného života?“
„Udělá ti to radost,“ odpověděl Král Gaur. „Je dobré mít někoho blízkého a drahého.“
Král Karnasen nakonec souhlasil a brzy se oženil s Randžabati. V té době byl Randžabatin bratr Kripan pryč z království. Když se vrátil a uslyšel, že jeho sestra byla provdána bez jeho vědomí, zvláště za někoho, kdo je teď žebrákem, zuřil. Kripan zároveň žárlil, protože král Gaur prokazoval Karnasenovi velkou náklonnost a lásku. Kripan doufal, že bude královým oblíbencem, nyní však viděl, že Karnasena má král raději. Nemohl krále Gaura urazit, ale chtěl potrestat Karnasena.
Karnasen a jeho žena spolu žili po mnoho let. Randžabati však naneštěstí nebyla požehnána dítětem. Jednoho dne jí Kripan na veřejnosti řekl: „Jsi zbytečná žena. Jsi vyprahlé pole!“
Ubohá Randžabati byla smutná. Modlila se ke slunečnímu bohu, aby jí dal dítě. Sluneční bůh nakonec její modlitbu vyslyšel a Randžabati porodila syna. Rodiče ho pojmenovali Laosen.
Laosen byl krásné dítě. Od svého dětství projevoval obrovskou fyzickou sílu a stal se velkým zápasníkem. Dokázal porazit tři nebo čtyři zápasníky současně. Laosen dokonce bojoval s tygry a velrybami. Tehdy začal Kripan, Laosenův strýc, znovu žárlit. Nejprve žárlil na Karnasena, protože se mu od krále Gaura dostávalo takové pozornosti. Teď žárlil na Karnasenova syna, protože se stal tak silným.
Kripan se pokoušel Laosena zabít. Jednou najal několik rváčů, aby ho zabili. Jindy chytrácky pozval svého švagra a synovce k sobě na návštěvu, aby je mohl poctít, a potom dal vypustit na cestu dva běsnící slony, aby jeho takzvané hosty zabili.
Jednoho dne byl Kripan tak zoufale rozlícený, že řekl králi Gaurovi: „Jestliže Laosena nevyhostíš, opustím toto království já.“
„Jak to mohu udělat, a proč bych to měl dělat?“ odpověděl král. „Laosen je nepřemožitelný. Jsem šťastný, že je mým příbuzným. Kdyby kdokoliv napadl naše království, bude schopen nepřátele porazit.“
Kripan řekl: „Myslíš, že může porazit kohokoliv?“
„Je nepřemožitelný,“ pravil král. „Nikdo ho nedokáže porazit.“
„Může udělat nemožné?“ vyzvídal Kripan.
„Na zemi není nic, co by Laosen nedokázal udělat,“ tvrdil král.
„Dobře, uvěřím tomu, pokud dokáže přinutit slunce, aby vyšlo na západě.“
Král Gaur ukvapeně řekl: „Ano, jsem si jist, že dokáže i toto.“
Kripan byl spokojený, že to slyší. Věděl, že se to Laosenovi nepodaří.
Když se to Laosen doslechl, okamžitě zašel ke králi. Král Gaur měl Laosenova otce nesmírně rád a na Laosena byl hrdý. Teď však cítil velké starosti. Věřil, že Laosen může udělat cokoliv, takovou měl v mladíka víru. Nemohl se však zbavit pocitu, že dokázat, aby slunce vyšlo na západě, je nemožné.
Laosen však králi řekl: „Nedělej si starosti. Pokud jsi dal slib, já ho splním.“ Potom se začal modlit ke slunečnímu bohu tak, jako to před mnoha lety dělala jeho matka. Sluneční bůh k němu brzy přišel a pravil: „Pokračuj prosím v modlitbách. Uvidím, zda se tak může stát. Jen se modli, modli, modli.“
A tak se Laosen stále modlil. Jeho strýc z matčiny strany, Kripan, byl velmi šťastný. Byl si jist, že slunce na západě nikdy nevyjde. Králi Gaurovi pověděl: „Laosen nemůže splnit tvůj slib, a tak budeš muset naplnit moji touhu. Laosen musí opustit království.“
Král Gaur řekl: „Dej mu víc času. Řekl, že to udělá.“
Laosen se modlil a modlil. Jedna z jeho služebných mu řekla: „Nedělej si starosti. Sluneční bůh s tebou jednoho dne bude spokojen.“
„Tak dlouho se už modlím,“ řekl Laosen. „Bojím se, že tuhle mou prosbu nikdy nevyslyší.“
Služebná na to řekla: „Nabídni mu svůj život, to ho uspokojí.“
„Když zemřu,“ odvětil jí Laosen: „a slunce přesto na západě nevyjde, nebudu moci už nic udělat. Pokud však sluneční bůh bude souhlasit s naplněním mé touhy, potom jsem připraven zemřít.“
„Udělej to hned,“ řekla mu služebná. „Sluneční bůh bude určitě spokojen.“
A tak si Laosen usekl hlavu. Sluneční bůh se okamžitě objevil. Vrátil Laosenovi život a pravil: „Jsem s tebou opravdu spokojen. Naplním tvoji touhu. Zítra mě svět uvidí vycházet na západě. Jdi to povědět králi Gaurovi a svému otci.“
Laosen byl naplněn radostí. Běžel to povědět svému otci a králi Gaurovi. Oba mu jako vždy uvěřili. Král Gaur potom řekl Kripanovi: „Zítra ráno uvidíš, že Laosen skutečně dokázal nemožné.“
„Zítra ráno!“ řekl Kripan. „Sám jsi určil čas. Pokud Laosen nedokáže, aby slunce zítra ráno vyšlo na západě, potom ho z tohoto království musíš vykázat.“
„Ano,“ souhlasil král Gaur: „ale on to dokáže.“
Kripan byl první, kdo tomu nevěřil, a následujícího rána vstal dlouho před ostatními, aby viděl svítání. K jeho velikému úžasu slunce opravdu vyšlo na západě. Potom se sluneční bůh objevil před všemi a řekl Kripanovi: „Způsoboval jsi Karnasenovi a jeho synu Laosenovi tolik utrpení. Laosen je mým oddaným, a ty jsi ho tolik let trápil. Zasluhuješ si trest. Od nynějška do konce svého života budeš trpět leprou.“ Byl to nejhorší možný trest, jaký mohl dát.
Potom se král Gaur zeptal slunečního boha: „Jak jsi to udělal? Jak jsi mohl vyjít na západě?“
Sluneční bůh odpověděl: „Existuje snad něco, co bych neudělal pro svého pravého oddaného? Kdyby mě někdo vyzval a řekl: ‚Slunce, ty musíš vždy vycházet na východě. Je očividné, že se nedokážeš objevit na západě; nemáš na to sílu,‘ okamžitě bych souhlasil. Řekl bych: ‚Máš pravdu. Nedokážu to!‘ Můj oddaný je mi však dražší než můj život samotný. Když přijme nějakou výzvu, já ji přijmu také. Kripan mě mohl vyzvat osobně, ale kdyby to udělal, nenamáhal bych se s porušováním kosmického zákona. Vyzval však mého pravého oddaného. A Laosen byl připraven obětovat pro dodržení slibu svůj vlastní život.
Můžeš porazit mě, ale ne mého oddaného. Pravý oddaný může vždy dokázat nemožné. Bůh Sám nemusí chtít něco udělat, protože nepotřebuje světu ukazovat, že pro Něj nic není nemožné. Bůh chce ale světu ukázat, že je tu někdo, kdo může dokázat všechno, a tím je Jeho pravý oddaný. A tak nikdy nevyzývej oddaného. Vždy prohraješ.“From:Sri Chinmoy,Skvělá indická jídla: božsky lahodná a nanejvýš výživná, část 10, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/gim_10