Soucitná jednota

Otec a syn se šli společně projít, užívajíce si vánku časného rána. Urazili už pořádný kus cesty, když otec znenadání řekl svému synovi: „Synu, zastav!“

„Je něco v nepořádku?“ zeptal se syn.

„Nic zvláštního,“ odpověděl mu otec: „ale nejděme již dál touto cestou.“

„Proč ne?“ zeptal se syn.

„Vidíš toho staršího muže, který k nám přichází?“ zeptal se otec a ukazoval přitom před sebe.

„Ano, vidím ho,“ odpověděl syn.

„Ten člověk je můj přítel,“ řekl otec. „Půjčil si ode mě peníze a teď mi je nemůže vrátit. Pokaždé, když mě vidí, mi řekne, že si půjčí peníze od někoho jiného a určitě mi je vrátí. A tak to jde pořád dokola a já ho už víc nechci uvádět do rozpaků.“

Syn řekl: „Otče, pokud ho nechceš přivádět do rozpaků, proč mu tedy neřekneš, že ty peníze jsou darem a nechceš je vrátit?“

„Už jsem mu to řekl,“ odpověděl otec. „Když jsem řekl: ,Nechci je vrátit, je to dar,‘ rozzlobil se. Řekl: ,Jsem snad žebrák? Jsem tvůj přítel. Když jsem potřeboval, dal jsi mi peníze, a až budu moci, vrátím ti je. Chci zůstat tvým přítelem, a ne se stát žebrákem.‘ Nechci teď uvést do rozpaků jeho ani sebe, a tak pojďme jinudy.“

„Otče,“ řekl syn: „jsi opravdu dobrý. Jsem na tebe velice hrdý. Obvykle se ten, kdo peníze dluží, snaží vyhnout tomu, kdo mu je půjčil. Obvykle je uveden do rozpaků příjemce, a ne dárce. Ty ho však chceš ušetřit rozpaků. Naučil jsem se od tebe soucitné jednotě.“

From:Sri Chinmoy,Skvělá indická jídla: božsky lahodná a nanejvýš výživná, část 10, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/gim_10