Jednou, když byl mladý, rozšířila se v Kalkatě cholera a bohatí lidé město opustili. Když epidemie vypukla, nebyly pro chudé žádné léčebné prostředky, a tak chodil do nejchudší části města a ošetřoval nemocné.
V této části města bylo hodně lupičů. Zastrašovali ho a říkali mu: „Nechoďte sem a nerušte nás. Nechceme vás. Vy jste vzdělaný a pocházíte z bohaté rodiny, zatímco my jsme chudí a nevědomí. Nechte nás na pokoji.“ On jim nebojácně odpovídal: „Dělejte si, co chcete. Pokud mě chcete zabít, zabijte mě. Přišel jsem na svět, abych pomáhal chudým a nemocným. Budu dál přinášet peníze a jídlo a budu se snažit pomoci, jak jen dovedu.“
Jednoho dne jediný syn vůdce lupičů onemocněl cholerou. Mladík tedy přišel do jeho domu a postaral se o jeho syna, dal mu najíst a dal mu léky. Vůdce lupičů byl hluboce dojat. „Zastrašoval jsem vás a varoval, abyste sem nechodil, a přesto jste přišel pomoci mému synovi. Jste statečný muž.“
„Není to otázka statečnosti,“ odpověděl mladík. „Je to otázka potřeby. Já vidím Boha v každém. Když někoho vidím trpět, cítím, že je mou povinností mu pomoci. Člověk musí pomoci bratru, který je v nouzi.“
Vůdce lupičů se mladíkovi poklonil a řekl: „Vy nejste lidský. Vy jste božský.“
Tímto jedinečným vůdcem a vlastencem nebyl nikdo jiný než Netadži Subhas Čandra Bose.
Samotné zmínění jeho jména přináší skutečně božské emoce do vědomí Indie.
GIM 60. 15. ledna 1979↩
From:Sri Chinmoy,Skvělá indická jídla: božsky lahodná a nanejvýš výživná, část 3, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/gim_3