Jednoho večera šel Vivékánanda po vesnické ulici v severní Indii a došel k malému domku, kde starý muž kouřil indický hookah. Vivékánanda dostal nesmírnou touhu zakouřit si, a tak starce požádal, zda by se s ním o svou dýmku nepodělil.
„Svámí,“ řekl stařec: „jsem metař, jsem nedotknutelný. Jak se s vámi mohu podělit o svůj hookah? Nemůžete přece kouřit s nedotknutelným. Moc rád vás vidím. Jste tak urostlý, tak odvážný. Ale běda, pocházím z nedotknutelné rodiny.“
Vivékánanda pocítil smutek, že je stařec nedotknutelný. „Je mi líto,“ řekl: „ale máte pravdu. Nesmím s vámi kouřit.“ Pak starce opustil a šel dál.
Cítil se však zoufale. „Co to dělám? Co jsem to udělal?“ řekl si. „Copak mě můj Mistr Šrí Rámakrišna neučil, že kdekoliv je lidská bytost, tam je i Bůh? Každá lidská bytost ztělesňuje Boha. To jsem se naučil od svého Mistra.
Všeho jsem se vzdal. Jsem asketa. Díky svému odříkání jsem se ztotožnil s okolním světem, a přesto si uchovávám pocit oddělenosti. Tady je obyčejný metař; a tady jsem já – člověk nejvyšší kasty s člověkem nízké kasty. Nízká kasta, vysoká kasta! Jak mohu mít srdce, které dělá rozdíly? Nejsou snad všichni Božími dětmi? Tohle umělé rozdělování, tahle představa nadřazenosti a podřazenosti – jak můžu cítit něco takového?“
Vivékánanda se potom rozběhl zpět ke starci a řekl mu: „Podělte se prosím se mnou o svůj hookah. Každý člověk je Bůh samotný.“
Stařec mu bázlivě dýmku podal. Svámí kouřil, co hrdlo ráčilo, a potom starci řekl: „Jsem božsky šťastný, nesmírně šťastný, ze dvou důvodů: má lidská touha je naplněna, protože si mohu zakouřit. Moje božská touha je naplněna, protože jsem dokázal proměnit svou vnitřní vizi univerzální jednoty ve skutečnost. Můj Nejvyšší Pán sídlí ve všech. Dnes jsem tuto svou vizi dokázal projevit tím, že jsem s vámi sdílel váš hookah.
Bůh je pro všechny. Není jen pro mě, ale pro všechny. Vidím Jej v každém. Mým jediným cílem je bezvýhradně Jej těšit. Navždy vám budu vděčný, protože vaším prostřednictvím mi můj Pán poskytl nejvyšší ponaučení: že jsme všichni jedním, jsme si všichni rovni, všichni jsme dětmi našeho Absolutního Pána Nejvyššího.“
GIM 85. 22. ledna 1979↩
From:Sri Chinmoy,Skvělá indická jídla: božsky lahodná a nanejvýš výživná, část 5, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/gim_5