Božský život: je nám vzdálený?
Autorův úvod
``` Když pláču, Bůh roní slzy.
Když roním slzy, Bůh kradmo nahlíží. Když kradmo nahlížím, Bůh se na mě vrhá.
— Sri Chinmoy
``` „Když pláču.“ Každý upřímný hledající musí cítit, že jeho vnitřní pláč je něco, co si musí navždy uchovat. Tento pláč přichází ve skutečnosti z našeho nitra, ze samotných hloubek srdce. Vnitřní pláč je naší silou. Když tento pláč vychází z hloubek našeho srdce, musí být přijat a uchopen něčím vyšším. Nejedná se o pláč pro jméno a slávu; je pro hlubší uvědomění si toho, čím člověk opravdu je. Vnitřní pláč potřebuje své projevení. Uvnitř hořícího pláče je naše uvědomění a uvnitř oduševnělých slz je naše projevení. Projevení přichází, když roníme opravdové slzy. Projevení si bere podobu ronění slz a Bůh přichází, aby tyto slzy naplnil. My cestu začínáme a Bůh ji dokončuje. Bůh přichází, aby opatroval a projevil to, co máme v nitru.
Stále musíme cítit, že Boží jednání je významnější a plodnější než naše. Když ale jdeme hluboko do nitra, cítíme, že Bůh pro nás dělá všechno. Na začátku naší cesty je Bůh a na konci naší cesty je také Bůh. Jako individuální lidská bytost začínáme svou cestu s pláčem a Bůh, Božská Bytost, dokončuje stejnou cestu s roněním slz. V tomto ronění slz cítíme, že o nás Bůh projevuje zájem. Bůh říká: „Mé dítě, konečně pro Mě pláčeš. Lepší pozdě než nikdy. Pláčeš pro Mě vědomě a jsem nanejvýš pyšný, že pláčeš pro Mě, pro Světlo.“ Proto Bůh s radostí a s pocitem uspokojení roní slzy.
„Když roním slzy, Bůh kradmo nahlíží.“ Nyní musíme pochopit to, kdo Bůh je. Mýlíme se, pokud si myslíme, že Bůh je velmi starý muž, jako dědeček nebo pradědeček, který neustále ukazuje na naše chyby a nedostatky. Musíme cítit, že vševědoucí, všemohoucí a všudypřítomný Bůh je náš skutečný věčný Přítel a Kamarád. Musíme cítit, že jsme všichni děti a On je stejně starý. Co se týká naší realizace, všichni jsme začátečníci, protože naším cílem je nekonečné Světlo a nekonečná Blaženost, a my se ještě musíme tomuto prahu přiblížit. Jsme-li upřímní sami k sobě a cítíme, že jsme všichni začátečníci, že jsme všichni děti, potom můžeme cítit, že Bůh k nám přichází jako Dítě, protože Jeho Záměrem je hrát si s námi. Dospělí si nebudou hrát, ale dítě si chce hrát neustále, neustále a všude. Cítíme-li nezbytnost zůstat stále dětmi, může k nám Bůh přijít v podobě dítěte. Bůh si věčně hraje ve své věčné Zahradě; dnes si hraje s našimi touhami, zítra si bude hrát s naší aspirací a pozítří si bude hrát s naší realizací.
Když se vědomě modlíme, koncentrujeme a meditujeme, Bůh se po nás pokradmo dívá jako dítě. Sleduje, jestli skutečně meditujeme, nebo ne. Je jako dítě, které vykukuje z okna, aby vidělo, co dělají jeho rodiče nebo starší lidé. Když vidí, že bude přistiženo, uteče pryč.
Bůh, božské Dítě, si s námi chce hrát svou Kosmickou Hru na schovávanou. Když se Bůh schová, my Jej musíme hledat; když se my schováme, bude nás hledat Bůh. Takto se stáváme nejsladšími přáteli, věčnými přáteli. Když bude Bůh soustředěný a svou Znalostí, Moudrostí a Vizí nás vždy najde, pak to nebude žádná hra. Je-li jedna strana ve hře mnohem silnější než druhá a vždy vyhrává, potom ten, kdo prohrává, nebude hrát dál. A tak Bůh přichází v podobě dítěte a kradmo na nás, své děti, nahlíží.
Bůh chce, abychom se vždy chovali jako děti, božské děti. Božské dítě si každý den obnovuje své úmysly, své představy, své cíle; mění všechno, co má. Když svítá den, neponechává si včerejší naději, touhu nebo dosažení; neuspokojilo by ho to. A jakmile nastane zítřek, začne znovu s novou nadějí, novými modlitbami a s novými cíli.
Božské děti si hrají nevinné hry. Jejich spontánní vnitřní radost a nevinná hra nám dává blaženost. Skutečné božské děti nemají radost z boxování, zápasení a dalších her, které si hrají dospělí. Božské děti se chtějí sjednotit s Matkou Zemí a snaží se získat radost z přírody. Ale dospělí naneštěstí zneužívají zájem, soucit a schopnosti Matky Země. Porušují Kosmické Zákony a brání tak v cestě své vlastní vnitřní realizace.
Nyní: „Když kradmo nahlížím, Bůh se na mě vrhá.“ Proč? Bůh je ve Svém Pokoji nekonečné Radosti, Míru, Blaženosti a Síly a vidí, že nějaký chudák, osamělý jedinec, ušel celou cestu, aby Ho uviděl. Tento chudák hledající si není jistý svým současným dosažením. Cítí, že ho Bůh může přistihnout a že s ním Bůh může být nespokojen kvůli jeho menším schopnostem, kvůli jeho nižšímu porozumění Světlu a Pravdě. Běžíme k Bohu, ale ve chvíli, kdy ucítíme, že se na nás Bůh dívá, cítíme se zahanbeni, protože jsme ve svých životech udělali plno nepopsatelných chyb. Když stojíme před Světlem, velmi často vychází do popředí všechna naše temnota, nedokonalost a nečistota. Pláčeme a snažíme se uvidět Světlo, ale když už jsme skoro tváří v tvář věčné záři nekonečného Světla, vyděsíme se. Cítíme, že propastná nečistota naší přirozenosti bude odhalena. A tak zkoušíme vidět Pravdu jako zloděj, aby nás nikdo neviděl. Zároveň se snažíme získat radost, když své oči sytíme touto vizí. A když se kradmo rozhlížíme po Božím Eldorádu, po Božím Pokoji nekonečných Pokladů, Bůh se k nám vrhne a řekne: „Mé dítě, po dlouhé době jsi ke Mně přišlo a teď se Mě tak bojíš, že na Mě musíš kradmo nahlížet? Ne. Nenechám tě tak. Zatím sis neuvědomilo své věčné přátelství se Mnou, proto se schováváš. Ale chtěl bych ti nyní říct, že jsem tě přijal za svého zcela vlastního. Ty a Já jsme jedním, věčně jedním. Já jsem si tohoto faktu vědom, ty naneštěstí ne.“ Když toto Bůh řekne, vrhne se k dítěti a obejme ho. Proč to Bůh udělá? Udělá to silou své jednoty. Cítí, že Jeho nejvyšší identita musí být projevena. Bůh začíná svou cestu jako dítě. Hraje si s námi lidmi a dává nám pocítit, že nám není nijak nadřazený. Jestliže by Bůh zůstal ve svém nejvyšším Vědomí, nemohli bychom Ho dosáhnout. A tak se obleče do lidského pláště ve formě dítěte a sjednotí se s námi.
Potom nás musí pozdvihnout. Stýká se s námi, ale samotnou Svou přítomností nás nepozdvihne. Aby nás pozvedl, musí vynést do popředí své vlastní nejvyšší kvality a schopnosti uvnitř nás. A tak když nás nakonec chytí, jak na Něj kradmo nahlížíme, řekne: „Přišel jsi za Mnou z velmi daleké země. Nyní pro Mě nadešel čas, abych ti dal pocítit, že jsi Můj zcela vlastní.“ Proto se na nás vrhá a chytá naši lidskou aspiraci, naši lidskou touhu, náš lidský pláč. Na začátku cesty se Bůh stal dítětem a Sám na nás kradmo nahlížel. Ale na konci cesty cítí Bůh uspokojení v tom, že nechá aspiranta pocítit, že je stejně velký jako Bůh. Hra na schovávanou už není potřeba. Hra skončila. Hra začala, když existovalo oddělení, dualita. Dva hráči měli radost jeden z druhého a dávali radost jeden druhému. A když hra končí, končí v jediném nejvyšším Vědomí.
Na počátku byl Jediný, ale Jediný se chtěl stát mnohými: Ekam bhusyama. Tím, že se stal mnohými, ochutnává Nejvyšší svou vlastní Pravdu v miliónech, miliardách a biliónech podob, v nekonečném množství podob. A nakonec, když tady na zemi plně projevil a naplnil Sám Sebe v nekonečně podobách, vrací se Nejvyšší do svého původního Zdroje. Hra je dokončena.Mé otázky
``` Má chytrá mysl se ptá
na nezodpovězenou otázku: Proč miluji Boha?
Mé upřímné srdce se ptá
na nezodpověditelnou otázku: Proč mě Bůh miluje?
Můj život touhy se ptá
na nezodpovězenou otázku: Proč potřebuji Boha?
Můj život aspirace se ptá
na nezodpověditelnou otázku: Proč mě Bůh potřebuje?
```Věříte vy osobně, že je Bůh jedna entita, nebo že jste možná Bůh vy, já a každý; že jsme všichni skutečně Bůh?
Sri Chinmoy: Má filosofie je tato: Bůh je člověk, který musí být teprve projeven, a člověk je Bůh, který musí být teprve uskutečněn. Člověk je Bůh, ale musí si ještě uvědomit transcendentální Pravdu. Bůh je člověk, ale musí teprve plně projevit Sám Sebe; Bůh je člověk, který musí být na zemi teprve zcela a úplně projeven.
Na druhou stranu může být Bůh čímkoliv na kterémkoliv místě. Bůh není nezbytně nějaký obraz uctívaného svatého člověka nebo nějaká síla v nebi. Bůh je také ve hmyzu, v oblacích, ve stromě, v energii. Já jsem Bůh, vy jste Bůh, my všichni jsme Bůh. Bůh je vševědoucí, všemohoucí a všudypřítomný, ale Bůh musí být projeven a naplněn tady na zemi. Proto jsme tady. Naším cílem je, abychom nakonec naplnili a projevili Boha.Jaký je rozdíl mezi člověkem a Bohem?
Sri Chinmoy: Člověk je zítřejším Bohem. Člověk je Bůh, který musí být realizován na nejvyšší úrovni vědomí, a Bůh je člověk, který musí být na zemi zcela projeven a naplněn. Když jdeme hluboko do nitra, vidíme, že Boží projevení, dokonalé projevení, dosud nenastalo. Pokud by nastalo Jeho dokonalé projevení, nezůstaly by lidské bytosti polovičními zvířaty. Člověk si dosud neuvědomil nejvyšší pravdu. Naše hinduistická filosofie říká, že je tolik bohů, kolik je lidských bytostí nebo duší. To je naše představa.
Každý jednotlivec reprezentuje Boha na zemi. Když vstoupíme do duchovního života a děláme pokrok, vidíme ve svém vnitřním životě nekonečný Mír, nekonečné Světlo a nekonečnou Blaženost. Když půjdeme k duchovnímu Mistrovi, na fyzické úrovni může být jen 170 nebo 180 cm vysoký. Jeho podoba je omezená, ale duchovně nám bude schopen ukázat neomezený Mír, Radost a Lásku. Ve svém vnitřním vědomí je nekonečný. Na fyzické úrovni je spojen se zemí, ale duchovně nikoliv. Když říkáme, že člověk je Bůh, který dosud není realizován, je to vnitřní realita, na kterou poukazujeme.Kdo je Bůh?
Sri Chinmoy: Bůh je vaše vlastní nejvyšší, nejosvícenější, nejdokonalejší část. Máte dvě části: jedna je vyšší, druhá nižší. Většinu času přebýváte v nižší části. Ve chvíli, kdy si plně uvědomíte svou vyšší část a vaše nižší část bude naprosto přeměněna a sjednocena s vaší nejvyšší částí, nebudete ničím jiným než Bohem. Ačkoli jste to ještě nepoznali nebo neodhalili, vaší vlastní nejvyšší, nejrozvinutější, nejdokonalejší a nejosvícenější částí je Bůh. Avšak to, co jste nyní, není dokonalé a má to daleko k dokonalosti.
Dnešní příprava je zítřejší realizací. Připravujete-li se dnes na realizaci Boha, budete moci zítra nebo v blízké budoucnosti vrůst do nejvyšší Božskosti.Nerozumím, co slovo „Bůh“ znamená. Může být Bůh totéž co energie?
Sri Chinmoy: Bůh je nejen totéž co energie, Bůh Sám je energie. Musíme však vědět, jaký aspekt Boha se nám líbí. Pokud se nám líbí Bůh v podobě energie, Bůh k nám přijde v podobě nekonečné energie. Zamlouvá-li se ale naší mysli a našemu srdci podoba Boha jako lidské bytosti, Bůh přijde a postaví se přímo před nás jako lidská bytost v té nejzářivější podobě.
Buddha nepoužíval pojem „Bůh“, používal pojem „Nirvána“. Nirvána je Blaženost, transcendentální Blaženost, a tato Blaženost není ničím jiným než Bohem Samotným. Musíme ale vědět, co ve skutečnosti chceme, o co se snažíme. Chceme-li mír, přinese nám mír uspokojení. Toto uspokojení nám přinese ještě více míru, který můžeme použít ve svém každodenním životě, abychom uspokojili sami sebe a abychom tak vynesli do popředí svou božskou dokonalost. Tuto božskou dokonalost můžeme nazvat Bohem nebo Mírem nebo jakoukoliv jinou božskou kvalitou.Dotkl jsem se Boha
``` Dotkl jsem se Božích Paží.
Jsou na mě příliš silné; nebudu schopen je správně ovládat.
Dotkl jsem se Božích Očí.
Jsou na mě příliš krásné; nebudu schopen je dostatečně ocenit.
Dotkl jsem se Božího Srdce.
Je božsky krásné a nanejvýš plodné. Konečně jsem nalezl svůj domov,
věčný domov.
```Věčný pozorovatel
``` Má duše je věčný pozorovatel
zážitků mého života.
Můj Bůh je věčný pozorovatel
mých životních poznání.
Já jsem věčný pozorovatel
svého vnitřního Božího snu a slibu své duše Bohu.
```Cítí-li někdo, že je Bůh všeodpouštějící, nevzbuzuje to v tomto člověku pocit, že se může klidně chovat špatně?
Sri Chinmoy: Cítíte, že když někdo něco udělal špatně, a potom přijde k Otci a uvidí, že je mu odpuštěno, bude dál v pokušení dělat špatné věci s pocitem, že mu bude odpuštěno pokaždé. Dokonce i lidský otec, nemluvě o božském Otci, Všemohoucím Otci, řekne dítěti: „Podívej, udělalo jsi něco špatného; uhodilo jsi druhé dítě. Jen proto, že tě miluji, jsem ti odpustil, ale nemůžeš dál dělat špatné věci.“ Pokud dítě podruhé uhodí jiné dítě a vrátí se k otci, otec dítě ochrání. Potom mu potají a tiše řekne: „To je podruhé, co ti vysvětluji rozdíl mezi dobrem a zlem, ale ty si to nechceš uvědomit.“ Otec pokaždé odpustí, ale zároveň se bude snažit přesvědčit dítě, že dělá něco špatného. Dětské agresivní kvality postupně vstoupí do otce a dítě vědomě či nevědomě ucítí, že dělá něco špatně. Potom dítě odevzdá své špatné chování pod otcovu ochranu.
V případě duchovního Otce, božského Otce, je to jiné. Když aspirující udělá chybu a poběží k duchovnímu Otci, duchovní Otec mu bezpochyby odpustí a ochrání ho. Potom se okamžitě pokusí vstoupit do srdce hledajícího se Světlem. Lidský otec potají vyhubuje, ale božský Otec nebude hubovat; ví, že hubování nepřináší žádný užitek. Snaží se vidět, co je v aspirujícím špatného. Vidí, že je tam temnota a nevědomost, a řekne: „Když vstoupím do aspirujícího se Světlem, toto Světlo temnotu vyžene. Potom Světlo osvítí nevědomost a přemění ji na poznání a moudrost.“ Moudrost nechá aspirujícího pocítit, že by měl zůstávat míruplný, klidný, tichý a nepouštět se s nikým do konfliktu. Božský Otec to vyřeší svým Světlem, vnitřním Světlem; naplní aspiranta vnitřním Světlem. Lidský otec otevřeně ochrání a pak tajně vyhubuje, protože lidský otec nemá toto čisté Světlo, božské Světlo, které by osvítilo naši temnotu a vyhnalo z nás špatné síly.
V obou případech bude pokušení poraženo. Lidský otec ho porazí přísnou disciplínou a božský Otec ho porazí Světlem. To ale neznamená, že můžeme pokračovat v dělání chyb, a potom jít ke svému Otci pro odpuštění, protože jednoho dne bychom ronili slzy lítosti, až uslyšíme někoho říkat, že nám náš Otec nadržoval.Je přítomnost Nejvyššího v našich myslích a tělech to samé co duše?
Sri Chinmoy: Přítomnost Nejvyššího je všude v těle, vitálnu a v mysli. Ale je to duše, která si je stále vědoma přítomnosti Nejvyššího. Občas jsme si vědomi Boží přítomnosti v srdci, ale v mysli je to velmi zřídka, a pokud se tak stane, pochybujeme o tom. Když získáme od Boha nějakou vnitřní sílu, ve vitálnu se ji pokoušíme použít špatným způsobem. Zkoušíme zničit svět agresivním způsobem. Ve fyzickém jsme tak otupělí a neteční, že přítomnost Nejvyššího necítíme. Když ale jdeme hluboko dovnitř, vidíme, že Jeho přítomnost je ve fyzickém, vitálnu i mysli neustále. Boží přítomnost prostupuje celou naší existencí, ale některá naše část je více osvícena než ostatní, a tou částí je naše duše. Duše, tím že je plně osvícena a je v neustálém kontaktu s Nejvyšším, cítí přítomnost Nejvyššího neustále. Když uděláme v duchovním životě znatelný pokrok, bude naše srdce, stejně jako duše, stále vědomě vnímat přítomnost Nejvyššího. Potom postupně sestoupí toto uvědomění do mysli, vitálna a těla.Je Bůh uvnitř všeho?
Sri Chinmoy: Každý má v sobě Boha, ale ne každý je schopen Jej ve svém nitru vidět. Člověk může vidět Boha, jen pokud pro Něj pláče. Ti, kteří pláčou pro Boha a modlí se k Bohu, mohou Boha realizovat. Každý má hlad, ale ten, kdo má peníze, aby si koupil jídlo, může jíst. Ten, kdo peníze nemá, jíst nemůže. Podobně má každý uvnitř sebe Boha, ale jen ten, kdo má vnitřní pláč, může Boha vidět.Má-li každý svého vlastního Boha, jak může být jen jeden Bůh?
Sri Chinmoy: Bůh je jeden, ale zároveň je mnohým. Strom je jeden, ale má tolik větví. Když se podíváte na větev, cítíte, že je to strom. Když se podíváte na list, cítíte, že je to strom. Podobně můžeme Boha vidět různě z různých úhlů. On je však tím stejným Bohem.Co se týče listu stromu, můžete říct, že to je strom, co se ale týče jednoho člověka, můžete říct, že je Bůh nebo že má Boha?
Sri Chinmoy: Ano, protože jediný Bůh je rozprostřený všude. Když se podíváte na list, můžete cítit, že je to strom. Když se podíváte na jeden z mých prstů, okamžitě dokážete cítit, že je částí mého těla, protože se od těla nedá oddělit. Stejně tak nemůže být lidská bytost nikdy oddělena od Boha.Je nesmírně snadné, nebo nesmírně obtížné navštívit Boha?
Sri Chinmoy: Je nesmírně snadné navštívit Boha, když si uvědomíte, že náležíte Bohu a můžete Ho kdykoliv navštívit. Ale je nesmírně obtížné navštívit Boha, jestliže Ho považujete za cizince, za někoho, kdo s vámi nemá nic společného. V tom případě jsou dveře zavřeny a je nesmírně těžké je otevřít. Jdete-li do otcova domu, přirozeně se do něj dostanete snadno, dveře jsou vám vždy otevřené. Jdete-li ale do domu někoho cizího, nemáte jistotu, zda se tam dostanete.
Největší překážkou v našem spojení s Bohem je strach. My ale nesmíme vstupovat do této jeskyně temnoty a strachu. Nesmíme se schovávat kvůli tomu, že máme strach — strach v mysli, strach ve vitálnu, strach ve fyzickém a strach v psychickém. Musíme zůstat v otevřeném prostoru. Pochybnost, nedůvěra a úzkost jsou dětmi strachu. Pochybnost nás drží v temné jeskyni, ale my nesmíme pochybovat o možnosti projevení Božskosti v našem vlastním životě. Mnoho aspirujících našlo vnitřní mír hned poté, co se zbavili svého strachu.Když na mě Bůh myslí, jak to ve skutečnosti dělá?
Sri Chinmoy: Bůh na tebe myslí neustále, kdežto kdokoliv jiný na tebe může myslet jen v určitý okamžik. Bůh, který si je vědom všeho, na tebe myslí vždy. Zatímco my používáme mysl, abychom na někoho mysleli, Bůh mysl nepotřebuje. A tak, ať již na Boha myslíme nebo ne, Bůh na nás myslí stále. Bůh na tebe myslel a bude stále myslet, protože hluboko uvnitř Boha přebývá tvá existence a zároveň hluboko uvnitř tebe přebývá Boží Skutečnost. A tak Bůh na nás nepotřebuje myslet obvyklým způsobem, neboť si je vědom všeho a my jsme po celou dobu hluboko uvnitř Jeho Srdce.Jestliže je celé stvoření a veškeré vzájemné působení člověka a prostředí jen projevením Boha, tak je ve skutečnosti celý vesmír božský. Je-li to tak, tak kde je potom problém se zlem?
Sri Chinmoy: V tomto děláme chybu. Bůh je ve všem. Vesmír je projevením Boha, ale není dosud božsky dokonalý. Tím, že Bůh odhaluje Sám Sebe, postupuje vstříc ke své Sebedokonalosti. Dokonalost se zatím nedostavila. Všechno ostatní zaujalo své místo, ale dokonalost zatím ne — v mém těle, ve tvém těle ani v těle kohokoliv jiného. Harmonie zatím není dokonalá, nic není zatím dokonalé. Bůh jedná, přemisťuje se, dělá vše možné, ale dokonalost, božská dokonalost se zatím neprojevila. Božská dokonalost je přeměna celé naší bytosti, celé naší existence. Dokonalost, Přeměna a Nesmrtelnost — tyto tři věci jdou ruku v ruce. Bůh odhaluje Sám Sebe ve svém a prostřednictvím svého projevení. Bůh sestoupil do hmoty. Duch sestoupil do hmoty. Nyní Duch musí vystoupat s aspirací na nejvyšší úroveň. Když dojde až na nejvyšší úroveň a snese dolů do fyzického nekonečné Světlo, Mír a Blaženost, může nastat přeměna. A když nastane tato přeměna, musí v lidstvu a ve vesmíru zasvitnout dokonalost.Jak se jmenuje píseň, kterou zpívá Bůh?
Sri Chinmoy: Když se sjednotíš s Boží Vůlí, v té chvíli se stane názvem Boží písně tvé vlastní jméno. Když se já sjednotím s Boží Vůlí, názvem Boží písně bude mé jméno.
Když se sjednotíš s Boží Vůlí, píseň, kterou Bůh zpívá, je tvé univerzální Já. Každá píseň, kterou Bůh v tobě a prostřednictvím tebe zpívá, je tvé univerzální Já. Boží univerzální Já a tvé univerzální Já jsou stejné. Můžeš-li se zcela a neoddělitelně s Bohem sjednotit, staneš se ne jako jednotlivec, ale jako univerzální Já, písní Boha. V té chvíli se ty, jako univerzální Já, staneš názvem písně Boha.Guru, dosáhl některý tvůj žák v minulém životě realizace Boha?
Sri Chinmoy: Nepěstujte si prosím falešnou představu, že jste byli v minulých inkarnacích realizovanými dušemi a že se v této inkarnaci touláte pouští života. Ne, ne, ne. Kdybyste byli realizovanými dušemi, proč byste byli tady jako moji žáci? Mohl bych každému říct, že byl další realizovanou duší a všichni by mi mohli věřit. Budete-li ale upřímní, řeknete, že jste realizace nedosáhli. Přestože jste ji ještě nedosáhli, neznamená to, že ji jednoho dne nedosáhnete. Jestliže jste včera nepili mléko, neznamená to, že ho dnes nebo zítra nemůžete pít. Ale jakmile jednou žijete v představě, že jste včera realizovali Boha, jen krmíte a zveličujete své ego a do vaší mysli vstoupí obrovské nedorozumění. Jednoho dne si začnete myslet: „Ó, Mistr mi nedovolí, abych byl ve svém realizovaném vědomí, a tak mě lidé nepoznávají. Takto vás to bude trápit. Nebo budete cítit: „Jak to, že když jsem v minulé inkarnaci realizoval Boha, mám v sobě tolik nedostatků? Cítím tolik méněcennosti, takovou temnotu. To znamená, že jsem nerealizoval.“ Tady začne vaše pochybnost o vás samých. A vy se tak vůbec nebudete přibližovat ke svému Cíli.
Jen mějte na paměti, že váš Cíl existuje a že jste začali svou cestu. Překročili jste startovní čáru. Všichni z vás, bez výjimky, jste vystartovali. Teď jdete realizovat Boha. Opustili jste startovní čáru a Cíl je před vámi. Ucítíte-li však, že jste již Cíle dosáhli, a z toho nebo onoho důvodu nejste uznávaní, pak děláte chybu. Nechci vás snižovat. Chci ale říct, že když si uvědomíte tuto skutečnost, budete schopni běžet velmi rychle.Jak poznám, že mě Bůh miluje?
Sri Chinmoy: Nejvyšší vám, jako lidské bytosti, dal schopnost a možnost realizovat Boha, skutečného Boha. Kdyby nebyl laskavý, proč by vám dával tento lidský život? Dal vám tento život, dal vám aspiraci, dal vám příležitost a dal vám schopnost realizovat Jeho nejvyšší Výšku. Dal by vám to všechno, kdyby vás nemiloval? Nejvyšší vás miluje, skutečně vás miluje, proto vám dal aspiraci hledat Jeho Lásku.Ve vašem každodenním životě
``` Kde je váš chrám?
Není ve vašem každodenním životě?
Kde je váš oltář?
Není ve vašem každodenním životě?
Kde je vaše povinnost?
Není ve vašem každodenním životě?
Kde je váš Bůh?
Není ve vašem každodenním životě?
Kdo je Bůh?
Ten, kdo zpívá píseň sebepřekonání
v každé tiché chvilce.
```Když mám problémy, nezdá se mi, že bych je skutečně řešil. Dokonce ani moji přátelé a rodiče vždy nevědí, co je nejlepší.
Sri Chinmoy: Existuje někdo, kdo ví, co je pro vás nejlepší, a tím je Nejvyšší. Nejvyšší není mentální halucinací. Budete schopni Ho vidět, budete schopni Ho slyšet, budete schopni s Ním večeřet. Není jen vaším Otcem, je také vaším věčným Kamarádem. Musíte Mu předat svou odpovědnost sami za sebe. Pokud cítíte, že vás rodiče nebo přátelé ovlivňují špatným způsobem, první věcí je nabídnout je také k Nohám Nejvyššího. Pokaždé, když máte nějaký problém, namísto abyste se ho snažili řešit sami svou omezenou schopností nebo moudrostí, nabídněte ho prosím Nejvyššímu.
Jeho Oči vidí lépe než naše. Jeho Uši slyší rychleji než lidské uši. Mluvíme k lidským bytostem, které nemají čas nás poslouchat; mají na práci tolik věcí ve vnějším světě. Velmi často ale zapomínáme, že je zde někdo jiný, kdo je vždy dychtivý nás poslouchat. Nejvyšší je vždy dychtivý nás poslouchat, ale my k Němu nemluvíme.
Někdy mluvíme s naší vlastní myslí, s naším nespokojeným vitálnem, ale velmi zřídka se snažíme mluvit s naší vnitřní bytostí. Pokud objevíme tajemství, jak promlouvat k naší vnitřní bytosti, vyřešíme všechny své problémy a objevíme skutečný význam naší lidské existence. Tato lidská existence je zlatou příležitostí, kterou nám Nejvyšší poskytl. Říkáme, že nemáme příležitost, ale je to naprostá lež. Nejvyšší nám dal příležitost, ale my tuto příležitost nevyužíváme.Narodil se Bůh?
Sri Chinmoy: Ano, Bůh se narodil a rodí se. Bůh se v tobě rodí v každém okamžiku — v tom, co říkáš, v tom, co děláš, a v tom, čím se stáváš. Bůh do tebe neustále vstupuje v nové podobě. S každou novou myšlenkou, s každým novým nápadem můžeš cítit, že nový Bůh zasvitl, nový Bůh se zrodil. A co dělá? Vede tě od menšího poznání k většímu poznání. Možná, že právě teď znáš jen jména svých rodičů, svých prarodičů a pár kamarádů. To je tvoje nižší poznání. Ale zítra a po pár dnech uvidíš, že znáš více jmen, více lidí, více zemí. S každým okamžikem a s každou novou myšlenkou budeš cítit, že ti Bůh v nové podobě dává více poznání, více moudrosti.
Chci ti říct, že při tvém narození se uvnitř tebe narodil Bůh. Nyní se v tobě Bůh rodí v každém okamžiku a činí tě lepším, krásnějším, moudřejším a více naplňujícím. Kdo je Bůh? Bůh jsi ty sám uvnitř sebe. Tvoje nejlepší kvality jsou kvality od Boha. Bůh přichází, postaví se před tebe a dívá se, co děláš — jestli se hádáš nebo nehádáš se svým bratrem, zda posloucháš nebo neposloucháš svou maminku. Když se nehádáš se svým bratrem, ucítíš, že z tebe má Bůh obrovskou radost. Když posloucháš svou maminku, znovu ucítíš, že z tebe má Bůh obrovskou radost. Každý den máš stovky příležitostí buď Boha těšit, nebo netěšit. Vím, že maminku opravdu posloucháš a že z tebe má Bůh radost. A jsem na tebe a tvého bratra velmi pyšný, že se nikdy nebijete. Viděl jsem vás už mnohokrát a nikdy jsem vás neviděl se hádat a bít se. Stejným způsobem je na vás pyšný i Bůh. Každý den časně ráno medituji a koncentruji se na vás a vidím, že Bůh je s vámi velmi spokojen. Když na vás myslím, když se na vás koncentruji, je tam jen samá radost a samá blaženost. A tak když já jsem s vámi spokojen, velmi spokojen, můžete si být jistí, že je s vámi velmi spokojen i Bůh. Kdyby Bůh nebyl spokojen, nebyl bych spokojen ani já. A protože je Bůh s vámi velmi spokojen, projevuji vám veškerou svou lásku, veškerou svou pozornost a veškerý svůj zájem.Jak definujete Boha?
Sri Chinmoy: Každý si musí definovat Boha svým vlastním způsobem. Bůh překračuje a přesahuje všechny popisy. Přišli jsme z říše zvířat a od chvíle, kdy máme vyvinutou mysl, ji musíme používat. Používáme ji, ale velmi často špatným způsobem. Každý z nás je dostatečně způsobilý k tomu, aby vyjádřil a definoval Boha podle svého vlastního uvědomění a vnitřního světla. Můžete říci, že Bůh je nekonečné rozpětí vědomí. Ten, kdo sedí vedle vás, možná řekne: „Ne, Bůh je nekonečné světlo,“ a třetí člověk může říci: „Bůh je veškerou silou.“ Čtvrtý člověk může říci: „Bůh je osobní, je jako lidská bytost: má dvě ruce, dvě oči, nos a tak dál.“ Také má pravdu. Každý musí cítit nebo si uvědomit Boha podle svých vlastních schopností. Každý člověk bude Boha definovat svým vlastním způsobem.
Má definice je tato: Bůh je člověk, který musí být teprve plně projeven, a člověk je Bůh, který musí být teprve plně uskutečněn. My všichni jsme lidskými bytostmi, avšak zároveň jsme Bohem.Co můžeme dělat pro Všemohoucího Boha?
Sri Chinmoy: Co můžeme dělat pro Všemohoucího Boha? Můžeme Mu nabídnout všechno své vnější i vnitřní bohatství. Když Mu nabídneme své vnější i vnitřní bohatství, uvidíme, že nám okamžitě nabídne v nekonečné míře své Bohatství. Nabídneme-li Bohu časně ráno jen jednu božskou myšlenku, jednu čistou myšlenku, okamžitě nám dá tisíce božských myšlenek, abychom je denně používali.
Je to naše vnitřní bohatství, které nabízíme. Jak ale můžeme nabídnout své vnější bohatství? Když děláme dokonce i tu nejmenší práci, bezvýznamnou činnost, jako například ořezávání tužky, měli bychom cítit, že schopnost držet a ořezávat tužku přišla přímo od Boha. Když zasvětíme všechny své vnější aktivity Bohu, potom všechny schopnosti, které nám Bůh dal, Mu přímo vracíme. Když děláme tyto nevýznamné činnosti, okamžitě vidíme, že nám dá Bůh nekonečně více síly, když vstoupíme do obtížnějších, důležitějších a účelnějších aktivit.Je nesmírně snadné nebo nesmírně obtížné komunikovat s Bohem?
Sri Chinmoy: Když považujeme Boha za svého zcela vlastního, můžeme s Ním komunikovat velmi snadno. Když Ho považujeme za něco vzdáleného a nedosažitelného, je to velmi, velmi obtížné — nehledě na to, jak často se na Něj obracíme, On nám neodpoví. Když jsme si vědomi své jednoty s Ním, nemůžeme mít při komunikaci žádné problémy. Když ale dovolíme svým pochybnostem, aby nás od Boha oddělily, potom toto oddělení bude existovat navzdory našemu nejrozhodnějšímu úsilí toto překonat.Bůh je zcela pro tebe
``` Ničeho se neboj,
dokonce ani nespoutaného smíchu zlehčování.
Pamatuj si, Boží Soucit je celý pro tebe.
Ničeho se neboj,
dokonce ani neustálého burácení noci nevědomosti.
Pamatuj si, Boží Soucit je celý pro tebe.
Ničeho se neboj,
dokonce ani nezměnitelných zákonů vesmíru.
Pamatuj si, Boží Soucit je celý pro tebe.
```Bůh-Dokonalost
``` Pravda je Bůh-Zrození,
Mír je Bůh-Život, Láska je Bůh-Vzestup,
Světlo je Bůh-Dokonalost.
```Někdy cítím obrovskou úzkost a prosím Boha o pomoc. Proč potom cítím obrovský mír a bezpečí?
Sri Chinmoy: Musíš vědět, že je to proto, že Bůh odpověděl na modlitbu. Když byl tvůj syn malý, měl často hlad. Jestliže potřeboval mléko nebo něco jiného, běžela jsi k němu. Když jsi ho nakrmila, naplnila jsi jeho touhu a jeho žízeň byla uhašena. Dostal všechno, co potřeboval. Byl hladový na fyzické úrovni. Když tě něco bolí nebo trpíš, také něco potřebuješ: Boží Útěchu. Lék na utrpení je útěcha ve formě Světla, Míru a Blaženosti. Když trpím a někdo přijde a utěší mě, znamená to, že mi přinesl Mír a Světlo. Když něco tvůj syn potřeboval, přišla jsi za ním, protože jsi měla schopnost jej potěšit, uspokojit a naplnit jej. Jelikož má Bůh nekonečně větší schopnosti než ty, prosíš Ho, protože víš, že jedině On může naplnit tvou touhu. Jako ty odpovídáš na modlitbu nebo pláč svého dítěte, tak Bůh odpovídá na tvůj pláč. Bůh přichází. On Sám odpovídá na tvůj pláč.Zdá se mi, že na začátku duchovní cesty vidíme Boha s podobou, a jak vrůstáme do jednoty, začíná svou podobu ztrácet. Je to pravda?
Sri Chinmoy: Ne, bohužel se mýlíte. Já jsem realizoval to nejvyšší, úplně nejvyššího Absolutního. Dosáhl jsem, realizoval jsem, vlastním a ztělesňuji Absolutního. Když komunikuji s Nejvyšším, mohu s Ním komunikovat s podobou nebo i bez podoby. Naše mentální představa je, že beztvaré je nadřazeno tvaru. Cítíme, že před stvořením byl Nejvyšší beztvarý, a teprve později si vzal podobu, aby k nám přišel. Ale podívejte se na slunce. Když se na něj podíváme, má tvar malého disku, přestože je tak ohromné. Proč? Protože jej vidíme z veliké, veliké dálky. Podobně, když duchovní Mistři, velké duchovní osobnosti nebo duše, které realizovaly Boha, sestoupí dolů, ztělesňují v sobě nejvyšší nekonečné Vědomí. Ale když přijdou do světa tvaru, jsou vysocí sto osmdesát nebo sto sedmdesát centimetrů nebo ještě méně. Myslíte si, že tak ztratili svou vnitřní výšku? Myslíte si, že ztratili svou vnitřní hloubku? Ne. Je to jako ohromné slunce, které odtud vypadá malinké.
Když vědomí vstupuje do fyzického, fyzické má určitou podobu. Jednotlivec je ve skutečnosti duše a duše je představitelem Boha. Duše je nekonečný Mír, Světlo a Blaženost uvnitř Boha. My ale nevidíme duši, vidíme jen velice omezenou postavu: taková výška, taková délka, taková šířka. Cítíme, že cosi za tělem nebo tvarem je rozlehlejší. Pravda, beztvaré je rozlehlejší, ale je chybou říkat, že beztvaré je významnější než tvar. Představa, že čím výše jdeme, tím jsme více v kontaktu s beztvarým, není správná. Když jdeme výš, nemusí to být směrem k beztvarému. Může to být směrem k nanejvýš božskému Bohu s podobou, který má bezmeznou Náklonnost, bezmeznou Lásku, bezmezný Zájem — vše v nekonečné míře. Můžeme jít za hranice mysli, ale ne za hranice nejvyšší Podoby.
Skuteční duchovní Mistři mohou snadno meditovat na beztvaré — na Nekonečnost, Věčnost a Nesmrtelnost. Ale když jste v těle, jste v mysli. Mysl nemůže nikdy meditovat na Nekonečnost; mysl může meditovat na malinký obrázek, na svíčku, na vonnou tyčinku, květinu a podobně. Když meditujete, je vždycky lepší a bezpečnější meditovat na tvar. Chcete si vážit Boha, chcete milovat Boha, chcete božským způsobem vlastnit Boha a být vlastněni Bohem. Meditujete-li na nekonečně jasnou podobu, která má nekonečné božské Vědomí, Světlo a Blaženost, budete zkoušet do ní vrůst. Máte pocit, že když něco můžete vidět, můžete do toho i vrůst.
Právě teď si ale nemyslíte, že jste schopni vrůst do něčeho beztvarého. Až realizujete Boha, budete moci vrůst do čehokoliv. Když ale meditujete na beztvaré před realizací a myslíte si při tom, že to je něco vyššího, říkám vám, že se budete pozítří cítit velmi nepohodlně, zcela nesví. Zkuste dva nebo tři dny meditovat na beztvaré. Uvidíte, že se nebudete cítit dobře, protože jste nezískali pocit, který jste chtěli. Když meditujete na duchovního Mistra, okamžitě cítíte pozornost, zájem, lásku a požehnání. Je to spontánně vzájemné. Nabízíte svou oddanost a Mistr vám nabízí svůj soucit. Ale pokud je to něco beztvarého, jako bezmezný oceán, jste zcela ztraceni; vaše schopnost zaměřit koncentraci je zcela ztracena. Na začátku potřebujete koncentraci. Je pro vás snadnější zaměřit koncentraci na něco, co má formu, na co můžete zaměřit veškerou svou pozornost. Potom do toho můžete vstoupit a získat co nejvíc. Když vstoupíte do něčeho, co má tvar, získáte vědomí beztvarého. A tak tvrdit, že to, co má tvar, nemá stejnou kapacitu jako beztvaré, je chyba.
Považujme tělo za tvar a jeho sílu za beztvaré. Celé tělo má sílu, a jestliže chcete sílu, můžete ji získat z kterékoliv části těla. Můžete se dotknout hlavy, můžete se dotknout nohy. Můžete se dotknout jakékoliv části toho, co má tvar, abyste vstoupili do beztvarého. Můžete-li cítit, že tvar i beztvaré jsou stejně důležité, realizujete Boha dříve.
Nikdy nesmíte podceňovat sladký pocit mezi Bohem a hledajícím, mezi Mistrem a oddaným, mezi božským věčným Otcem a božským věčným Synem. Myslete na nejsladší pocit Krista, když řekl: „Já a můj Otec jsme jedním.“ Nebo se podívejte na vztah mezi matkou a synem. Když řeknete „matka“, okamžitě se vám vybaví tvar. Když je matka naživu, vidíte v ní všechny božské kvality; uvnitř tvaru získáváte beztvaré kvality. Ztělesňuje dokonalost, lásku, zájem, soucit a podobně. Ale když na ni myslíte jako na beztvarou, kde je? Je to velmi neurčité. Když matka zemře, kde je její náklonnost? Kde je?
Na druhou stranu bych vám chtěl říct, že je chyba si myslet, že beztvaré je nadřazené tvaru. Jsou stejně důležité. Obzvláště na počátku, předtím, než realizujeme Boha, je vhodné jít přes tvar. Dokážete-li jít přes tvar k beztvarému, budete šťastní. Budete-li se však snažit jít přes beztvaré k tvaru, bude se vám to zdát nemožné. Nejdříve musíte vejít do vody a trochu plavat. Až když se stanete dobrými plavci, můžete přeplavat moře. Ale pokusíte-li se moře přeplavat, aniž byste uměli plavat, utopíte se.
Když chce občas někdo získat radost z beztvarého, může. Když chce někdo mít radost z tvaru, může. Chci ale říct, že dokonce i po realizaci Nejvyššího a Absolutního získáte více radosti z tvaru, protože se staráte o projevení. Duchovní hledající, kteří pláčou po projevení Božského na zemi získají obrovskou radost, mnohem více radosti z Absolutního, který má tvar než z Absolutního bez tvaru.Protože se v dnešním světě děje tolik násilných věcí a svět je tak plný nedokonalostí a hádek, mnoho lidí říká, že Bůh je na svět rozzlobený. Myslíte si, že se Bůh na svět zlobí, anebo je spokojený?
Sri Chinmoy: Když myslíme na Boha jako na Soucit, jako na Lásku, okamžitě cítíme, že je s námi Bůh spokojen. Když však myslíme na Boha jako na Spravedlnost, cítíme, že je s námi Bůh nespokojený kvůli naší nedokonalosti, hádání se, bojování a tak dále. Jdeme-li hlouběji, cítíme, že je Bůh veškerou Láskou a že Jeho Láska je všude; je všeprostupující. Je to Jeho Láska, která prostupuje Nebe, zemi a vše.
V hinduistických písmech proslula pasáž, ve které se říká, že Bůh je Blaženost. Z Blaženosti vzniklo stvoření, v Blaženosti svět přebývá a do Blaženosti se každá jednotlivá duše vrátí. Je-li Bůh veškerou Blažeností, je-li v Blaženosti, nemůže se na své stvoření zlobit. Má-li někdo radost, pravou radost, nezlobí se na nic ani na nikoho.
Nakonec zjišťujeme, že to nejsme my, kdo ve skutečnosti něco dělá. Bůh je Ten, kdo koná a kdo je i činem, a je to On, kdo zakouší zážitky, se kterými se potkáváme všude kolem sebe. Bůh-Soucit se na nás nezlobí. Bůh-Láska s námi není nespokojený, protože je to On, kdo jedná v nás a prostřednictvím nás. On je zážitkem a On je tím, kdo zážitek zakouší.Jsme šťastní
``` Jsi šťastný,
protože ve svém životě sdílíš s Bohem
všechny malé i velké události.
Je šťastný,
protože miluje Boha neúnavně a bezpodmínečně.
Jsem šťastný,
protože mám opravdovou potřebu Boha.
```Osobní a neosobní
``` Ó osobní Bože,
proč jsi všude? Nemohu svobodně chodit,
nemohu svobodně mluvit, nemohu dokonce ani svobodně spát.
Ó neosobní Bože,
jsi tak chytrý. Víš, jak myslet,
víš, jak si hrát na schovávanou. Kvůli mně,
kvůli Tobě, buď se mnou víc,
pokud ne neustále.
```Jaký je vztah mezi Bohem a naším vnímáním času?
Sri Chinmoy: Vize Boha není něco, co se má naplnit v budoucnosti. Bůh je všemohoucí, vševědoucí a všudypřítomný. Vnímání a projevení Boha probíhají současně.
Člověk, jenž je nástrojem Boha, plánuje, a později vidí jak se projeví jeho plány v čase. Avšak Hra Boha se více podobá dětské hře — tím, že je spontánní a bez motivu a nehledá budoucí výsledek. Bůh je božské Dítě, ale Jeho Hra, na rozdíl od hry lidského dítěte, je zodpovědná, vědomá a božská.
Pro člověka je dobré mít plán. Bůh projevuje Sám Sebe prostřednictvím člověka. Jak se nevědomost rozplývá ve Světle, naše konečné vědomí postupně odhaluje Pravdu. Ve světě Boha ale existuje Pravda a Odhalení společně, a tak dochází k vnímání a projevení současně. Člověk musí vizi budoucnosti naplnit pomocí plánů, aby Bůh mohl prostřednictvím člověka odhalit to, co v Něm vždy přebývalo.Ježíš byl Syn Boha, ale Bůh samotný na zem nepřišel, je to tak?
Sri Chinmoy: Bůh přišel, Bůh přichází, Bůh je již tady. Váš koncept Boha je, že je to někdo neomezený. Ano, je, ale je také hluboko uvnitř vás. Půjdete-li hluboko dovnitř, uvidíte, že uvnitř vašeho těla je Bůh. Půjdete-li ještě hlouběji, uvidíte, že vaše vnější tělo je také Bůh. Musíte se dívat jinýma očima, ne těmato fyzickýma očima. Uvidíte-li Boha svýma fyzickýma očima, Boha popřete. Řeknete: „Co? Bůh vypadá takto? To nemůže být Bůh.“ Jestliže by se přímo před vás postavil Kristus, většina z vás by řekla: „Ne, jak toto může být Syn Boha?“ Vidíte-li někoho ve fyzické podobě, devadesát devět lidí ze sta tomu nebude věřit, protože základní přirozeností lidské mysli je podezřívat. Když ale se svou aspirací, s vnitřní touhou naší duše, dosáhneme Pravdu, uvidíme, že Bůh je všude. Bůh je uvnitř vás, Bůh je uvnitř této stěny, Bůh je tady v této místnosti.Cesty k Bohu
``` Co je božský Život,
ne-li přímá cesta k Bohu?
Co je božské Světlo,
ne-li sluncem ozářená cesta k Bohu?
Co je božská Láska,
ne-li přímá, sluncem ozářená zkratka, nejvyšší zkratka k Bohu?
```From:Sri Chinmoy,Božský život: je nám vzdálený?, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/gl