V případě duchovního Otce, božského Otce, je to jiné. Když aspirující udělá chybu a poběží k duchovnímu Otci, duchovní Otec mu bezpochyby odpustí a ochrání ho. Potom se okamžitě pokusí vstoupit do srdce hledajícího se Světlem. Lidský otec potají vyhubuje, ale božský Otec nebude hubovat; ví, že hubování nepřináší žádný užitek. Snaží se vidět, co je v aspirujícím špatného. Vidí, že je tam temnota a nevědomost, a řekne: „Když vstoupím do aspirujícího se Světlem, toto Světlo temnotu vyžene. Potom Světlo osvítí nevědomost a přemění ji na poznání a moudrost.“ Moudrost nechá aspirujícího pocítit, že by měl zůstávat míruplný, klidný, tichý a nepouštět se s nikým do konfliktu. Božský Otec to vyřeší svým Světlem, vnitřním Světlem; naplní aspiranta vnitřním Světlem. Lidský otec otevřeně ochrání a pak tajně vyhubuje, protože lidský otec nemá toto čisté Světlo, božské Světlo, které by osvítilo naši temnotu a vyhnalo z nás špatné síly.
V obou případech bude pokušení poraženo. Lidský otec ho porazí přísnou disciplínou a božský Otec ho porazí Světlem. To ale neznamená, že můžeme pokračovat v dělání chyb, a potom jít ke svému Otci pro odpuštění, protože jednoho dne bychom ronili slzy lítosti, až uslyšíme někoho říkat, že nám náš Otec nadržoval.From:Sri Chinmoy,Božský život: je nám vzdálený?, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/gl