Jedna žákyně, paní okolo padesáti, byla velmi nejistá. Nehledě na to, měla jisté potíže v plíci. A proto měl Mistr pro ni zvláštní zájem. Navštívila spoustu doktorů, ale ti ji neuměli vyléčit. Občas obdržela Mistrovo světlo a pak se cítila trochu lépe. Když ale jeho světlo neobdržela, hodné trpěla, V důsledku své slabé plíce někdy nemohla spát a Mistr jí musel dát okultní radu na tělesné úrovni na to, jak usnout. Poté byla schopna spát několik dní, ale zanedlouho trpěla opět. Mistr byl velmi soucitný s touto paní, ale věděl, že její utrpení by skončilo, jen kdyby jí mohl upřímně říci příčinu. Říkala mu: „Buď ke mně prosím upřímný a řekni mi, proč tak mnoho trpím.“
Mistr se zeptal Boha, zda by jí mohl říci, proč se u ní rozvinula slabá plíce. Ale Bůh mu řekl: „Když jí řekneš, proč trpí, zítra tě opustí.“ Mistr odpověděl: Potřebuju ji?“
„Je pravda, že ji nepotřebuješ,“ řekl Bůh. „ale když s tebou zůstane, když bude k tobě dále chodit pro duchovni vedení, tak je zde jakási šance, že jednoho dne od tebe obdrží nezměrné světlo. Potom budeš moci vyléčit její plíci. Ale když jí řekneš, že trpí kvůli svému emocionálnímu životu, svému nižšímu vitálnímu životu, a že tohoto života musí zanechat, bude toho schopna? Teď vede ve skutečnosti dvojí život. Má padesát pět let; a je svobodná, ale žije v emocionálním světě. Když jí řekneš, aby vedla čistý život a vzdala se všech svých vitálních vztahů, bude to pro ni nemožné. Jen se vzdá duchovního života. Proto je nejlepší to pominout a zkusit jí pomoci, jak nejlépe dovedeš. Víš, jak mnoho trpí v důsledku svého emocionálního života.“
Mistr řekl: „Právě proto, že trpí kvůli svému emocionálnímu životu, by bylo ode mě moudré, abych jí upřímně řekl příčinu jejího utrpení — i přestože budu jednat jako řezník.“
Bůh velmi zvážněl a řekl Mistrovi: „Nejednej proti Mé Vůli. Nikdy jí nesmíš říct, proč trpí. Jen jí dej tolik světla, kolik můžeš. To je to, co od tebe chci.“ Mistr se okamžitě odevzdal Boží Vůli a řekl: „Jistě.“ Mistr dále nabízel této paní nejvyšší soucit. Věděl, že když někdo trpí tímto druhem plicního onemocnění, je pro něho nejlepší dělat lehkou práci. Tak jí učinil svou zahradnicí a dal jí i trochu kancelářské práce. Někdy jí požádal, aby mu zjednala schůzku, zúčastnila se duchovních setkání a zaznamenávala různá setkání.
Mistr ji povzbuzoval, aby byla ve světě květin. Tajně doufal, že když zůstane ve světě květin, zasvitne v ní kousek čistoty a bude chtít vést lepší život. Samozřejmě, že to byl hloupý nápad. Kdyby se tak stalo, všichni zahradníci a květináři by se stali čistými prvotřídními dušemi. Člověk se může dotknout květin a přivonět si k jejich vůni, ale jeho mysl může zůstávat nečistá. Ale protože květiny ztělesňují čistotu, Mistr zoufale doufal, že by mohly v jejím srdci, mysli a fyzickém vytvořit určitou čistotu.
Tak to šlo po nějakou dobu. Paní trpěla a Mistr také trpěl. Jednoho dne řekla jednomu z Mistrových nejdražších žáků: „Tento Mistr není dobrý. Nemá žádnou duchovní sílu, žádnou okultní sílu, nic, nic, nic! Věřila jsem v něho. Někdy jsem ho v tajnosti nazývala 'otče' a na den otců jsem mu dala dopis, v němž stálo: „otcové přicházejí a otcové odcházejí, ale zde je otec, který mě neopustí, i když ho chci opustit. Je můj věčný otec, můj otec věčnosti.“ Teď vidím, že jsem se mýlila ve všem, co jsem si o něm myslela.“
„Kdyby měl můj fyzický otec nějaké možnosti, kdyby měl nějaké peníze, dal by mi, o cokoliv bych ho požádala, kdyby mohl. Buď nemá schopnost, nebo má schopnost, ale nevyužívá ji pro mě. Můj pocit je, že nemá schopnost. Proč bych si to měla myslet jinak? Nemá schopnost, a tak je pro mě nejlepší, abych ho opustila a poohlédla se po jiném Mistrovi.“
Když to žák řekl Mistrovi, Mistr řekl: „Jsem tak šťastný, že to slyším. Když mě opustí, budu nejšťastnější člověk. Trpěl jsem, ona trpěla. Více jí nemohu pomoci.“
Žák se zeptal: „Proč už jí nemůžeš pomáhat.“
„Prostě nemohu,“ odpověděl Mistr. „Schopnost, kterou mi Bůh dal, je velmi omezená. Už jí dále nemohu pomáhat.“
Tu noc přišel Bůh k Mistrovi a řekl: „Přišel čas, abys řekl své žákyni, že ji nejsi schopen vyléčit díky jejímu vitálnímu životu.“
Mistr řekl Bohu vše, co slyšel od ženina přítele. Bůh se smál a smál a řekl: „Říkám ti, že teď přišel čas. Řekni jí to zítra.“
Protože paní bydlela blízko Mistra, další den pro ni poslal a ona přišla pracovat na jeho zahradu. Tehdy Mistr neměl tak mnoho žáků, aby pro něho vařili a on sám zřídka vařil — snad jednou do roka. Ale v ten den Mistr cítil, jak do jeho života vstoupil ohromný soucit.
Jelikož dostal nařízení od šéfa, Nejvyššího, vypustit atomovou bombu, cítil, že nejlepší věcí bude paní předem utěšit. Nejprve by jí ukázal moře náklonosti a soucitu. Tak sám Mistr uvařil s největší láskou, zájmem a soucitem jídlo, které se dalo nebo nedalo jíst. Udělal několik jídel a potom pozval žačku, aby přišla a pojedla s ním v kuchyni. Žákyně byla velmi vděčná, byla ohromně vděčná. Řekla Mistrovi: „Dnes mi ukazuješ takovou náklonost, takový zájem, takový soucit. Jak to, že mě stále nemůžeš vyléčit? Víš, jak trpím. Dokonce minulou noc jsem tolik trpěla.“ Mistr si okamžitě vzpomněl, co mu Bůh řekl, aby udělal a řekl: „Jak můžeš očekávat, že tě vyléčím, když velmi dobře víš, jaký život vedeš. Vedeš velmi nečistý život“ „Ha!“ plakala žákyně a začínala se hněvat. Když vstávala, svrhla sklenici, která spadla na zem a rozbila se. Jakou scénu udělala! „Toto sis tajně myslel! To sis myslel! Ty víš, jaký druh života jsem vedla — nejčistší. Jsem svobodná žena. Nikdy jsem se nevdala, ale místo toho jsem přišla k tobě, abych realizovala Boha. A teď, po tolika letech mi říkáš toto. Máš nějakého žáka, který je tak čistý jako já?“
Mistr se smál a smál a řekl: „Mám nějakého žáka, který je větší pokrytec než ty? Když mí ostatní žáci vedou nebožský život, tak mi to okamžitě řeknou. Dokonce na fyzické úrovni mi to řeknou. Nemusím se koncentrovat na vnitřní úrovni, abych věděl, co se děje na fyzických, vitálních a emocionálních úrovních jejich životů. Jejich životy jsou pro mě otevřenou knihou. Ale poslední tři roky jsi mě klamala. Po určitou dobu mě Bůh žádal, abych byl potichu, protože kdybych ti to řekl, opustila bys naši cestu dlouho předtím. Ale nyní mi Bůh řekl, abych byl k tobě krutě upřímný. A tak ti to říkám.“
„Zůstaň se svým Bohem! Nepotřebuji tě a nepotřebuji tvého Boha. Jen tolik mohu říci. Na sto procent se mýlíš!“
Mistr se rozčílil a řekl: „Koho zkoušíš klamat? Můžeš klamat celý svět, ale mě ne. Kdo před šesti dny, okolo třetí ráno, zvonil u tvých dveří? Nebyl to tvůj přítel? Neotevřela jsi své dveře, i když zvonil a zvonil. Proč? Protože jsem osvěcoval tvou duši. Zkoušel jsem přinést světlo tvé duše do tvého vitálního života, emocionálního života a vnitřně jsi mě viděla. Další den jsi ke mně přišla a řekla: „Mistře, viděla jsem tě ve snu. Byl jsi tak krásný, tak zářící! Byla jsem tak potěšena, že jsem tě viděla doma.“ Usmál jsem se na tebe. Už jsi to zapomněla? Protože světlo mé duše vstoupilo do tvé duše, byla jsi tak pohnuta, že jsi svému příteli neodpovídala. Co bys dělala se svým přítelem v tuto hodinu? Proč přišel?“
„Oh, oh, můj přítel, přišel... Nežije zde, žije někde jinde. Šel do kina a byl opilý. Ztratil se a nemohl jít domů., a tak si myslel, že když by mohl strávit...?“
„Znám, znám, znám všechny druhy těchto příběhů. Jednoduše ti říkám, proč Bůh nechtěl, abych ti řekl důvod, proč jsem té nemohl vyléčit. Věděl, že v den, kdy k tobě budu upřímný, tě ztratím. Ale Bůh nechce, abys déle zůstávala na mé cestě. Teď chce, abys mě opustila, protože jsi beznadějný případ. Musíš jít svou vlastní cestou a já musím jít se svými žáky svou vlastní cestou. Tak teď můžeš jít. Čas nadešel. Už mě více nepodváděj.“
Odešla, ale její zloba ji neopustila a chtěla Mistra potrestat. Mistr měl několik duchovních center a jel navštívit jedno z nich, vzdálené dva tisíce mil. Na cestě zpět dostal tu nejbolestivější ránu. Tato bývalá žákyně řekla svému nechvalně známému příteli, aby najal dva pobudy. Tito muži v Mistrově nepřítomnosti zničili jeho dveře, vstoupili do domu, zničili Mistrovu ložnici a meditační místnost a ukradli mnoho drahých věcí. Mistr byl šokován. Myslel, že zavolá své bývalé žákyni, a ukáže jí trochu své okultní schopnosti, ale jeho šéf, Nejvyšší, jeho věčně Milovaný, řekl: „Je pod tvou důstojnost jednat s těmito lidmi na jejich úrovni. Když jsi k lidem upřímný, dokud nejsou oni skutečně upřímní; dokud skutečně nechtějí přijmout duchovní život, všechny jejich zvířecí kvality přichází do popředí. Dlouho předtím jsem ti bránil. Tři roky jsem ti bránil. Poté jsem souhlasil s tvým návrhem, protože když jsem viděl, že je to beznadějný případ, tak jí dovolme, aby odešla. To je poslední trest, poslední utrpení, které kvůli ní budeš mít. Teď příběh s touto žákyní skončí.“ A Mistrův příběh s touto žákyní skutečně skončil. Nejvyšší, jako obvykle, měl pravdu.
Zkoušej osvítit nevědomost; buď příjemný, buď laskavý, buď plný zájmu, každou vteřinu se pokoušej osvítit nebožskou lidskou bytost svým způsobem a na oplátku ti vykradou dům! Pak musíš pracovat velmi těžce, abys to dostal zpět. Co jiného je vrchol nevděčnosti, než toto? To je život. Nejprve pes štěká a pak, když je štěkání dost, tě tak pokouše, že můžeš umřít. Ale když Boží ochrana, Boží soucit a Boží světlo v tobě a skrze tebe pracují, potom můžeš jednoduše přežít psovo kousnutí, jak se Mistrovi jednoduše podařilo.
14. září 1974From:Sri Chinmoy,Obloha vděčnosti a moře nevděčnosti, Sri Chinmoy Centrum, 1995
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/gsi