Bůh Hudebník ví, že Jeho hudba je Jeho transcendentální Sebe-splynutí. Člověk hudebník si myslí, že jeho hudba je celoživotním společníkem jeho světa.
Bůh Hudebník je božsky a věčně tajemný. Člověk hudebník je lidsky a dočasně úžasný.
Boží Hudba nám říká, že hudba je realizací univerzální Duše. Lidská hudba nám říká, že hudba je aspirací individuální duše.
Boží Hudba běží od výšky do hloubky. Lidská hudba běží ze šířky do délky. Na svém vrcholu je Boží Hudba Jeho Vizí. Ve své hloubce je Boží hudba Jeho Královstvím. Ve své šíři je lidská hudba jeho plačící duší. Ve své délce je lidská hudba jeho vítězným cílem.
Boží Hudba je neustálým rozšiřováním Blaženosti Jeho Duše. Lidská hudba je příprava jeho životního hladu po věčné radosti.
Boží Hudba zabíjí Boha svou nekonečnou zářivostí. Lidská hudba zabíjí člověka svou neúnavnou zvědavostí.
Hudba v neosvíceném těle je zničení. Hudba v neosvíceném vitálnu je vášeň. Hudba v neosvícené mysli je zmatek. Hudba v neosvíceném srdci je frustrace.
Hudba v aspirujícím těle je tvoření. Hudba v aspirujícím vitálnu je očištění. Hudba v aspirující mysli je osvobození. Hudba v aspirujícím srdci je odhalení.
Můj Bůh Nejvyšší Hudebník má dvě rodiny. Jedna je na Východě, druhá je na Západě. Bůh říká svým východním dětem, nebo přesněji, jeho indickým dětem, že hudba je čistota duše. Bůh říká svým západním dětem, že hudba je krásou života. Bůh říká svým východním dětem, že hudba je naplňující odpočinek na dně moře života. Bůh říká svým západním dětem, že hudba je tanec mnoha vln moře života. Bůh říká svým východním dětem: „Mé děti, ti z vás, kteří mohou chodit, půjdou, ti, kteří mohou pochodovat a ti, kteří mohou běžet, poběží k jejich určenému cíli.“ Bůh říká svým západním dětem: „Mé děti, chci, abyste všichni zůstali spolu. Chci, abyste všichni společně běželi k vašemu určenému cíli.“ Bůh říká svým východním dětem: „Mé děti, to, co máte, je jednoznačný a nepřerušený řetěz jednoty. To je dobré.“ Svým západním dětem říká: „Mé děti, to, co máte, je jednota v rozmanitosti. To je skvělé.“ Bůh říká svým východním dětem: „Mé děti, to, co máte, je poezie vašeho snu, co máte, je literatura vaší skutečnosti.“ Svým západním dětem říká: „Mé děti, to, co máte, je aritmetika vašeho snu, to, co máte, je matematika vaší skutečnosti.“
Tady jsme všichni hledající, hledající nekonečné Pravdy. Někteří z vás jsou sžíráni touhou vzbudit a probudit svou Kundalini, abyste získali okultní síly a vykonali zázraky. Ale chtěl bych vám říct, že nemusíte praktikovat žádnou specifickou duchovní disciplínu, abyste probudili svou Kundalini. Beethoven je zářný příklad. Byl to opravdový hledající a jeho oduševnělá hudba z jiného světa probudila jeho Kundalini. Můžete to také vyzkoušet s hudbou své vlastní duše. Ujišťuji vás, že i vy uspějete. To, co říká Beethoven o hudbě, je pravdivé nejen z intelektuálního a emocionálního hlediska, ale také z duchovního hlediska:
> Hudba je prostředníkem mezi duchovním a smyslovým životem. Ačkoli duch není mistrem toho, co vytváří prostřednictvím hudby, přesto je požehnán v tomto stvoření, které je stejně jako každé umění uměním mocnějším než umělec.
Hudba je védský pták v nás. Tento pták se nazývá Suparna. Tento pták božský létá ve víru Nekonečna, ve Věčnosti, s poselstvím Nesmrtelnosti. Zde na zemi vidíme, že ptáci mají schopnost nekonečně zpívat, zatímco my lidské bytosti si snažíme tuto schopnost vytvořit nebo rozvinout. Tagore nás brání:
> Ptákům jsi dal písně, ptáci ti na oplátku zazpívali. Dal jsi mi jen jeden hlas, i když jsem žádal o víc, a zpívám.
Básník v Keatsovi, božsky opilý, létá přede mnou, na hranici mého dosahu chápání:
> Byla to vize nebo bláznivý sen? Obracím se k hudbě: Spím či bdím?
Ptáček hudby zůstává uvnitř nás, aby nám dal lásku.
Ptáček hudby létá kolem nás, aby nám dal radost.
Vzhledem k tomu, že hudba je univerzální jazyk, nepotřebuje se vyjadřovat v žádném konkrétním jazyce světa. Rabindranath Tagore říká:
> Hudba je nejčistší formou umění, a tudíž nejpřímějším projevem krásy, s formou a duchem, který je jednoduchý a je nejméně zatížen něčím nepatřičným. Zdá se nám, že projevení Nekonečného v konečných formách stvoření je hudba sama, tichá a viditelná.
Jídlo našeho těla je buď zelenina nebo maso, nebo obojí. Ale jídlo naší duše je hudba. Nepochybně je to tak. Dokonce i naše fyzická přirozenost občas zoufale potřebuje hudbu.
Co Bovee říká, je nepochybně pravda:
> Hudba je čtvrtou z hlavních hmotných potřeb naší přirozenosti — první je jídlo, pak pokrývka, pak přístřešek, pak hudba.
V duchovním světě je hned vedle meditace hudba, dech hudby. Meditace je ticho, energizující a naplňující. Ticho je výstižným vyjádřením nevyjádřitelného. Aldous Huxley říká:
> Po tichu je hudba tím nejbližším vyjádřením nevyjádřitelného.
> — Aldous HuxleyŘíká se: „Hudba je další žena, která mluví okouzlujícím způsobem, ale nic neřekne.“ Já říkám: „Hudba je opravdu ta žena, která říká všechno božsky a zároveň vše nabízí bezvýhradně.“
Říká se: „Klasická hudba je hudba beze slov, moderní hudba je hudba bez hudby.“ Já říkám: „Klasická hudba je hudba, která trvá i po tom, až vše odezní; moderní hudba je hudba, která začíná dlouho předtím, než skutečně začala.“ V klasické hudbě se snažíme vidět Boha věčného světa Za. V moderní hudbě vidíme Boha věčného Nyní.
Hudba je domov naší duše, Bůh je Nejvyšší Hudebník. Ve Sri Krišnovi vidím Boha Nejvyššího Hudebníka. Krišnova flétna probouzí univerzální Vědomí. Hraje na svou flétnu. My posloucháme. Děláme něco víc. Vyměňujeme prach našeho těla za hojnost Jeho Duše.
Sri Kršnovi se klaním, klaníme se.From:Sri Chinmoy,Bůh nejvyšší Hudebník, (knižně nevydáno), 1974
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/gsm