Dárce a příjemce

Část I: Promluva

Dárce a příjemce

Můj Pane Nejvyšší, přijímáš ode mne mé nesčetné starosti a úzkosti, jako by byly nesmírně krásné.

Můj Pane Nejvyšší, přijímáš ode mne mé jedovaté pochybnosti, jako by byly pozoruhodně významné.

Můj Pane Nejvyšší, přijímáš ode mne mou neúnavnou nejistotu a nekončící nečistotu, jako by se chystaly ozdobit Tvé Srdce.

Můj Pane Nejvyšší, přijímáš ode mne mou nevděčnost rozlehlou jako oceán, jako by to bylo něco, co Tě bude bohatě uspokojovat.

Můj Pane Nejvyšší, je pravda, že když mi v nezměrné míře dáváš svůj Mír, Lásku, Radost, Soucit a Božské Požehnání, získávám radost. Ale když dáváš, Tvá Radost daleko překonává mou radost i přesto, že jsem příjemcem a Ty jsi Dárcem.

Můj Pane Nejvyšší, když Ti dávám bezvýhradně své nebožské vlastnosti, získáváš mnohem více radosti a spokojenosti při přijímání, než já získávám při dávání.

Můj Pane Nejvyšší, jsi vždy skvělý. Jsi vždy dobrý. Přijde vůbec někdy doba, kdy Tě budu schopen v něčem porazit?

„Mé dítě, už jsi Mě porazilo.“

Porazil jsem Tě? Nemožné, můj Pane, nemožné! Jak Tě mohu kdy porazit? Řekni mi, jak?

„Mé dítě, potřebuji tě nekonečně více, než ty potřebuješ Mě. To, jak já potřebuji tebe, daleko překonává to, jak ty potřebuješ Mě. Neprokazuje to, že jsi Mě žalostně porazilo?

Teď Mi dovol, abych ti vysvětlil tuto svou tajnou a posvátnou filozofii. Ty nevíš, kdo jsi, ale Já to vím. Myslíš si, že jsi vtělenou nevědomostí, ale Já tě vidím jako svůj Zážitek. Vidím tě jako svůj vlastní vyvíjející se Život. Vidím tě jako svoji vlastní Skutečnost projevující můj Sen.

Nejsi to ty; jsem to Já. Není to tvé; je to Mé. Jsem to Já, kdo jsem vždy v procesu odhalování a stávání se, stávání se a odhalování. A tak jsem to Já, kdo zpívá v tobě a prostřednictvím tebe svou věčnou píseň Jednoty. Jsem to Já, kdo tančí v tobě a prostřednictvím tebe svůj nekonečný tanec Dokonalosti. Jsem to Já, kdo projevuje v tobě a prostřednictvím tebe svůj pláč a úsměv, úsměv a pláč zvuku Ticha své Nesmrtelnosti: Uspokojení.“

Část II: Otázky a odpovědi o síle srdce a síle mysli.

Kdy je síla mysli stejná jako síla srdce?

Můžeme si představit mysl jako oči a srdce jako ruce. S očima vidíme; s rukama pracujeme. Vytvoříme-li něco krásného, síla srdce plní svůj účel. Když naše oči dokážou vidět všechnu krásu a čistotu, tehdy síla mysli dosahuje vrcholu dokonalosti. Síla srdce plní svou roli tím, že se stává jednou s konečnou Skutečností. Síla mysli plní svou roli tím, že vidí všude kolem krásu čistoty.

Je lepší používat sílu srdce nebo sílu mysli?

Přichází okultní a duchovní síla ze síly srdce, ze síly mysli nebo z obojího?

Jak můžeme zvětšit sílu srdce?

Upřímnost je živá síla, podstata všeho božského v nás. Je to hnací síla, která v nás zvětšuje sílu srdce.

Můžeme mít zážitek v srdci, aniž bychom to v srdci cítili?

Pokud se člověk, který se zajímá o sílu mysli, zeptá někoho, kdo se zajímá o sílu srdce, na otázku o síle srdce, může tento člověk síly srdce uspokojit svou odpovědí člověka síly mysli?

Ukončí samotné a výhradní užívání síly srdce války a mezilidské konflikty?

V letadle mají členové posádky vyšší a nižší hodnosti. Pokud nižší hodnost nepřijme vedení vyšší hodnosti, letadlo se zřítí. V Božích Očích jsou všechny pozice důležité. Síla mysli musí být také dokonalá. Jestliže síla mysli nebude dokonalá, síla srdce nebude schopna v mysli a prostřednictvím mysli fungovat.

Síla srdce může fungovat v mysli a skrze mysl, avšak síla mysli musí být vnímavá. Mysl získá příležitost přijímat sílu srdce ze srdce, ale mysl musí této příležitosti využít. Světlo nejprve přichází do srdce, a potom do mysli. Jakmile je mysl přesvědčena, přesvědčí vitálno a vitálno přesvědčí fyzické. Srdce vždy přijímá jednotu světla duše. Dokud to ale mysl nepřijme a nezdokonalí se tím, nebude schopna na zemi efektivně pracovat. Síla mysli se musí stát nástrojem síly srdce, aby projevila Vůli Nejvyššího.

Takže samotná síla srdce nestačí k založení Království Nebeského tady na zemi. Světový mír, světová harmonie, světová dokonalost se uskuteční až tehdy, když všechny části bytosti přijmou světlo duše, které protéká srdcem. Pokud ho nepřijmou, bez ohledu na to, kolik světla duše má, nedosáhne se dokonalosti, i když světlo samotné může zůstat. Já mám světlo. Pokud ho přijmete, vaše dokonalost se uskuteční a moje dokonalost se zvětší, protože jsem vás přijal jako součást svého vlastního života. Jste projevením toho, čím jsem. Vidíte-li to, co mám a co jsem, a přijmete-li to, potom se má úplná dokonalost uskuteční ve vás a prostřednictvím vás.

Co převažuje v současném stavu lidské evoluce: síla mysli nebo síla srdce?

Část III: Milovat a sloužit

Milovat a sloužit

Inspirace má mnoho, mnoho přátel. Ze všech jejích přátel je aspirace zdaleka nejlepší. Osvícení má mnoho, mnoho přátel. Ze všech jeho přátel je dokonalost zdaleka nejlepší. Aspirace je vnitřní pláč našeho srdce. Osvícení je vnějším úsměvem našeho života. Vnitřní pláč stoupá vysoko, výše a nejvýše, a snaží se stát oddaně, oduševněle a bezpodmínečně jedním se stále se překonávající Skutečností. Vnější úsměv se rozšiřuje všude kolem a snaží se projevit Božskost, Věčnost, Nekonečnost a Nesmrtelnost.

Skutečným hledajícím je ten, kdo chce neustále růst, zářit a proudit v srdci Absolutního Nejvyššího. Miluje Boha a slouží Bohu ne proto, že je Bůh všemocný, ale proto, že Bůh je veškerým dobrem. Miluje Boha, protože ví, že bez Boha neexistuje. Slouží Bohu, protože cítí, že bez něho Bůh neexistuje.

V každém okamžiku musí skutečný hledající milovat Boha a sloužit Bohu čistým srdcem a jasnou myslí. Každý hledající musí mít srdce čistoty a jasnou mysl, aby urychlil svůj vnitřní pokrok a vnější úspěch.

Pravý hledající nabízí Bohu to, co má a čím je. To, co má, je nevědomost. To, čím je, je srdce vděčnosti. Když nabídne své srdce vděčnosti, stane se vyvoleným nástrojem Nejvyššího. Vyvolený nástroj občas potěší Boha svým vlastním způsobem; v ostatních chvílích těší Boha Božím vlastním Způsobem. Přijde čas, kdy se vyvolený nástroj přemění na bezpodmínečně odevzdaný nástroj. Boží bezpodmínečně odevzdaný nástroj těší Boha Božím vlastním Způsobem v každém okamžiku.

Existují dva světy: svět touhy a svět aspirace. Ve světě aspirace existují tři věci, které musíme objevit: božskou lásku, božskou oddanost a božskou odevzdanost. Dnešní lidská láska je zítřejším zklamáním a pozítřejším zničením. Božská láska je dnešním osvícením, zítřejší dokonalostí a pozítřejší úplnou a dokonalou spokojeností. Lidská oddanost není nic jiného než nevědomé, nerozpoznané připoutání. Božská oddanost je vědomé, spontánní a neustálé zasvěcení vlastní vyšší skutečnosti existence člověka. Lidská odevzdanost je odevzdaností otroka, vynucenou odevzdaností. Božská odevzdanost je zcela odlišná. V božském odevzdání konečné rozpoznává a přijímá nekonečné jako své zcela vlastní. Kapka vstupuje do oceánu a stává se oceánem samotným. V božském odevzdání vstupují neosvícené, temné a nečisté části do osvícené a ozařující části naší existence. Náš svět nevědomosti vstupuje do našeho světa moudrosti; malé „já“ se spojuje s nekonečným „Já“, což je univerzální a transcendentální Vědomí.

Než vstoupíme do světa aspirace, zůstáváme ve světě touhy. Když žijeme ve světě touhy, velkolepost má pro nás velkou důležitost. Dokonce i když vstoupíme do života aspirace poprvé, na začátku na nás občas působí poselství velkoleposti mocně. Ale skutečné poselství světa aspirace je dobro. Touha pláče po velkoleposti. Aspirace pláče po dobru.

Velkolepost má dvě úrovně bytí: vyšší a nižší. Ten, kdo je veliký, chce vědomě nebo nevědomě zůstat o kousek výše než zbytek světa. Ale ten, kdo je dobrý, chce zůstat vědomě, oduševněle a oddaně sjednocen se všemi lidskými bytostmi, aby v nich miloval Nejvyššího a sloužil Mu. V tomto pocitu jednoty svítá dokonalost a v dokonalosti se šíří Spokojenost Věčnosti.

Julius Caesar prohlásil: „Veni, vidi, vici. — Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem.“ To je výška světa velkoleposti. Ale výška světa dobra je zcela odlišná. Vychází z nejvnitřnějších zákoutí srdce jednoty hledajícího a prohlašuje: „Přišel jsem do světa, miloval jsem svět, stal jsem se se světem jedním.“

Toto vyjadřuje skutečné přijetí života, ne odmítnutí života. Pravá duchovnost je přijetí pozemského života. Skutečným hledajícím je ten, který přijímá život, přetváří život a zdokonaluje život tak, aby se pozemský život mohl stát vědomým nástrojem Boha. Pozemský život je neustálá žízeň, neustálý hlad. Tento hlad je věčným hladem duše, aby se stala neoddělitelně jednou s tím Nejvyšším a poté projevila to Nejvyšší na zemi. Pravá duchovnost obhajuje přijetí Boha i přijetí života. V pravé duchovnosti se hledající nejprve snaží realizovat Boha, a potom Ho projevit ve svém vlastním životě.

Když je hledající na pokraji realizace, vidí dobro uvnitř i vně. Silou své dobroty cítí skutečnou a trvalou spokojenost. Ale realizaci Boha nelze dosáhnout přes noc. Není to jako si udělat instantní čaj nebo kávu. Pravá duchovnost je pomalý a stálý proces. Pomalu a vytrvale vítězí ve vnitřním závodě. Hledající činí vnitřní a vnější pokrok postupně. Ve skutečné duchovnosti tento pokrok nabízí v každém okamžiku hledajícímu pocit uspokojení a samotná spokojenost ho může učinit nesmrtelným. Na počátku svého duchovního života hledá hledající úspěch. Tento úspěch ho inspiruje; proto se s ním přátelí. Stejný hledající, když je pokročilý, cítí pouze nutnost pokroku, protože úspěch je krátkodobý zážitek, zatímco pokrok ho neustále nese do věčného a stále se překonávajícího Za.

Milovat a sloužit: otázky a odpovědi

Proč je Bůh tak tajemný?

V celé iluzi, v osvícení, připoutanosti a nepřipoutanosti, proč vždycky říkáme, že Bůh je dobrý?

Když žijeme ve světě touhy, Bůh nám splní jednu nebo dvě naše touhy. Tehdy řekneme, že k nám byl Bůh dobrý, protože vyplnil naše přání. Nakonec si ale uvědomíme, že uspokojením svých tužeb nedosáhneme ničeho významného. Co bylo včera dobré podle naší schopnosti přijímat a podle našeho včerejšího světla, nemusí být dobré dnes. Včera byl Bůh dobrý, protože splnil naše přání. Dnes není Bůh dobrý proto, že naplnil naše touhy, ale proto, že nám dal vnitřní pláč, aby naplnil naši aspiraci.

Ve světě je mnoho nemocí a smutku. Jaký je nejlepší způsob duchovního léčení?

Jak může člověk sám v sobě vynést do popředí vděčnost?

Pokud medituji na pocit „Já jsem“, přinese mi to realizaci?

Jakou úroveň komunikace považujete za nejprospěšnější s přihlédnutím k současné situaci ve světě?

Proč je na celém světě jen trocha duchovních hledajících? A proč dokonce i z toho mála jen pár spatří Boha?

Žák mateřské školy bude samozřejmě považovat za nemožné získat okamžitě univerzitní diplom. Může mu to trvat dvacet, dvacet dva, dvacet čtyři let, ale jednoho dne ho získá také. Tady jsme všichni hledající. Dokonce i ti, kteří si užívají v potěšeních nevědomosti, jsou hledajícími svým vlastním způsobem, pokud mají upřímnou víru v Boha. Nejen ti, kteří se modlí k Bohu a meditují na Boha, ale i ti, kteří mají víru v Boha, jsou hledajícími. Pokud někdo věří, že pro něho Bůh může něco udělat, ačkoli to možná teď nedělá, je to nevědomý hledající. Skutečnost, že má někdo víru v Boha, je znamením, že tato osoba přijala Boha. V průběhu času se tito aspirující stanou stejnými, jako jsme my. Budou cítit, že pouhá víra nestačí, že se musí vědomě snažit projevit svou víru, která je právě nyní vizí, a přeměnit ji na skutečnost. Když získají takový vnitřní pocit, tehdy se stanou vědomými hledajícími.

Jak se dozvíme, co po nás Bůh chce, abychom projevili, a jak tyto kvality nebo věci můžeme získat?

Nemusíme nic vědět. Musíme jen upřímně plakat po Bohu, aby se projevil v nás a skrze nás. Pokud se staneme bezpodmínečným nástrojem, co Bůh udělá? Naplní Sám sebe v nás a prostřednictvím nás Jeho vlastním Způsobem. Nevyjadřujme tedy své přání projevit Boha slovy: „Bože, řekni mi, co chceš, abych udělal. Potom Tě budu schopen potěšit,“ ale slovy: „Bože, dělej, co chceš dělat ve mně a skrze mne.“

Někteří lidé se během meditace nebo modlitby koncentrují na určité předměty na oltáři, například na fotografie nebo jiné věci. Je moudré uctívat tyto předměty, nebo je moudřejší meditovat na něco, co nemá tvar, co nemohou vidět?

Tyto věci už nebudou zapotřebí, až realizujeme Boha?

Část IV: Otázky a odpovědi o štěstí

Je lepší být upřímně smutný nebo falešně šťastný?

Jestliže jste upřímně nešťastní, použijte protilék. Plačte uvnitř víc. Buďte duchovnější. Zvětšete svůj vnitřní pláč. Potom bude vaše neštěstí osvíceno. Váš vnitřní pláč způsobí, že vaše neštěstí odejde. Nedržte se ale falešného štěstí. Bude odhaleno stejně jako nepravá mince. Dokonce vy sami ho přistihnete. Na druhou stranu, pokud jste opravdu šťastní a budete předvádět své štěstí ostatním, budou jen žárlit. Pokud máte dostatek štěstí, abyste dnes realizovali Boha, ostatní na vás budou stále žárlit, přestože budou vědět, že z vaší realizace budou mít velký užitek. Ostatním na vašem štěstí nezáleží.

Kde přebývá opravdové štěstí?

Co je štěstí duše?

Jaký je rozdíl mezi štěstím, radostí a blažeností?

Jak můžeme cítit štěstí, když tě netěšíme?

Jak si můžeme uvědomit, že jen Boží Vůle nám může dát štěstí?

Když se cítíme nešťastní, je to proto, že nenasloucháme našemu vnitřnímu Pilotovi, nebo proto, že v nás chce mít Nejvyšší tuto zkušenost?

Jak můžeme zůstat šťastní, když se setkáváme s překážkami?

Je možné zažít štěstí na duchovní úrovni, když jsi nešťastný na fyzické úrovni?

Může má vnitřní radost pomoci ostatním členům rodiny, například mému manželovi?

Je efektivnější se modlit pro mír mysli nebo pro veselost, když jsme nešťastní?

Když se ráno probudím, často se necítím šťastný.

Pomůže vnější štěstí našemu duchovnímu pokroku?

Někdy, když jsem šťastný, chci své štěstí sdílet s ostatními a pomoci jim být také šťastnými. Je to možné?

Část V: Obecné otázky a odpovědi

Guru, někdy, když tě dlouho nevidím a sednu si, abych meditoval na tvou fotografii, cítím, že je uvnitř mne blok, který mi brání cítit tvoji přicházející lásku a zájem. Mám pocit, že se mnou nejsi spokojen a že k tomu máš důvod.

Blok, který vidíš, nepochází ani ode mě ani od tebe. Je to nepřátelský útok, který tě chce odvést z mého života a oddělit tě od mé lásky a mého světla. Tyto síly tě chtějí učinit nešťastným. Nastavil jsi standard a říkáš, že pokud se něco udělá tímto způsobem, je to dokonalost. Ale není dobré dovolit tvé mysli, aby kalkulovala s tvým pokrokem nebo formovala tvůj cíl. Tvá mysl říká, že pokud máš tento zážitek, budeš ho nazývat světlem; pokud máš jiný zážitek, nazveš ho mírem nebo silou. Ale samotné světlo je silou. Mír je silou. Pokud bys měl skutečný mír, mohla by těsně vedle tebe vybuchnout atomová bomba a nebudeš ji slyšet. Takový druh míru je zajisté silou. V každé věci se nachází všechno. Takže se nesnaž dát vše na přesné místo nebo všechno nazývat určitým jménem. Nesnaž se dát realitě přesný tvar či formu. Nečekej, až bude mysl přesvědčena; nečekej na mysl, aby změřila tvůj pokrok nebo tvůj cíl. Nejvyšší ti ukáže skutečnost podle své Vůle.

Existují různé způsoby, jak dát ve hře gól. Ve fotbale můžete použít svou levou nohu, pravou nohu nebo hlavu. Měl bys nechat rozhodnout Boha, jestli máš použít pravou nohu, levou nohu nebo hlavu. Než zacílíš, vzývej Přítomnost Oka Nejvyššího. Potom se mentální představa pro dokonalost nedostaví. Mysl již nebude říkat: „Dosáhneš dokonalosti, jen když uděláš toto nebo zažiješ toto.“

Ačkoli jsem si jistý, že toto je moje cesta a v srdci cítím intenzivní radost ze své oddanosti k tobě, občas cítím silnou touhu po klidném, klášterním životě. Odkud pochází tato touha, a pokud má negativní původ, jak to nejlépe překonám?

Pokud je strohost a odříkání cesta k realizaci, potom by sis měl uříznout své ruce, potom nos, uši a nohy. Měl by sis uříznout jednu končetinu po druhé, abys realizoval Boha. My bychom potom řekli: „On skutečně dosáhl sebezapření.“ Stejné je to se starým způsobem klášterního života. Pokud půjdeš a sedneš si v jeskyni v Himálajích, nemysli si, že na tebe bude realizace čekat jako zralé ovoce, které si můžeš vzít a jíst. Ne. To dnes není možné.

Možná v případě, kdy někdo žije velmi materialistickým způsobem života — jako ti, kteří říkají: „ Jez, pij a užívej si,“ — avšak přeje si změnu, potom by pro něj bylo dobré věnovat se na velmi krátkou dobu klášternímu životu. Ale to je vše. Musí dosáhnout rovnováhy. Nemusí vystavět Taj Mahal, aby každý den meditoval v paláci, není ale nutné odejít do jeskyně. V dnešní době by měl žít v malém bytě nebo domě — velmi prostém, ale ne strohém.

Pokud chceme dosáhnout Nirvány — tedy úplného vymazání existence duše — místo toho, abychom usilovali o projevení Božského na zemi, je to také vliv podvodného vitálna?

Ve tvém případě jsi několik let sledoval naši cestu a pozvolna postupoval. Když následuješ naši cestu a učiníš nějaký pokrok, nepřátelské síly — dokonce i božstva — přivedou cíl přímo před tvé oči. Řekněme, že je to jakýsi druh pokušení. Je to jako rodič, který přinese hračku a zavěsí ji ke stropu přímo před tvář dítěte. Když ji dítě chce chytnout, rodič ji odtáhne pryč, když si myslí, že si toho dítě nebude cenit. Ale přijde den, kdy dítě vyroste a dostane žebřík, který dosáhne až ke stropu, a bude schopno si vzít hračku samo.

Musíš porozumět tomuto druhu pokušení na třech úrovních: vitální, mentální a psychické úrovni. Musíš poznat rozdíl mezi formacemi vitálna, mysli a srdce. Pokušení ve vitálnu je podvádění. Pokušení v mysli je iluze. Ale pokušení v srdci je nakonec osvícení, protože srdce se dívá skrze iluzi a fantazii mysli a představuje si samotnou Skutečnost. Srdce pocítí jen vděčnost Nejvyššímu za to, že přivedl Cíl přímo před něho bez jakéhokoliv úsilí z jeho strany. Srdce řekne: „Nejvyšší, děkuji Ti, protože z Tvého nekonečného Soucitu a Zájmu jsi mi dal vizi mého Cíle.“

Co můžeš udělat, když je Cíl před tebou? Můžeš se pokusit ho uchopit; to je lidská reakce. Božská reakce je být připraven pít Nektar, ale čekat na Boží vybranou Hodinu. V Boží vybrané Hodině musí iluze mysli a podvádění vitálna odejít. Tehdy srdce pozná, že mu Cíl nabídl Samotný Nejvyšší.

Guru, chtěl bych se s tebou podělit o zážitek, který jsem měl před několika týdny. Koupal jsem se v řece nedaleko mého domu, když se mi zdálo, že někdo volá mé jméno. Když jsem hledal směr, odkud hlas přichází, zjevila se v mé mysli nějaká postava podobná Kristu. Moje srdce přivítalo tuto vizi tím, že řeklo: „Bratře Ježíši, nepotřebuji tě, můj Mistr je tvůj bratr Chinmoy.“ V té chvíli se postava v mé mysli proměnila v černého dravého ptáka, který za zvuku svého krákání z mé mysli odletěl.

Z jiného pohledu to lze také vidět jako test. I když své žáky nikdy netestuji, mohlo by to být bráno jako zkouška upřímnosti, síly a víry ve tvého vlastního Mistra. Ve tvém konkrétním případě to nebyl test, ale do popředí vyšla tvá víra a upřímnost, které odmítly pomoc daného Mistra, protože jsi už jednoho měl. Opakuji: skutečný Kristus by tě, díky síle své neoddělitelné jednoty se mnou, požehnal za tvou upřímnost a víru ve mne.

Guru, já jsem také spatřil Krista, plného lásky, světla a soucitu. Také jsem od něj přijal poselství. Byla to všechno pravda nebo iluze? Zasahovalo do toho moje ego? Po tomto zážitku jsem napsal báseň.

Existuje zlo nebo je jen představou v naší mysli?

Každý má svůj vlastní způsob interpretace. Pokud někdo použije svou mysl ke zjištění povahy dané věci a ta nepřináší do mysli radost ani uspokojení, potom to mysl považuje za zlé. Srdce ale bude říkat: „Ne, ne! Něco, co nedává radost, nemusí být nutně zlé, má to jen méně světla.“

Cokoliv, co Bůh stvořil, má světlo. Tvoje duše má světlo a židle má také světlo. Rozdíl je v tom, že tvá duše má světla víc. Pokud v této místnosti zhasnu světlo, nemusíš tady vidět světlo vůbec. Jakmile uvidíš temnotu, potom řekneš, že je to zlo. Duchovní lidé ale nepoužívají pojem „zlo“. Říkají: „To, co vidíme, je jen méně světla.“

Má vnitřní světlo vlastní sílu, aby se odhalilo hledajícímu, přestože tato osoba má Mistra?

Když pracuji v noci, často se cítím velmi starý. Zároveň tehdy ale cítím všechno velmi jasně. Co je tento stav jasnosti?

Vždycky jsem si myslel, že lidé, kteří manuálně pracovali, byli více vědomí než ostatní.

Každý si musí vážit své práce, ať dělá cokoliv. Zemědělci pracují rukama, to je pravda. Nicméně pokud medituješ během toho, když používáš své ruce, staneš se nekonečně vědomější než farmář, který pracuje jen mechanicky.

Jaký by měl být postoj člověka, kterému nějaký žák brání v jeho manifestaci?

Guru, občas mám pocit, že kdykoli se chystám účastnit centrovních aktivit, objevuje se přede mnou odpor a říká mi, že tam nemám jít nebo se toho účastnit. Jsem odsouzen k tomu, abych cítil tento odpor, i když vím, že tato aktivita bude pro mě prospěšná? Čím více cítím, že z aktivity získám, tím silněji se projevuje odpor. Proč?

Moje nejhorší vlastnosti jsou má nečistota a netrpělivost, které způsobují moji špatnou náladu. Když za tebou přijdeme meditovat a ty se podíváš do našich duší, získáváš obecný pocit nečistoty či negativity, nebo přesně víš, zda je to špatná nálada nebo nečistota?

Jsem jako strom. Jsem padesát tisíc mil vysoký, ale tady mám s vámi své kořeny a považuji vaše vědomí za své vlastní. Mé vědomí nemůžete považovat za své vlastní, protože nemůžete uvěřit, že je i vaše. Děje se to, že vidíte pouze tělo, pouze formu. Když vstoupím do svého nejvyššího vědomí, vidíte, jak se mé oči pohybují sem a tam, a spolu s nimi i světlo, které se soustřeďuje skrze mé oči. Ale necítíte, že je to vaše.