Ačkoli jsem si jistý, že toto je moje cesta a v srdci cítím intenzivní radost ze své oddanosti k tobě, občas cítím silnou touhu po klidném, klášterním životě. Odkud pochází tato touha, a pokud má negativní původ, jak to nejlépe překonám?

Sri Chinmoy: V tvém případě tato touha po klášterním životě pochází z žárlivého, podvodného vitálna — nikoliv ze zklamaného vitálna, ale z podvodného vitálna. Právě teď tvé srdce získává nekonečnou radost z tvé oddané nesobecké služby v Centru, protože pracuješ velmi, velmi těžce, abys mě potěšil. Vzhledem k tomu, že tvé srdce získává takovou radost, tvé vitálno žárlí a snaží se tě přesvědčit, že někde jinde je jiná, mnohem větší radost. Říká ti, že musíš jít do jeskyně v Himálajích, abys meditoval a realizoval Boha. To je velmi stará cesta. Dříve to byla tvoje cesta, ale dnes to tvá cesta není. Není nutná; dnes není správná.

Pokud je strohost a odříkání cesta k realizaci, potom by sis měl uříznout své ruce, potom nos, uši a nohy. Měl by sis uříznout jednu končetinu po druhé, abys realizoval Boha. My bychom potom řekli: „On skutečně dosáhl sebezapření.“ Stejné je to se starým způsobem klášterního života. Pokud půjdeš a sedneš si v jeskyni v Himálajích, nemysli si, že na tebe bude realizace čekat jako zralé ovoce, které si můžeš vzít a jíst. Ne. To dnes není možné.

Možná v případě, kdy někdo žije velmi materialistickým způsobem života — jako ti, kteří říkají: „ Jez, pij a užívej si,“ — avšak přeje si změnu, potom by pro něj bylo dobré věnovat se na velmi krátkou dobu klášternímu životu. Ale to je vše. Musí dosáhnout rovnováhy. Nemusí vystavět Taj Mahal, aby každý den meditoval v paláci, není ale nutné odejít do jeskyně. V dnešní době by měl žít v malém bytě nebo domě — velmi prostém, ale ne strohém.

Takže to, co zažíváš, je jen tvé vitálno, které se tě snaží odvést z tvé zvolené cesty, protože žárlí na pokrok tvého srdce. Vidíme to všude. Otec žárlí na pokrok syna. Nejprve otec syna učí. Ale po několika letech syn začne chodit na univerzitu a získá titul. Potom může vyučovat dokonce i svého otce. Takže musíš změnit svého učitele. Až dosud jsi byl velmi oddaný student své mysli a vitálna, ale oni teď žárlí na radost tvého srdce. Musíš jim říci, aby se sjednotily se srdcem, jinak že je nebudeš potřebovat. Vše musíš používat božským způsobem. Místo toho, abys použil své nohy, aby někoho nakoply, běž pět kilometrů, abys někomu posloužil. Místo toho, abys dal někomu pohlavek, pohlaď ho a tak dále. Přinuť ostatní části své bytosti, aby se sjednotily se srdcem a vstoupily do své nezměrné radosti tím, že přijmou naši cestu.

From:Sri Chinmoy,Dárce a příjemce, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/gvr