Ve tvém případě jsi několik let sledoval naši cestu a pozvolna postupoval. Když následuješ naši cestu a učiníš nějaký pokrok, nepřátelské síly — dokonce i božstva — přivedou cíl přímo před tvé oči. Řekněme, že je to jakýsi druh pokušení. Je to jako rodič, který přinese hračku a zavěsí ji ke stropu přímo před tvář dítěte. Když ji dítě chce chytnout, rodič ji odtáhne pryč, když si myslí, že si toho dítě nebude cenit. Ale přijde den, kdy dítě vyroste a dostane žebřík, který dosáhne až ke stropu, a bude schopno si vzít hračku samo.
Musíš porozumět tomuto druhu pokušení na třech úrovních: vitální, mentální a psychické úrovni. Musíš poznat rozdíl mezi formacemi vitálna, mysli a srdce. Pokušení ve vitálnu je podvádění. Pokušení v mysli je iluze. Ale pokušení v srdci je nakonec osvícení, protože srdce se dívá skrze iluzi a fantazii mysli a představuje si samotnou Skutečnost. Srdce pocítí jen vděčnost Nejvyššímu za to, že přivedl Cíl přímo před něho bez jakéhokoliv úsilí z jeho strany. Srdce řekne: „Nejvyšší, děkuji Ti, protože z Tvého nekonečného Soucitu a Zájmu jsi mi dal vizi mého Cíle.“
Co můžeš udělat, když je Cíl před tebou? Můžeš se pokusit ho uchopit; to je lidská reakce. Božská reakce je být připraven pít Nektar, ale čekat na Boží vybranou Hodinu. V Boží vybrané Hodině musí iluze mysli a podvádění vitálna odejít. Tehdy srdce pozná, že mu Cíl nabídl Samotný Nejvyšší.
Když máš v mysli představu Nirvány, získáš ve všem mentální blaženost. Můžeš říct: „Ach, jak je to božské! Všechno je plné takového míru, světla a blaženosti a všechno je mi k dispozici.“ Ale se srdcem je to jiný příběh; v srdci není žádná mentální fantazie. V srdci nemyslíš; prostě vrosteš do Cíle. Nemyslíš na Cíl; stačí udělat to, co je k jeho dosažení nezbytné, aniž bys musel hledat a měřit, jak daleko musíš jít. Víš, že Cíl je vždy v tobě. Takže když k tobě přijde vize Cíle, zapomeň na mysl a vitálno. Okamžitě změň učitele a vejdi do srdce.From:Sri Chinmoy,Dárce a příjemce, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/gvr