Studenti si nosili z domu jídlo, které pak snědli na oběd. Jednoho dne si Rameš uvědomil, že jeho přítel Gopal neměl už několik dní nic k jídlu. Vlastně si žádné jídlo ani do školy nedonesl.
Rameš tedy za svým přítelem zašel a zeptal se ho, proč nemá nic k jídlu. „Moje matka mi nemohla nic dát,“ odpověděl Gopal. „Řekla mi, že doma nic nemáme.“
„Nedělej si starosti,“ řekl mu Rameš. „Rozdělím se s tebou.“
„Ne, nemohu si vzít tvé jídlo,“ řekl Gopal.
„Jistěže můžeš,“ naléhal Rameš. „Mí rodiče mi dávají víc jídla, než potřebuji.“ Gopal nakonec souhlasil, a tak se oba chlapci po několik týdnů dělili o Ramešovo jídlo.
Jednoho dne Gopal přestal chodit do školy. Rameše to zneklidnilo. Zeptal se učitele, proč jeho přítel přestal přicházet, a ten mu řekl: „Gopal pochází z chudé rodiny. Jeho rodiče si nemohou dovolit platit školné.“
Rameš byl kvůli svému příteli smutný. Když bylo po vyučování, získal od učitele Gopalovu adresu a zašel k němu domů. Tam svého přítele žádal, aby se vrátil zpět do školy, že se zeptá svých rodičů, zda by vyučování platili. Gopalovi rodiče byli jeho laskavostí hluboce dojati a Gopal začal znovu chodit do školy. Gopalův otec byl starý muž. Za několik let zemřel. Když zemřel, rodina byla stižena naprostou chudobou a Rameš je podporoval svými vlastními penězi. Když Gopalova sestra vážně onemocněla, nemohla si rodina dovolit platit nemocniční účty. A Rameš jim znovu pomohl. Ve všech ohledech byl přítelem a ochráncem Gopalovy rodiny.
Rameš i Gopal dokončili střední školu a šli na univerzitu. Jednoho dne řekl Gopal Ramešovi: „Říct, že mé srdce je naplněno vděčností, je málo. Miluji tě víc, než miluji svůj vlastní život.“
„Můj příteli,“ odpověděl Rameš: „jestliže mě miluješ, je to pro mě víc než dost. Nemusíš mě milovat víc než svůj vlastní život.“
„Ale já tě opravdu miluji a chci to dokázat,“ odpověděl Gopal. Potom otevřel svůj kapesní nůž a řízl se do své paže. Začal krvácet. Potom položil pár kapek své krve na Ramešovy nohy.
„Co to děláš?“ řekl Rameš. Dotkl se rány na Gopalově paži a dal pár kapek krve ke svému srdci a řekl: „To je místo pro krev tvého života. Dávám ti svůj pozemský poklad v podobě materiálního bohatství. Ty mi dáváš lásku svého srdce, která je nebeským bohatstvím nade vše.“From:Sri Chinmoy,Zážitky osvícení na indické půdě, část 2, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ie_2