Surdas byl ve studni uvězněn šest dnů. Během těchto šesti dnů znovu a znovu opakoval jméno Krišny, Avatára Pána Višnua. Nakonec se Pán Višnu objevil a vyzdvihl Surdase ze studny. Vrátil mu také zrak.
Surdas byl několik dní nesmírně šťastný. Potom začalo jeho štěstí mizet, protože viděl, že svět je plný ošklivosti a že se lidé hádají a navzájem spolu bojují. Nakonec řekl Pánu Višnuovi: „Už nechci vidět. Vezmi si prosím zpět můj zrak. Byl jsem spokojený, když jsem lidskou nevědomost neviděl tak jasně. Učiň mě slepým, abych mohl být znovu šťastný.“ Pán Višnu vyslyšel jeho modlitbu a Surdas znovu oslepl.
Surdas skládal oduševnělé písně. A protože měl mnoho dobrých přátel a příbuzných, vždy byl někdo ochotný zapsat slova a melodii. Jednoho dne, když dostal velkou inspiraci, zavolal některého ze svých zapisovatelů, ale nikdo nebyl po ruce. Z ničeho nic Surdas pocítil něčí přítomnost. „Kdo je tady?“ zeptal se. „Ozvěte se.“ Žádná odpověď. Protože si byl jistý něčí přítomností, natáhl ruku, ale ten, kdo tam byl, unikl jeho sevření.
„Já vím, můj Pane,“ řekl Surdas: „že jsi to Ty, kdo za mnou přišel. Máš sílu vyprostit se z mého sevření. Jsi fyzicky silnější než já. Ale uvidíme, zda budeš duchovně silnější než mé srdce. Uvidíme, zda můžeš, třeba jen na letmou vteřinu, zmizet z mého srdce. To je má výzva. Jsem si jist, že nebudeš schopen opustit mé srdce ani na letmou vteřinu.“
Surdas měl pravdu. Pán Višnu nedokázal z milujícího srdce svého oddaného uniknout.From:Sri Chinmoy,Zážitky osvícení na indické půdě, část 2, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ie_2