„To je směšné,“ ušklíbl se jeho přítel. „Jak bych se mohl stát významným a bohatým člověkem?“
Ten první řekl: „Ale ano, vidím to. Máš to napsané na čele.“
„Dobrá,“ odpověděl jeho přítel. „Jestli se stanu významným a bohatým, dám ti deset tisíc rupií.“
„To myslíš vážně?“ zeptal se první. „Jestli ano, napiš to.“
Jeho přítel napsal: „Pokud se někdy stanu bohatým a významným, dám ti deset tisíc rupií,“ a podepsal se.
Mladík si lístek, který jeho přítel napsal, schoval, ale nikdy svého přítele nebral vážně. Byl to žert. I stalo se, že za deset či dvanáct let ten jeden skutečně zbohatl a byl významný, zatímco druhý zůstal bohužel velmi chudý. Tou dobou byli oba přátelé rozděleni a každý vedl svůj vlastní život. A přesto si chudý přítel lístek schraňoval, ačkoliv cítil, že to byl žert a peníze nikdy nedostane.
Zcela nečekaně tento chudý muž vážně onemocněl. Než zemřel, zavolal svého syna, kterému bylo pouhých sedm let, a řekl mu: „Můj synu, přines mi prosím tu krabičku, která je u okna. Je v ní něco velmi cenného, co jsem pro tebe uschoval.“
Syn byl velmi smutný, že jeho otec umírá, a tak nechtěl krabičku přinést. Cítil, že nic nemůže být cennějšího než život jeho otce. Otec však naléhal, a tak šel a krabičku přinesl. Nato otec řekl: „Až zemřu...,“ a malý syn i jeho matka se okamžitě rozplakali. Otec však pokračoval: „Až zemřu, zajdeš za tímto mužem a ukážeš mu, co napsal.“ Žena i syn se podívali na papírek a podivili se, že bohatý muž slíbil, že svému příteli dá deset tisíc rupií. V té chvíli ovšem nedokázali myslet na nic jiného než na svého nejdražšího, který se je chystal opustit.
Muž zanedlouho zemřel. Přátelství mezi oběma se vytratilo natolik, že bohatý muž, který byl kdysi jeho nejlepším přítelem, ho nepřišel navštívit ani předtím, než opustil tento svět. Po třech nebo čtyřech týdnech však vzal syn chudáka lístek a přinesl ho k bohatému. Bohatý muž měl hodně služebníků. Ti nejprve nechtěli malému chlapci dovolit, aby jejich pána rušil. Když ale nakonec viděli, že je to jen nevinné dítě, pustili ho dovnitř.
Chlapec lístek podal bohatému muži. Ten si ho přečetl a zeptal se: „To jsem psal já?“
„Nevím,“ odpověděl chlapec. „Než můj otec zemřel, dal mi tento papírek, abych vám ho dal.“ Chlapec měl na krajíčku. Bohatý muž zavolal jednoho ze svých sekretářů a vysvětlil mu: „Před mnoha lety jsem otci tohoto chlapce slíbil, že mu dám deset tisíc rupií, když se stanu bohatým a významným. Jsem bohatý sedm let; vypočtěte prosím, kolik úroků mám přidat k těmto deseti tisícům rupií.“
„Je to navíc sedm tisíc rupií, takže to dělá dohromady sedmnáct tisíc,“ řekl sekretář.
Bohatý muž hned vypsal šek na sedmnáct tisíc rupií a dal ho malému chlapci se slovy: „Dej to přímo své matce. Nikam jinam předtím nechoď.“
Tak jeden upřímný člověk dodržel svůj slib.From:Sri Chinmoy,Zážitky osvícení na indické půdě, část 3, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ie_3